ECLI:CZ:US:2023:1.US.648.23.1
sp. zn. I. ÚS 648/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Ivana Kunovského, zastoupeného JUDr. Patricií Švarcovou, advokátkou se sídlem nám. 5. května 106, Žatec, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 22 Cdo 2808/2022-476, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 7 Listiny základních práv EU.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 26. 5. 2021 č. j. 11 C 216/2018-275 zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. X1 - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 91 m2, jehož součástí je stavba D. č. p. X2, bydlení, parc. č. X3 - zahrada, o výměře 536 m2, zapsaným na LV č. X4 pro k. ú. D., obec P. a tyto nemovitosti přikázal do spoluvlastnictví žalobců a), b), c) se spoluvlastnickým podílem stěžovatele [žalobce a)] o velikosti 1/2 a žalobců b) a c) o velikosti 1/2 v režimu společného jmění manželů (výrok I.), stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalovanému jako přiměřenou náhradu 2 423 333 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.).
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2022 č. j. 14 Co 29/2022-427 k odvolání žalobců i žalovaného rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
4. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022 č. j. 14 Co 29/2022-427 a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (výrok I.). Dovolání proti nákladovému výroku odmítl (výrok II.).
5. Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení dané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákona jinak.
7. Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak oprávněn k přezkumu toliko pravomocných rozhodnutí a zásahů orgánu veřejné moci, a to ve chvíli, kdy ochranu ústavně garantovaných základních práv nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí.
8. Po přezkoumání ústavní stížnosti z hlediska naplnění zákonných podmínek řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z výroku ústavní stížností napadeného usnesení je zřejmé, že Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022 č. j. 14 Co 29/2022-427 a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení [§243e odst. 1 a odst. 2 ve spojení s §242 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu]. V důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu řízení před obecnými soudy nadále pokračuje a stěžovatel bude mít možnost zákonnými opravnými prostředky napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.
9. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána předčasně, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky určené k ochraně jeho práv, což činí návrh nepřípustným. Proto soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2023
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu