ECLI:CZ:US:2023:2.US.2027.23.1
sp. zn. II. ÚS 2027/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Mejty, zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, sídlem Velké náměstí 119, Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2023 č. j. 1 Afs 27/2023-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a Finančního úřadu pro Pardubický kraj, sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel podal dne 1. 4. 2021 daňové přiznání z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2020, ve kterém současně požádal o vrácení přeplatku na této dani ve výši 21 114 Kč. Dne 31. 3. 2022 dále podal daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2021, ve kterém požádal o vrácení dalšího přeplatku na této dani, a to ve výši 23 509 Kč. Správce daně byl přitom povinen stěžovateli vrátit přeplatek do 3. 5. 2021. Protože jej však žalobci vrátil až po lhůtě (16. 8. 2022), vznikl mu podle §253a odst. 2 daňového řádu nárok na úrok z vratitelného přeplatku. Správce daně vyrozuměním ze dne 17. 8. 2022 předepsal úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2020, a to ve výši 2 820 Kč. Úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmu za rok 2021 podle §251a odst. 2 daňového řádu nepředepsal, neboť úrok (901 Kč) nepřesáhl v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období částku 1 000 Kč.
Stěžovatel s postupem správce daně nesouhlasil a podal proti němu námitku, kterou Finanční úřad pro Pardubický kraj rozhodnutím ze dne 5. 9. 2022 zamítl. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích následně podanou žalobu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že se zamítá.
Stěžovatel namítl, že závěry obecných soudů stran způsobu výpočtu úroku z přeplatku na dani nejsou správné, přičemž má za to, že obecné soudy své závěry řádně neodůvodnily. Jejich rozhodování vycházelo podle stěžovatele ze skutkového stavu, který měl být v zásadním rozporu se stávající správní praxí finanční správy. Současně polemizoval s obsahem a rozsahem pojmu vratitelný přeplatek a úrok z vratitelného přeplatku.
III.
Z argumentace stěžovatele je zřejmé, že daná věc se týká výkladu podústavního práva, který Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Stěžovatel staví Ústavní soud toliko do role další přezkumné instance. I v případě, že by Ústavní soud s právním názorem Nejvyššího správního soudu nesouhlasil, není to důvod k tomu, aby svým nálezem zasáhl do činnosti obecných soudů. Z ústavněprávního hlediska je totiž podstatná především skutečnost, že obecné soudy svůj právní názor na věc vysvětlily, byť způsobem s nímž stěžovatel nesouzní.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu