ECLI:CZ:US:2023:1.US.589.23.1
sp. zn. I. ÚS 589/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GOLC OIL a. s., sídlem V Zahradách 191, Říčany, zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem, sídlem Olivova 116, Říčany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 23 Cdo 2317/2022-271, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 68 Co 428/2021-176 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. října 2021 č. j. 38 C 76/2019-157, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti MOL Česká Republika, s. r. o., sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením připustil, aby v rozsahu, v němž se vedlejší účastnice jako žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 084 540, 81 Kč, vstoupila na místo ní obchodní společnost Atradius Crédito y Caución S. A. de Seguros y Reaseguros, pobočka pro Českou republiku, sídlem Karolinská 661/4, Praha 8 - Karlín (dále jen "pojišťovna vedlejší účastnice"). Obvodní soud tak vyhověl k návrhu vedlejší účastnice odůvodněnému tím, že pohledávka přešla na uvedenou společnost v důsledku pojistného plnění, které vedlejší účastnici poskytla.
3. Usnesení obvodního soudu napadla stěžovatelka jako žalovaná odvoláním. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud konstatoval, že při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu v průběhu řízení nastala, a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Touto právní skutečností v dané věci má být dle návrhu vedlejší účastnice úhrada částky 1 084 540,81 Kč jako pojistného plnění (z pojištění žalované pohledávky, pohledávek), poskytnutá vedlejší účastnici její pojišťovnou dne 18. 7. 2019. Městský soud přisvědčil obvodnímu soudu, že uvedená skutečnost je takovou právní skutečností, neboť jí (ve smyslu §2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), došlo k přechodu žalované pohledávky okamžikem výplaty plnění z pojištění, a to až do výše výplaty pojistného vedlejší účastnici její pojišťovnou (tj. v částce 1 084 540,81 Kč). Po zjištění, že vedlejší účastnice navrhla vstup pojišťovny vedlejší účastnice do řízení na místo ní v rozsahu částky 1 084 540,81 Kč, že tato společnost se vstupem do řízení souhlasí, že úhrada částky 1 084 540,81 Kč jako pojistného plnění z pojištění žalované pohledávky (pohledávek) dle sdělení pojišťovny vedlejší účastnice dne 18. 7. 2019, tj. v průběhu řízení zahájeného dne 26. 3. 2019, nebyla mezi účastníky sporná, dospěl obvodní soud k závěru, že došlo k převodu pohledávky za stěžovatelkou, přičemž procesní podmínky (návrh vedlejší účastnice, souhlas nabyvatelky práva) byly rovněž splněny. Za takové situace obvodní soud postupoval správně, vyhověl-li návrhu vedlejší účastnice podanému ve smyslu §107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle §107a odst. 2 o. s. ř.
4. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř., jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud poukázal na to, že odpověď na otázku, jaká procesní aktivita toho, kdo má podle návrhu žalobce vstoupit do řízení na jeho místo, je právně významná pro rozhodnutí soudu o takovém návrhu, vyplývá způsobem nevzbuzujícím rozumné pochybnosti přímo ze zákona, její řešení je zjevné a v soudní praxi nečiní (není způsobilé činit) výkladové těžkosti. Nejvyšší soud s odkazem na svoji judikaturu dovodil, že taková otázka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., založit nemůže. Nejvyšší soud uvedl, že přímo z §107a odst. 2 věty první o. s. ř., vyplývá, že předpokladem, aby soud vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo vstoupil někdo jiný, je souhlas této osoby. Nejvyšší soud poukázal na to, že dle usnesení ze dne 22. 8. 2006 sp. zn. 29 Odo 555/2005 k tomu, aby mohl soud vyhovět návrhu na vstup nového žalobce do řízení na místo žalobce dosavadního, požaduje §107a o. s. ř., aby takový postup dosavadní žalobce navrhl a ten, kdo má vstoupit na místo žalobce, s takovým postupem souhlasil. Nejvyšší soud dále uvedl, že případný právní názor toho, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce v otázce, zda došlo či nikoliv k převodu nebo přechodu práva, o něž v řízení jde, je právně nevýznamný, ledaže by jeho vyslovením bylo vzhledem k okolnostem zpochybněno, zda tato osoba se svým vstupem do řízení skutečně souhlasí. To se v předmětné věci nestalo. Z okolností je zřejmé, že vyslovením souhlasu se vstupem do řízení v dopisu ze dne 23. 9. 2021 bylo překonáno předchozí vyjádření ze dne 9. 9. 2021, jímž stěžovatelka argumentuje. Otázku, zda vedlejší účastnicí označená právní skutečnost je právní skutečností, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost skutečně nastala, a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva, si posoudí soud sám, tak jak se stalo v posuzované věci. Nad rámce uvedeného Nejvyšší soud dodal, že oproti tomu, co v rámci dovolací argumentace tvrdí stěžovatelka, došlo podle sdělení pojišťovny ze dne 9. 9. 2021 k pojistnému plnění až dne 18. 7. 2019, tedy po zahájení řízení, když žaloba byla podána dne 26. 3. 2019.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy v předmětné věci nesprávně právně posoudily otázku připuštění nového účastníka řízení na straně žalující, když připustily, aby na místo vedlejší účastnice jako žalobkyně podle §107a o. s. ř., vstoupila do řízení pojišťovna vedlejší účastnice. Stěžovatelka poukazuje na to, že vedlejší účastnice neměla proti stěžovatelce žalobu podávat, resp. v souvislosti s plněním pojišťovny měla vzít žalobu zpět. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že sama pojišťovna vedlejší účastnice ve svém přípisu ze dne 9. 9. 2021 adresovaném obvodnímu soudu uvedla, že dle jejího právního názoru a ustálené obchodní praxe nedošlo výplatou plnění k přechodu či převodu práv k pohledávce na pojistitele. Dále z tohoto přípisu vyplývá, že pojišťovna sama nebude vůči stěžovatelce pohledávky vymáhat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud poukazuje na to, že již ze samotné argumentace stěžovatelky je zřejmé, že nesouhlasí s výkladem podústavního práva a skutkových okolností případu provedenými obecnými soudy. Ačkoli stěžovatelka používá argumentaci odkazem na svá základní práva, vyjadřuje nesouhlas se závěrem obecných soudů o připuštění vstoupení dalšího účastníka na místo dosavadního účastníka. Ústavnímu soudu však nepřísluší přezkoumávat závěry obecných soudů při hodnocení otázek na úrovni podústavního práva.
10. Podle §107a odst. 1 o. s. ř., má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. O účastenství ve sporném řízení rozhoduje pouze žalobce, tj. bez toho, že by musel důvod k označení žalovaného za účastníka jakkoliv zdůvodňovat, či dokonce prokazovat (§90 o. s. ř.). Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, prokáže-li se, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a souhlasí-li s tím ten, kdo má vstoupit na místo žalobce. Souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Proto §107a odst. 2 o. s. ř., ukládá, aby právní skutečnost, která zakládá procesní nástupnictví, byla prokázána.
11. V posuzované věci dospěl městský soud k závěru, že došlo k převodu pohledávky za stěžovatelkou, přičemž procesní podmínky, kterými jsou návrh vedlejší účastnice a souhlas nabyvatelky práva, byly rovněž splněny. Obvodní soud proto postupoval správně, vyhověl-li návrhu vedlejší účastnice podanému podle §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. Posouzení otázky, zda vedlejší účastnicí označená právní skutečnost je právní skutečností, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva, je na obecném soudu.
12. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci obecnými soudy, vedenou v rovině práva podústavního, přičemž stěžovatelka předkládá vlastní představy, jak by měly soudy rozhodovat. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry ve věci jednajících soudů jakkoli zpochybňovat. Obecné soudy se předmětnou věcí podrobně zabývaly a v odůvodnění svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnily a podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly.
13. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
14. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu