ECLI:CZ:US:2023:1.US.466.23.1
sp. zn. I. ÚS 466/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. B., zastoupené JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Praha 4, Při Trati 1084/12, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022 č. j. 8 To 81/2022-318 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2022 č. j. 5 Nt 551/2022-266, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl zamítnut její návrh a návrh odsouzeného M. B. na povolení obnovy řízení, jež skončilo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 2 T 44/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 7 To 119/2016. Dále se domáhá zrušení označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její stížnost a stížnost odsouzeného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do práv odsouzeného M. B. podle čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Z výše uvedeného, jakož i z napadených rozhodnutí vyplývá, že trestní řízení, jehož obnovu stěžovatelka navrhovala, nebylo vedeno proti ní, nýbrž proti jejímu synovi M. B. Napadenými usneseními bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhů na povolení obnovy řízení, podaných jak stěžovatelkou jako osobou oprávněnou ve smyslu §280 odst. 3 trestního řádu, tak jejím synem, odsouzeným M. B.
Stěžovatelka své námitky směřuje primárně proti hodnocení důkazů provedených v rámci řízení o návrhu na povolení obnovy a rozporuje závěr trestních soudů, že nové důkazy nemohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině odsouzeného B. Nenamítá tedy, že by trestní soudy její opravné prostředky neprojednaly či v souvislosti s nimi jinak procesně pochybily (čímž by mohlo dojít k zásahu do jejích procesních práv). V ústavní stížnosti navíc výslovně uvádí, že napadenými rozhodnutími mělo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv jejího syna (tedy nikoli do jejích vlastních práv).
Tím však není naplněn výše uvedený zákonný předpoklad pro podání ústavní stížnosti obsažený v §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého může ústavní stížnost podat osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 283/03). Ústavní soud odkazuje i na komentářovou literaturu, z níž vyplývá, že ústavní stížnost slouží k ochraně subjektivního veřejného práva navrhovatele. Jedná se o prostředek individuální právní ochrany a navrhovatel musí být napadeným zásahem orgánu veřejné moci sám postižen, tj. nemůže podat ústavní stížnost za někoho jiného (actio popularis - srov. ŠIMÍČEK, V. In: FILIP, J., HOLLÄNDER, P., ŠIMÍČEK, V. Zákon o Ústavním soudu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 493.).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj