ECLI:CZ:US:2023:2.US.1979.23.1
sp. zn. II. ÚS 1979/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Čechem, advokátem, sídlem V Zahradách 1445/1, Rudná, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023 č. j. 24 Cdo 1283/2023-665 a ve věci návrhu na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a dále P. S. a nezletilých Š. a Š. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 25. 7. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 1283/2023-665 ze dne 30. 5. 2023, a zároveň návrh na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních a §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení uvedených ustanovení a rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel se dále domnívá, že zmíněná ustanovení jsou v rozporu s čl. 92 Ústavy České republiky.
2. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud dne 30. 5. 2023, usnesením č. j. 24 Cdo 1283/2023-665 odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022 č. j. 39 Co 285, 323/2022-589, a to pro nepřípustnost. Toto rozhodnutí odůvodnil směřováním mimořádného prostředku, proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému ve věci, v níž zákon tento postup nepřipouští (ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že tímto postupem Nejvyššího soudu, byla porušena jeho základní práva a došel tak k závěru, že ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. a dále ustanovením §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. porušuje práva jeho a nezletilých dětí na spravedlivý proces garantovaná čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí, že tato ustanovení jsou v rozporu s čl. 92 Ústavy České republiky a domáhá se jejich zrušení.
3. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný.
4. Ústavní soud nicméně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
5. Je třeba zdůraznit, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí a právních předpisů pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Stěžovatel se pokouší domáhat práva na další soudní stupeň v řízení, v němž zákon tento postup nepřipouští a zároveň napadá právní předpisy, v nichž je tento postup nastaven. Přezkumu těchto skutečností se nicméně v řízení o ústavní stížnosti, s ohledem na postavení Ústavního soudu, nelze úspěšně domáhat, jestliže stěžovatel neprokáže, že byla skutečně porušena jeho základní práva a v čem toto porušení spatřuje.
6. Ústavní soud s ohledem na uvedené zdůrazňuje, že právo na spravedlivý proces není možné pojímat tak, že by zaručovalo stěžovateli nárok na pevný počet soudních stupňů, ale zajišťuje mu toliko právo na spravedlivé soudní řízení, které ve stěžovatelově případě již proběhlo. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
7. Návrh na zrušení shora citovaných ustanovení občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních vylučujících dovolání ve věcech péče soudu o nezletilé pak - coby návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu