ECLI:CZ:US:2023:2.US.1497.23.1
sp. zn. II. ÚS 1497/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Hrona, zastoupeného Mgr. Michalem Průžkem, advokátem, sídlem Smiřických 643/5, Říčany, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 78/2023-1406 ze dne 28. 3. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a CASPER CONSULTING a.s., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byla dne 5. 6. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeném rozhodnutí obecného soudu.
2. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a vyslovení Ústavního soudu, že nesouhlasí s postupem uvedeného odvolacího řízení, jímž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 1 Ústavy České republiky.
3. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 28. 11. 2022 č. j. 5 Nc 173/2003-1355, zamítl návrh stěžovatele na odklad exekuce ze dne 3. 11. 2022, ve kterém stěžovatel argumentoval zejména tím, že lze očekávat částečné zastavení této exekuce, neboť exekuční titul dle jeho názoru není materiálně vykonatelný a oprávněná není v části vymahatelného nároku aktivně legitimována. Proti tomuto zamítavému usnesení podal stěžovatel následně odvolání. Městský soud v Praze jako odvolací soud však usnesením č. j. 14 Co 78/2023-1406 ze dne 28. 3. 2023 potvrdil usnesení soudu I. stupně.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v usnesení Městského soudu v Praze se nachází vnitřní rozpor, když nebylo postaveno najisto, co měl stěžovatel uhradit, zda úrok podle §502 obchodního zákoníku nebo úrok z prodlení podle §369 obchodního zákoníku. Postup odvolacího soudu považuje stěžovatel za nesprávný, neboť dotčené rozhodnutí je materiálně nevykonatelné, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
II.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud je vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná o výklad běžného práva, který (až na výjimky) věcí Ústavního soudu není. Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k soudním orgánům (a orgánům veřejné moci vůbec) dána pouze subsidiárně. Ke vzneseným námitkám lze stěžovatele zcela odkázat na odůvodnění jak nalézacího, tak i odvolacího soudu.
7. Ústavní soud dospěl k názoru, že obecné soudy se návrhem stěžovatele zabývaly a jejich závěrům nelze z pohledu ústavněprávního ničeho vytknout. Soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledal důvod, aby tyto dostatečně odůvodněné závěry obecných soudů z ústavního hlediska zpochybňoval.
8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu