ECLI:CZ:US:2023:2.US.1402.23.1
sp. zn. II. ÚS 1402/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele prap. Filipa Dostála, zastoupeného Mgr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA, advokátkou, sídlem Žitná 1575/49, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 387/2021-49 ze dne 29. 3. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a policejního prezidenta Policie ČR, sídlem Strojnická 27, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 26. 5. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 4, čl. 26 a 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel je příslušníkem bezpečnostních sborů, přičemž v souladu s §48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o služebním poměru"), požádal služebního funkcionáře o vydání souhlasu s výkonem jiné výdělečné činnosti - dispečera. Náplní práce zde měla být obsluha a zajištění případného telefonického spojení pro potřeby společnosti X, a to při provádění prohlídek těl zemřelých. Úkolem stěžovatele by bylo zejména přijetí telefonní výzvy z místa úmrtí, zajištění osoby, která provede ohledání těla, telefonická komunikace s pozůstalými a ostatními osobami v místě nálezu.
Vzhledem k tomu že ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje svůj souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti neudělil, podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl policejní prezident tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a odvolání zamítl. Následně podaná správní žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2021 č. j. 30 Ad 4/2020-65 zamítnuta. Stejně tak byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2023 č. j. 7 As 387/2021-49 zamítnuta i kasační stížnost.
Správní orgány odůvodnily neudělení souhlasu s jinou výdělečnou činností tím, že by jím, mohl být ohrožen důležitý zájem služby - byť pouze hypoteticky. Stěžovatel má za to, že nevyhovění jeho žádosti nebylo s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021 sp. zn. 17 Ad 6/2020 řádně odůvodněno a nebylo individualizováno na osobu stěžovatele. Stěžovatel je toho názoru, že se dostává do nerovného postavení oproti těm příslušníkům bezpečnostních sborů, kteří mohou vykonávat vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou činnost přičemž i zde existuje hypotetické riziko fyzické nebo psychické zátěže. Obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatele na doplnění dokazování o statistické údaje ohledně udělených souhlasů s výkonem služby v jednotlivých krajích, přičemž svůj postup blíže nevysvětlily. Stěžovatel se snažil poukázat na rozdílný přístup správních orgánů v rámci ČR při udělování souhlasu s výkonem jiné výdělečné činnosti. Zatímco v Královéhradeckém kraji nebyl udělen souhlas ve více než ve 21 % případů v kraji Vysočina nebo ve Zlínském kraji bylo ve sledovaném období (2019-2022) vyhověno téměř 100 % žádostí. Uvedený přístup považuje stěžovatel za nerovný a zasahující do jeho základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy, v posuzovaném případě konkrétně Nejvyšší správní soud v řízení o stěžovateli podané kasační stížnosti, resp. krajský soud v řízení o jimi podané správní žalobě. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti jsou ve své podstatě pouze pokračováním polemiky s výše rekapitulovanými právními závěry obecných soudů. Tím však stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však s ohledem na výše uvedené nepřísluší.
Podle Ústavního soudu Nejvyšší správní soud své právní závěry řádně odůvodnil, když stěžovateli vysvětlil, podle kterých zákonných ustanovení postupoval, jak je vyložil a jak následně aplikoval na daný případ. Má-li stěžovatel za to, že Nejvyšší správní soud nehodnotil dostatečně podmínky pro výkon jiné výdělečné činnosti, lze ho zcela odkázat na odst. 19 napadeného rozsudku, v němž se Nejvyšší správní soud těmto okolnostem věnuje. Namítá-li stěžovatel, že rozhodování o žádostech podle §48 odst. 2 služebního zákona se liší v rámci jednotlivých krajů, nutno uvést, že Ústavní soud není orgánem, jehož úkolem by bylo sjednocovat postupy správních orgánů při povolování jiné výdělečné činnosti. Navíc, stěžovatelem zmíněná statistická data sice vypovídají o rozdílnosti v úspěšnosti příslušníků s žádostí podle §48 odst. 2 služebního zákona, ovšem není zřejmé, jaké konkrétní činnosti se souhlasy vydané v jiném kraji fakticky týkají. Jinými slovy řečeno, i v případě, že by obdobná žádost, byla podána v jiném kraji, kde je čistě statisticky vyšší šance na vyhovění, není jisto, že by byl žadatel skutečně úspěšný. Z uvedeného důvodu tak nelze dospět k závěru, že by se stěžovatel dostával do nerovného postavení oproti příslušníkům v jiných krajích.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu