ECLI:CZ:US:2023:1.US.761.23.1
sp. zn. I. ÚS 761/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Hany Kejdové a Jiřího Kejdy, zastoupených Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem se sídlem Hlinky 155/86, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 14. 12. 2022 č. j. 72 Co 186/2022-52 a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 7. 2022 č. j. 14 EXE 3/2022-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Ústavy, domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelé podali návrh na odklad a zastavení exekuce. Návrh na odklad exekuce odůvodnili zejména tím, že lze očekávat její zastavení, neboť dojde k dohodě s oprávněnou nebo alespoň k částečné úhradě dluhu a dále tím, že pokud by mělo dojít k realizaci prodeje zástavy, znamenalo by to pro povinné ztrátu obydlí a neřešitelnou situaci, zvláště nepříznivou i z toho důvodu, že došlo k přechodnému zhoršení zdravotního stavu povinného a ukončení jeho dlouholetého pracovního poměru. Soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatelů na odklad exekuce podle §54 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále jen ,,e. ř.") a odmítl návrh povinných na odklad exekuce podle §266 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že se soudy nevypořádaly s jejich argumentací, s důkazními návrhy a k některým důkazním návrhům vůbec nepřihlédly, čímž se dopustily opomenutí důkazů a jejich rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. K opomenutým důkazům a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odkazují na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Odůvodnění rozhodnutí soudů neobsahují individualizovanou úvahu v dané věci. Soudům dále vytýkají, že nepodrobily tříbodovému testu proporcionality míru újmy, jakou by odkladem utrpěl oprávněný, oproti újmě, jakou by neprodleným provedením výkonu rozhodnutí utrpěli povinní.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Stěžovatelé podali návrh na odklad exekuce. Návrh odůvodnili jednak tím, že lze očekávat zastavení exekuce, neboť mají zájem věc uzavřít s oprávněnou smírně, a jednak s odůvodněním, že by provedením exekuce ztratili obydlí a aktuálně by tato situace byla pro ně zvlášť nepříznivá z důvodu přechodně zhoršeného zdravotního stavu povinného.
Co se týče prvního z důvodů obsažených v návrhu na odklad exekuce, soudy zjistily nesouhlasné stanovisko oprávněné. V odůvodnění rozhodnutí řádně osvětlily, proč není možné návrhu na odklad v tomto případě vyhovět. Nic nelze namítat ani proti jejich vysvětlení, že pokud povinní spatřovali důvod k zastavení exekuce v očekávaném uzavření smíru s oprávněnou (aniž by doložili, že byla alespoň zahájena jednání za tímto účelem), jde o pouhou hypotetickou možnost potenciálně existující v každém exekučním řízení. Nelze mít tedy za to, že by soudy v této otázce neprovedly dostatečně individualizovanou úvahu, která by způsobovala nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí.
Jde-li o druhý důvod pro odklad exekuce, stěžovatelé sice tvrdili existenci přechodně zhoršeného zdravotního stavu povinného, svá tvrzení však nijak nedoložili. V řízení o odkladu exekuce v tomto případě však nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní povinný. Podle §54 odst. 1 e. ř. pak platí, že návrh na odklad exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu, exekutor do 7 dnů odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze o návrhu věcně rozhodnut. Ustanovení §43 o. s. ř. obsahující výzvu k doplnění nebo nápravě návrhu se zde přitom nepoužije. Soud tedy v souladu se zákonem dospěl k závěru, že pokud povinní nepředložili žádné listiny prokazující zhoršený zdravotní stav povinného, je namístě jejich návrh na odklad exekuce odmítnout.
V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že se soudy nevypořádaly s jejich argumenty a nepřihlédly k jimi uváděným důkazům. Ústavní soud ověřil, že soudy dostatečným způsobem reagovaly na námitky stěžovatelů. Ze samotné ústavní stížnosti ani napadených rozhodnutí pak není zřejmé, o jaké konkrétní důkazy prokazující důvodnost odkladu exekuce by mělo jít. Jde-li o výtku stěžovatelů, že soudy nepodrobily tříbodovému testu proporcionality míru újmy, je třeba uvést, že posouzení toho, že se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro povinné nebo pro příslušníky jejich rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen (jako předpokladů pro odklad exekuce podle §266 odst. 1 o. s. ř.) je možné pouze na základě tvrzení a předložených důkazů povinnými. To se však, jak již bylo řečeno výše, nestalo. Následkem tedy bylo odmítnutí návrhu na odklad pro nesplnění zákonem požadovaných náležitostí návrhu. Soudy neposuzovaly daný návrh věcně. Stejně jako obecné soudy i Ústavní soud doplňuje, že stěžovatelům nic nebránilo podat nový návrh na odklad exekuce, řádně odůvodněný a doplněný listinnými důkazy. Z napadených rozhodnutí je navíc zřejmé, že stěžovatelé byli zastoupeni a jejich právní zástupce si musel být vědom následků podání vadného návrhu i dalších možností postupu po odmítnutí návrhu.
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Stěžovatelé měli a využili možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny prostředky k obraně svého práva. Soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Skutečnost že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterými se stěžovatelé neztotožňují, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu