ECLI:CZ:US:2023:1.US.488.23.1
sp. zn. I. ÚS 488/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Kolibřík Energie, a. s., se sídlem v Děčíně, Folknářská 1246/21, zastoupené JUDr. Petrem Michalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 18 C 113/2022-63 ze dne 14. listopadu 2022 a usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 18 C 113/2022-65 ze dne 14. listopadu 2022, za účasti Okresního soudu v Děčíně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen "okresní soud") uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni 5 748,56 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 13 534,55 Kč; dále nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši dalších 5 767,23 Kč a 3 932,42 Kč.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména práva na hospodárnost řízení.
3. Stěžovatelka předně namítá nesprávnost postupu okresního soudu, který nevyhověl návrhu žalobkyně na změnu žaloby - rozšíření požadované náhrady škody o další částky, čímž by byla překonána hranice bagatelní částky a meritorní rozhodnutí okresního soudu by mohlo být přezkoumáno odvolacím soudem. Takový postup není podle stěžovatelky hospodárný a neodpovídá požadavku §95 odst. 2 o. s. ř., podle kterého není přípustná změna, "jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu". Změna žaloby se týkala pouze navýšení žalované částky podle vyúčtování za další období při nezměněné podstatě sporu a za situace, kdy návrhy na změnu byly doručeny s dostatečným předstihem před jednáním soudu. Stěžovatelka i žalobkyně měly zájem rozhodnout věc v jednom soudním řízení, tedy hospodárně a úsporně, a proto pro postup okresního soudu neexistuje zákonný důvod; stěžovatelka k tomu odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 114/97 ze dne 28. ledna 1999 (N 16/13 SbNU 115). Uvedenému usnesení dále stěžovatelka vytýká, že nebylo odůvodněno, přitom podle §169 o. s. ř. vyžaduje odůvodnit každé usnesení, vyjma výslovně uvedených, s tím že v uvedeném výčtu usnesení o nepřipuštění změny žaloby chybí [viz i nález sp. zn. IV. ÚS 1324/14 ze dne 21. srpna 2014 (N 159/74 SbNU 369)]. Stěžovatelka poukazuje i na to, že rozsudek i usnesení jí bylo doručeno až 37 dní po vyhlášení, přestože v odůvodnění rozsudku je jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení a usnesení neobsahuje žádné odůvodnění; po skončení řízení stěžovatelka požadovala protokol a zvukový záznam z jednání, protokol jí byl zaslán po opakovaných urgencích teprve 74 dny od jednání soudu, zvukový záznam až po 95 dnech. Také v tomto postupu okresního soudu spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv, a proto navrhuje zrušit napadená rozhodnutí okresního soudu.
4. Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý stanoveným postupem domáhat svých práv u nezávislého a nestranného soudu. Podle §79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh; podle §95 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Z uvedeného je patrné, že právo podat žalobu a dodatečně ji měnit je právem příslušejícím žalobci. Jakkoli jsou judikaturou upraveny požadavky na rozhodnutí týkající se rozšíření žaloby, jde o projev dispozičního oprávnění žalobce, nikoli o právo žalovaného. Právo domáhat se nápravy nesprávnosti postupu okresního soudu, neodůvodnil-li usnesení o nepřipuštění změny žaloby, přísluší žalobkyni a nikoli stěžovatelce. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení je návrhem podaným někým zjevně neoprávněným, a proto byla ústavní stížnost z tohoto důvodu odmítnuta.
5. Stěžovatelka brojí rovněž proti pro ni nepříznivému výroku rozsudku, aniž by k tomu uvedla jakoukoli (ústavněprávní) argumentaci. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) a 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh částečně podaný zjevně neoprávněnou osobou a částečně zjevně neopodstatněný. Jde-li o namítané průtahy v řízení, je třeba se proti nim bránit postupem podle §164 a násl. zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u vedení příslušného soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu