ECLI:CZ:US:2023:2.US.1487.23.1
sp. zn. II. ÚS 1487/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Alexandry Střelcové, zastoupené Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2023 č. j. 21 Co 110/2021-1024, 21 Co 111/2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Igora Střelce, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2023 č. j. 21 Co 110/2021-1024, 21 Co 111/2021, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") z důvodu porušení základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhuje odložit vykonatelnost výroku IV napadeného rozsudku podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") domáhala vůči svému otci - vedlejšímu účastníkovi - placení výživného za období od 1. 8. 2015, kdy již byla zletilá, podle svého tvrzení však studovala vysokou školu a otec jí na výživu nepřispíval. Obvodní soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 č. j. 12 C 357/2015-805, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2020 č. j. 12 C 357/2015-850, tak, že otci uložil povinnost přispívat na výživu stěžovatelky částku 10 000 Kč měsíčně ode dne 1. 8. 2015 (výrok I) a ve zbytku - co do částky 2 000 Kč měsíčně - žalobu zamítl (výrok II); zároveň uložil otci povinnost uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku dlužné výživné (výrok III). Dále rozhodl o povinnosti otce zaplatit stěžovatelce a České republice náhradu nákladů řízení (výroky IV a V), které následně vyčíslil v samostatném usnesení.
3. Městský soud rozsudkem ze dne 6. 10. 2021 č. j. 21 Co 110/2021-940, 21 Co 111/2011, změnil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I a III tak, že se žaloba zamítá (výrok I) a ve výroku II ho potvrdil (výrok II); stěžovatelce uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 1 050 Kč (výrok
III). Jelikož se otec, jenž byl v řízení plně úspěšný, vzdal náhrady nákladů řízení při jednání dne 6. 10. 2021, rozhodl městský soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
4. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 14. 12. 2022 sp. zn. I. ÚS 3477/21 (dostupný na https://nalus.usoud.cz) tak, že rozsudek zrušil.
5. Městský soud proto rozhodl ve věci podruhé, a to nyní napadeným - a v záhlaví uvedeným - rozsudkem. Opět změnil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I a III tak, že stěžovatelčinu žalobu zamítl (výrok I) a ve výroku II ho potvrdil (výrok II). Dále uložil stěžovatelce povinnost nahradit náklady řízení, a to České republice ve výši 1 050 Kč (výrok III) a otci ve výši 287 641,20 Kč (výrok IV); to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
6. V nynější ústavní stížnosti stěžovatelka předně argumentuje, že v části týkající se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi je napadený rozsudek překvapivý a nepřezkoumatelný, neboť se městský soud bez jakéhokoli odůvodnění odchýlil od svého dřívějšího rozhodnutí, v němž nepřiznal náhradu nákladů řízení z důvodu, že se jí otec vzdal; městský soud nyní tento procesní úkon zcela ignoroval. Výši náhrady nákladů řízení považuje stěžovatelka za likvidační a městskému soudu vytýká, že nepoužil žádný z procesních nástrojů, jimiž by dopad do její majetkové sféry zmírnil. Dále vznáší řadu námitek k rozhodnutí o vlastním nároku na výživné. V této souvislosti předně argumentuje, že se městský soud dopustil pochybení při opakování dokazování, a rozporuje skutkové závěry týkající se vlivu tvrzených psychických problémů na její studijní výkon. Rovněž namítá, že městský soud nerespektoval závazný právní názor Ústavního soudu, a žádá, aby byla její věc v případě zrušení napadeného rozsudku přikázána jinému senátu městského soudu. Závěrem avizuje doplnění další argumentace, a to ještě před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti.
7. Návrh na odklad vykonatelnosti výroku IV napadeného rozsudku stěžovatelka odůvodňuje nepoměrem mezi dlužnou částkou náhrady nákladů řízení a svými příjmovými poměry, které dokládá výplatním lístkem od svého zaměstnavatele za období měsíce března 2023. Jelikož lze dle jejího názoru očekávat, že otec přistoupí k vymáhání dluhu okamžitě po nabytí vykonatelnosti napadeného rozsudku (tj. po dni 6. 6. 2023), hrozí, že se dostane do velmi těžko řešitelné finanční situace. Tvrdí, že má otec vysoký životní standard, avšak své příjmy skrývá; obává se proto, že v případě úspěchu v řízení o ústavní stížnosti nebude schopna případně uhrazenou částku náhrady nákladů řízení vymoci zpět. Uzavírá, že výkon napadeného rozsudku by pro ni znamenal nepoměrně větší újmu než by představovalo odložení jeho vykonatelnosti pro otce, který se dříve náhrady nákladů řízení vzdal.
8. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
9. V posuzované věci považuje Ústavní soud uvedené podmínky za splněné. S ohledem na rozsah stěžovatelčiných námitek i jejich povahu a taktéž s přihlédnutím k okolnosti, že stěžovatelka avizovala doplnění odůvodnění ústavní stížnosti do uplynutí lhůty pro její podání (tj. do začátku srpna 2023), není možné o ústavní stížnosti rozhodnout ihned. Stěžovatelka je přitom povinna zaplatit otci náhradu nákladů řízení ve výši 287 641,20 Kč do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku, tj. ve lhůtě, která již uplynula. Podle tvrzení stěžovatelky přesahuje částka její finanční možnosti, a proto hrozí, že výkon rozhodnutí bude mít podstatný dopad na její finanční stabilitu. Na straně otce přihlédl Ústavní soud k okolnosti, že otec v řízení před městským soudem původně náhradu nákladů nepožadoval, a nelze se tak domnívat, že by odložení vykonatelnosti výroku IV napadeného rozsudku mělo zásadní negativní dopad na jeho způsobilost uhradit odměnu právní zástupkyni nebo mu přivodilo jinou podstatnou (zejména majetkovou) újmu. Ústavní soud zároveň neshledal rozpor odkladu vykonatelnosti s důležitým veřejným zájmem.
10. Ústavní soud proto návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu
_______________
*) ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2023