ECLI:CZ:US:2023:2.US.1799.23.1
sp. zn. II. ÚS 1799/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. B., zastoupeného Mgr. Janem Petrákem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 29 T 51/2021, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022 č. j. 44 To 257/2022-322, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023 č. j. 4 Tdo 246/2023-366, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 7. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel byl obžalovaný pro skutek kvalifikovaný jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Přečinu se měl dopustit, když během pracovní směny odpaloval dělobuchy a pyrotechniku, v důsledku jejíž exploze vznikl požár. Obvodní soud pro Prahu 10 nejprve usnesením ze dne 27. 10. 2021 sp. zn. 29 T 51/2021, trestní věc postoupil Úřadu městské části Praha 10, neboť nebylo prokázáno, že by obžalovaný naplnil znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2022 č. j. 44 To 3/2022-272. Obvodní soud následně rozsudkem ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 29 T 51/2021, stěžovatele uznal vinným a odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Odvolání stěžovatele Městský soud v Praze zamítl usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 44 To 257/2022-322. Dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. 3. 2023 č. j. 4 Tdo 246/2023-366.
Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel zpochybňuje skutkové závěry obecných soudů a namítá nedostatky v rámci dokazování. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí soudů v trestních věcech není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy. Podle čl. 90 Ústavy je jen trestní soud oprávněn rozhodovat o otázce viny a trestu. Provedené důkazy soud hodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která je výrazem ústavního principu nezávislosti soudů. Soud je podle ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 a §125 trestního řádu povinen jasně vyložit, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou. Pokud tuto povinnost dodrží, není v pravomoci Ústavního soudu, aby do takového hodnocení zasahoval, tedy opětovně hodnotil důkazy a přehodnocoval závěry obecných soudů, až na níže uvedené specifické výjimky mající ústavněprávní relevanci. Půjde o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [srov. např. nález ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 (N 130/31 SbNU 165)].
Ústavní soud dále vychází z toho, že extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13). Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 trestního řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu stěžovatele, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnil již v řízení před obecnými soudy (výpověď svědkyně N., zjištění z kamerového záznamu, nevypracování znaleckého posudku) a se kterými se obecné soudy přesvědčivým způsobem vypořádaly (srov. např. bod 10 usnesení městského soudu nebo body 10 a násl. usnesení Nejvyššího soudu). Závěry obecných soudů jsou srozumitelně a logicky odůvodněny a Ústavní soud neshledal žádné ústavně-právně relevantní pochybení. Za opodstatněnou Ústavní soud nepovažuje ani námitku, že obvodní soud za obdobného důkazního stavu učinil odlišné závěry v napadeném rozsudku oproti předchozímu zrušenému usnesení. Jak již bylo řečeno, rozhodnutí obvodního soudu je řádně odůvodněno. Skutečnost, že nově učiněné závěry jsou pro stěžovatele nevýhodné, jejich protiústavnost nezakládá.
Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu