ECLI:CZ:US:2023:2.US.1595.22.1
sp. zn. II. ÚS 1595/22
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, zastoupeného Mgr. Milanem Hadravou, advokátem, sídlem Blatenská 1161/46, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2022 č. j. 4 To 152/2022-107, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2022 č. j. 4 To 152/2022-107 došlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, jež je mu garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 16. 6. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
3. Stěžovateli byl trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 12. 2020 č. j. 4 T 46/2020-60 uložen trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 4. 2022 bylo v souladu s §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody uložený shora uvedeným trestním příkazem. Bezprostředně po vyhlášení výše uvedeného usnesení proti němu stěžovatel podal do protokolu stížnost. Poté, co mu bylo do Věznice Všehrdy dne 22. 4. 2022 doručeno písemné vyhotovení předmětného usnesení, svou stížnost písemně odůvodnil a toto odůvodnění dne 3. 5. 2022 odeslal poštou Okresnímu soudu v Lounech.
4. O stížnosti stěžovatele bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem tak, že se stížnost jako nedůvodná zamítá. V odůvodnění krajský soud uvedl, že si stěžovatel sice podal proti usnesení okresního soudu stížnost, tuto ovšem neodůvodnil. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že dotčený spis byl okresním soudem vypraven dne 3. 5. 2022 a doručen krajskému soudu dne 10. 5. 2022. Odůvodnění stížnosti stěžovatele bylo doručeno okresnímu soudu dne 5. 5. 2022 a ten jej 6. 5. 2022 poštou odeslal krajskému soudu, kterému bylo odůvodnění doručeno dne 9. 5. 2022, tedy o den dříve, než spis. Dne 11. 5. 2022, kdy krajský soud rozhodoval o stížnosti stěžovatele, již tento soud měl odůvodnění k dispozici a měl se jím zabývat. Stěžovatel dále uvedl, že usnesení okresního soudu, proti němuž podal stížnost, mu bylo doručeno dne 22. 4. 2022 (pátek) a již dne 3. 5. 2022 (úterý), tedy po uplynutí šesti pracovních dnů zaslal příslušnému okresnímu soudu písemné odůvodnění své stížnosti. Stěžovatel je toho názoru, že pokud krajský soud k tomuto nepřihlédl, zasáhl tím do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V souvislosti s projednávaným případem odkázal stěžovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 426/09.
III.
5. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti konstatoval, že nemá sice aktuálně k dispozici předmětný spis okresního soudu, ale je podle něj skutečností, že v době konání neveřejného zasedání dne 11. 5. 2022, bez ohledu na to, zda se již nacházelo odůvodnění stěžovatele např. na podatelně či trestní kanceláři soudu, neměl ve věci rozhodující senát odvolacího soudu písemné odůvodnění stížnosti odsouzeného fyzicky k dispozici, nebylo mu předloženo či připojeno ke spisu.
6. Vzhledem k tomu, že sdělení krajského soudu nebylo ve vztahu k tvrzením stěžovatele v rozporu, nezasílal Ústavní soud toto vyjádření stěžovateli k replice.
IV.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé).
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
9. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 4 T 46/2020 ústavní soud zjistil, že stěžovatel dne 14. 4. 2022 podal do protokolu stížnost proti usnesení jmenovaného soudu, jímž bylo rozhodnuto o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Dle protokolu stěžovatel podal svoji stížnost jako blanketní, přičemž nesdělil, v jaké lhůtě a zda vůbec svoji stížnost blíže odůvodní.
10. Dále Ústavní soud ověřil, že usnesení okresního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 22. 4. 2022. Odůvodnění stížnosti bylo krajskému soudu doručeno prostřednictvím okresního soudu dne 9. 5. 2022, a to i s průvodním dopisem okresního soudu. Dne 10. 5. 2022 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem společně s předkládací zprávou doručen dotčený soudní spis okresního soudu (č. l. 99). Dne 11. 5. 2022 byla ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu stížnost stěžovatele zamítnuta.
11. Podle Ústavního soudu došlo v projednávané věci k administrativnímu pochybení, v jehož důsledku však krajský soud při rozhodování o stížnosti stěžovatele nepřihlédl k jím podanému odůvodnění. Odporovalo by principům spravedlivého procesu, aby riziko spojené s prodlevou při předání písemností mezi orgány činnými v trestním řízení bylo přenášeno na stěžovatele, který konal v souladu se zákonem. Podstatné přitom je, že stěžovatel stížnost odůvodnil bez zbytečného odkladu.
12. Ústavní soud považuje za potřebné zdůraznit, že zásada trestního řízení zakotvená v §2 odst. 4 trestního řádu vyžadující, aby trestní věci byly projednávány urychleně bez zbytečných průtahů, se nemůže obracet proti těm, v jejichž prospěch je především zakotvena. Tedy proti osobám, proti nimž je trestní řízení vedeno. Je nutno si uvědomit, že "požadavek urychleného projednání trestní věci bez zbytečných průtahů navazuje na čl. 38 odst. 1 LPS (srov. i čl. 6 odst. 1 EÚLP), kde je mimo jiné stanoveno, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů."(Šámal, P. a kol. Trestní řád 1. §1 až 156, Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 28 s.)
13. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením krajského soudu bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle §82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona toto napadené rozhodnutí zrušil.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 17. dubna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu