ECLI:CZ:US:2023:2.US.1072.23.1
sp. zn. II. ÚS 1072/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 729/11, Praha 1 ? Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2023 sp. zn. 8 To 68/2023 a výrokům I. a III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. února 2023 sp. zn. 2 T 125/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a v čl. 8 odst. 2 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozhodl usnesením v hlavním líčení dle §72 odst. 1 trestního řádu o ponechání stěžovatele a spoluobžalovaného M. L. ve vazbě za trvání důvodů podle §67 písm. c) trestního řádu (výrok I.). Písemný slib spoluobžalovaného M. L. se podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario nepřijímá (výrok II.). Podle §73a odst. 2 písm. b) trestního řádu a contrario se peněžitá záruka nabídnutá M. U. nepřijímá (výrok III.). Podle §73 odst. 1 písm. d) trestního řádu se M. L. neukládá předběžné opatření spočívající v povinnosti zdržet se přechovávání a užívání alkoholických nápojů (výrok IV.).
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele i spoluobžalovaného zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
4. Stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť neobsahují dostatečné zdůvodnění předstižné vazby dle §67 písm. c) trestního řádu. Obvodní soud v odůvodnění usnesení vyslovil důvodnou obavu o opakování trestné činnosti stěžovatelem, a to odůvodnil bohatou trestní minulostí stěžovatele a charakterem trestné činnosti, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že bude pokračovat v páchání trestné činnosti, resp. jaké skutečnosti odůvodňují nenahrazení vazby jiným institutem nahrazujícím vazbu. Dále uvedl, že v kontextu dosavadního způsobu života stěžovatele vazební důvod nelze nahradit jiným opatřením dle trestního řádu a odkázal na odůvodnění předchozího stížnostního soudu, který mimo jiné uvedl, že stěžovatel má bohatou zkušenost s výkony nepodmíněných trestů. Obvodní soud tedy důvodnou obavu o opakování trestné činnosti dovodil jen z opakování blíže neurčené trestné činnosti. Takový obecný závěr se však neopírá o žádné konkrétní skutečnosti a v souladu se shora uvedeným nemůže obstát. Odůvodnění usnesení obvodního soudu dále postrádá jakékoli podrobnější posouzení stěžovatele, neboť soud se s osobností stěžovatele vypořádal pouze odkazem na jeho trestní minulost, bez bližšího zkoumání aktuální situace stěžovatele a opakovaně rozhodl, že jsou důvody pro ponechání stěžovatele ve vazbě.
5. Usnesením obvodního soudu ze dne 19. 5. 2022 sp. zn. Nt 15024/2022 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů §67 písm. c) trestního řádu, poté co mu bylo sděleno obvinění z trestného činu vydírání dle §175 odst. 1 a 2 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví dle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle §23 trestního zákoníku s M. L. a S. M.
6. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva, poukazuje na závěry soudů v napadených usneseních, které považuje za vadné, vzájemně si odporující, argumentuje judikaturou Ústavního soudu a navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv a napadená usnesení zrušil.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody nebo jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují znaky libovůle.
8. Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel byl vzat do vazby z důvodu dle §67 písm. c) trestního řádu usnesením obvodního soudu ze dne 19. 5. 2022 sp. zn. 0 Nt 15024/2022, přičemž mu vazba byla započtena od 17. 5. 2022 v 10:05 hodin. Usnesením městského soudu ze dne 23. 6. 2022 sp. zn. 61 To 335/2022 byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí.
9. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí obvodního soudu vyplynulo, že soud nerozhoduje o vině obžalovaných, ale na základě dosud provedeného dokazování zkoumá, zda nadále existuje důvodné podezření, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, zda má všechny znaky shora uvedených trestných činů a zda jsou zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchali obžalovaní. Toto důvodné podezření vyplývá především z výpovědí obou poškozených K. P. a V. R., jakož i z přečtených listinných důkazů. Trvání vazby z důvodů §67 písm. c) trestního řádu (pravděpodobnost, že budou opakovat trestnou činnost, pro niž jsou oba obžalovaní stíháni), je odůvodněno i jejich bohatou trestní minulostí. Jen stěžovatel má v rejstříku trestů celkem 18 záznamů; z posledního výkonu trestu byl propuštěn dne 31. 7. 2020 a ve vztahu k poškozené P. je důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, když její pobyt je dosud v obvodu P.
10. Vzhledem k tomu, že stěžovatel je za nyní souzené jednání ohrožen podstatně vyšším trestem (dvě léta až osm let), nepovažoval obvodní ani městský soud za vhodné nahrazení vazby stěžovatele a ostatních spoluobžalovaných jiným opatřením dle trestního řádu.
11. Stěžovatel zakládá svou ústavní stížnost na přesvědčení, že právo zaručené čl. 8 odst. 2 Listiny na osobní svobodu mu zaručuje, aby nebyl vazebně stíhán. Uvedené základní právo ale "pouze" poskytuje záruku, že zbavení osobní svobody je možné jen ze zákonných důvodů, stanoveným způsobem a na základě rozhodnutí soudu. Neupřednostňuje některý důvod pro omezení osobní svobody před jiným tak, jak účastník řízení očekává. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) představuje nárok účastníka řízení, že jeho (trestní) věc bude projednávat obecný soud (čl. 90 Ústavy) podle předem stanovených pravidel, nezaručuje však, že rozhodnutí obecného soudu bude naplňovat očekávání účastníka řízení.
12. Ústavní soud tedy neshledal žádné porušení stěžovatelových základních práv, které by jej mohlo vést k závěru o vyhovění jeho ústavní stížnosti. Posuzovaná věc stěžovatele byla přezkoumána ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě. Stěžovatel se ústavní stížností dovolává další revize rozhodnutí Ústavním soudem, přičemž v ústavní stížnosti neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že obecné soudy napadenými usneseními zasáhly jeho základní práva. Jejich rozhodnutí splňuje zákonné požadavky; existují vazební důvody a napadená usnesení jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna. Argumentace judikaturou Ústavního soudu nebyla shledána případnou.
13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2023
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu