ECLI:CZ:US:2023:2.US.1553.22.1
sp. zn. II. ÚS 1553/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Škramovského, zastoupeného JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem, sídlem Komenského 939/21a, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2022 č. j. 20 Co 115/2022-724 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 20. dubna 2022 sp. zn. 8 C 192/2014, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného usnesení
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud"). Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k podstatě ústavní stížnosti.
2. Okresní soud napadeným usnesením uložil stěžovateli povinnost zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 7 500 Kč. V odůvodnění uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví usnesením ze dne 13. 5. 2021 č. j. 8 C 192/2014-638 ustanovil znalecký ústav k vypracování znaleckého posudku pro ocenění nemovitosti. Následně znalecký ústav několikrát vyzval stěžovatele k doložení listin za účelem ocenění vodní elektrárny, které se řízení týká. Stěžovatel však požadované listiny nepředložil, přičemž ve svých odpovědích odkazoval na svou dlouhotrvající pracovní neschopnost, nadbytečnost požadovaných dokladů pro ocenění a obchodní tajemství. Neposkytnutím požadovaných podkladů stěžovatel podle okresního soudu brání vypracování znaleckého posudku, bez kterého nelze v řízení dále pokračovat. Tím má hrubě ztěžovat postup řízení, a proto okresní soud přistoupil k uložení pořádkové pokuty podle §53 o. s. ř.
3. Krajský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu, protože stěžovatelovo odvolání podle něj není opodstatněné a skutkové i právní závěry okresního soudu považuje za správné. Dále uvedl, že nelze uvažovat o tom, že by stěžovatel předložením požadovaných listin uváděl tvrzení a důkazy ve svůj neprospěch. V daném řízení, podle jeho názoru, soud není vázán návrhem stěžovatele na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť zde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky a žalobce nese břemeno vysvětlovací povinnosti týkající se ocenění vypořádávaných nemovitostí. Stěžovatel je podle krajského soudu schopen splnit požadavek na předložení listin a informací. Všechny tyto údaje považuje krajský soud za nezbytné pro ocenění vypořádávané nemovitosti. Na tom podle něj nic nemění ani případná existence obchodního tajemství, protože to bude i nadále chráněno mlčenlivostí znalce.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že pravomocnými usneseními okresního soudu a krajského soudu v řízení, jehož byl účastníkem, byla porušena jeho základní práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně tvrdí, že ústavní stížností napadená usnesení porušují jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatel je přesvědčen, že účastník sporného řízení nemůže být nucen vypovídat a nemůže být nucen k předkládání listinných důkazů, s jejichž použitím v řízení nesouhlasí. Domnívá se, že by předložením listin znaleckému ústavu došlo k popření jedné ze základních zásad sporného civilního řízení, totiž zákazu sebepoškozování.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená usnesení a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s požadavky kladenými §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je dle Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud vykonává svou pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, nelze jej považovat za další instanci v soustavě obecných soudů. Ústavní soud nemá v těchto případech kompetenci či dokonce pravomoc vlastním rozhodnutím nahrazovat rozhodování obecných soudů a vstupovat do řízení jako orgán rozhodující na základě podústavního práva. Úkolem Ústavního soudu, svěřeným mu Ústavou, je přezkoumat ústavnost napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Z tohoto důvodu, stejně jako z důvodu zdrženlivosti při zasahování do pravomocí jiných Ústavou zřízených orgánů veřejné moci, Ústavní soud respektuje, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je zpravidla věcí obecných soudů. Ústavní soud má do jejich rozhodovací činnosti pravomoc zasáhnout pouze v případech, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
8. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá uložení pořádkové pokuty s tím, že předložení listin je pro něj nevýhodné. Je přesvědčen, že účastník civilního řízení nemá povinnost takové důkazní prostředky předkládat, případně být k jejich vydání nucen ukládáním pořádkových pokut.
9. Ústavní soud setrvává na závěru, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost obvykle neopodstatněná, pouze s výjimkou zcela neakceptovatelných vad způsobených postupem obecných soudů, jejichž následkem je zřetelný zásah do základních práv stěžovatelů. Pouze v případě extrémně intenzivního zásahu zasahujícího do základních práv a svobod by mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu (viz např. z novější judikatury usnesení sp. zn. III. ÚS 3460/20 ze dne 23. 3. 2021 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1603/20 ze dne 23. 6. 2020; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná v internetové databázi Nalus: viz https://nalus.usoud.cz).
10. Z rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu je patrné, že stěžovatel byl o své povinnosti poskytnout znaleckému ústavu součinnost a předat mu požadované podklady řádně poučen a toto poučení obsahovalo i upozornění na možnost uložení pořádkové pokuty. Okresní soud řádně popsal, za jaký skutek je stěžovateli pořádková pokuta ukládána, a jak k tomuto závěru dospěl. Obecné soudy se také dostatečně zabývaly tvrzením stěžovatele o pracovní neschopnosti, nadbytečnosti požadovaných důkazů a obchodním tajemství. Ústavní soud připomíná, že o způsobu vedení řízení rozhoduje zásadně soud a úvahy stěžovatele v tom směru, zda znalecký posudek je nadbytečným důkazem, jsou tak zcela nepodstatné (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 700/17 ze dne 16. 5. 2017). Totéž platí pro stěžovatelovy argumenty o nemožnosti poskytnout podklady pro pracovní neschopnost či existenci obchodního tajemství, které byly obecnými soudy dostatečně prozkoumány a jejich relevance zvážena.
11. Pokud stěžovatel namítá, že by poskytnutím vyžádaných pokladů postupoval ke své újmě, případně, že poskytnutí důkazů je v rozporu s dispoziční zásadou civilního řízení, pak Ústavní soud připomíná, že i těmito aspekty se obecné soudy zabývaly a přesvědčivě odůvodnily svůj závěr. Z ústavní stížnosti také není patrné, v čem by předání požadovaných podkladů mělo být k jeho újmě, případně, jak by mohlo vést k úspěchu druhé strany. Stěžovatel pomíjí specifickou povahu řízení o vypořádání spoluvlastnictví, v němž nutně nedochází k úspěchu jedné ze stran (viz nález sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022) a není proto jasné, v čem by si mohl způsobit újmu či oslabit své postavení v rámci řízení.
12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil, že by mohlo dojít k namítanému porušení základních práv či svobod stěžovatele. Proto posoudil návrh jako návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu