ECLI:CZ:US:2023:1.US.745.23.1
sp. zn. I. ÚS 745/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Daniely Skotnicové, zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3556/2022-188 ze dne 3. ledna 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 132/2022-132 ze dne 17. května 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 183/2020-105 ze dne 4. února 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení zadostiučinění v penězích ve výši 30 000 Kč a ve formě omluvy. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady za nesprávný úřední postup žalované České republiky - Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo"), která o stěžovatelce (veřejné funkcionářce) zveřejnila v Centrálním registru oznámení citlivé údaje. Podle stěžovatelky mělo ministerstvo postupem podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., porušit její právo na ochranu soukromí, ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. února 2020 (N 228/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.). K tomu odkázala na judikaturu Ústavního soudu - nález sp. zn. IV. ÚS 579/22 ze dne 18. října 2022.
4. Proti rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolacího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost (vedena pod sp. zn. III. ÚS 2408/22), kterou Ústavní soud společně s dalšími obdobnými návrhy odmítl usnesením sp. zn. III. ÚS 1909/22 ze dne 24. ledna 2023 jako zjevně neopodstatněnou. Při rozhodování senát Ústavního soudu vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 ze dne 29. listopadu 2022 (4/2023 Sb.), jímž byl překonán právní názor vyslovený ve stěžovatelkou citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 579/22.
5. Následně rozhodoval o dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud, který v odůvodnění napadeného usnesení odkázal na svoji judikaturu (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1021/2022 ze dne 13. září 2022), a rovněž na citované stanovisko pléna.
6. Podle stanoviska nebyl postup ministerstva umožňující plošné nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů v období od vyhlášení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 do jeho vykonatelnosti nezákonný (viz odůvodnění citovaného stanoviska). Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stanovisko bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby zastoupené stejnou advokátkou jako stěžovatelka - i přesto advokátka následně podala několik dalších ústavních stížností různých osob identických s návrhem stěžovatelky.
7. Za dané situace není možné závěry obecných soudů, které nezjistily v projednávané věci nesprávný úřední postup ministerstva, považovat za způsobilé porušit zaručená práva stěžovatelky; proto Ústavní soud stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu