ECLI:CZ:US:2023:2.US.2352.23.1
sp. zn. II. ÚS 2352/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. a J. S., obou zastoupených Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2023 č. j. 72 Co 129/2023-393 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. února 2023 č. j. 50 Nc 6144/2021-356, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a nezletilých R. S. a E. S. a I. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé (dále též "rodiče") domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1, odst. 2 a odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 3 a odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé spolu s ústavní stížností podali návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem upravil styk třetí vedlejší účastnice (dále též "babička") s nezletilými formou asistovaných styků po dobu dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí jedenkrát za čtrnáct dnů, a to v každou sudou středu od 15:00 hodin do 16:00 hodin na půdě Sdružení na ochranu ohrožených dětí, z. s., a následně (tj. po uplynutí dvou měsíců od právní moci rozhodnutí) s nezletilou R. každý třetí víkend v měsíci vždy od soboty od 10:00 hodin do 16:00 hodin a následující neděli od 10:00 hodin do 16:00 hodin a po uplynutí těchto dvou měsíců pak každý třetí víkend v měsíci vždy od soboty od 10:00 hodin do neděle 16:00 hodin s tím, že k převzetí a vrácení nezletilé dojde vždy v místě jejího bydliště. Dále obvodní soud stanovil, že babička je oprávněna a povinna stýkat se s nezletilou E. po uplynutí dvou měsíců od právní moci rozhodnutí, kdy proběhnou asistované styky, následně každý třetí víkend v měsíci v sobotu od 10:00 hodin do 16:00 hodin s tím, že k převzetí a vrácení nezletilé dojde vždy v místě jejího bydliště (výrok I). Obvodní soud pak uložil rodičům, aby nezletilé na styk ve stanovený termín připravili a babičce je předali, přičemž babičku zavázal povinností obě nezletilé ve stanovený termín převzít a řádně je vrátit ve stanovených termínech rodičům (výrok II). Obvodní soud rovněž rozhodl, že rodiče i babička jsou povinni zaplatit náhradu nákladů státu za znalečné do tří dnů od právní moci usnesení, v němž budou tyto náklady specifikovány, a to každý jednou třetinou těchto nákladů a dále, že ve vztahu mezi účastníky navzájem žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
3. K odvolání rodičů rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem, že se rozsudek obvodního soudu potvrzuje (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Obecné soudy dospěly k závěru, že za situace, kdy rodiče nezletilých odmítají kontakt s babičkou a současně nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by styk babičky s nezletilými vnučkami vylučovaly, jsou dány podmínky pro úpravu tohoto styku. Konflikt mezi otcem nezletilých a babičkou totiž vznikl v době dávno minulé (v období otcovy puberty) a aktuálně se umocnil jednáním babičky, která vnikla do obydlí rodičů a nezletilých. Ačkoli připomenutý konflikt nadále trvá, nemá zásadní vliv na vztah mezi babičkou a nezletilou R., které se mají přirozeně rády. Ze znaleckého posudku je pak prokázané i to, že pro nezletilou a její budoucí život je zachování kontaktu s babičkou, která je jejím přímým předkem, důležité. U babičky pak nebyly zjištěny žádné takové osobnostní tendence, které by ji vylučovaly z možnosti péče o nezletilou (není pro nezletilou žádným nebezpečím). K dietologickým opatřením, o kterých rodiče ve vztahu k nezletilé R. rozhodli, sice babička měla určité výhrady, nicméně i tak je od května 2022 respektuje. V posuzované věci bylo spolehlivě prokázáno, že je v zájmu obou nezletilých, aby byly v kontaktu s babičkou. Byl tedy upraven styk babičky s nezletilou R., která má k babičce pozitivní vazbu a také s nezletilou E., která s ohledem na svůj věk a okolnosti dané věci zatím neměla možnost si tento vztah vytvořit, nicméně je i v jejím zájmu být v kontaktu s babičkou (pro nezletilé dítě je totiž obecně velmi důležité být ve spojení se svými předky, tj. s minulostí rodiny, jejíž pochopení pomáhá vytvářet identitu nezletilého dítěte). Nadto situace, kdy nezletilá R. by se s babičkou stýkala a měla s ní vybudovaný vztah a nezletilá E. nikoliv, by mohla vytvořit bariéru mezi sestrami. Styk babičky s každou z vnuček byl upraven s přihlédnutím k jejich věku a jejich potřebám.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé zejména namítají, že nejlepší zájem nezletilých je vyloučen proto, že kvůli nutnosti zajišťovat styk nezletilých s babičkou dochází mezi nimi ke vzájemným konfliktům ohrožujícím jejich manželství a tedy i nukleární rodinu nezletilých. Tento fakt však obecné soudy při svém rozhodování zcela pominuly, a to i přesto, že jej podle rodičů měly důkazně podložený. Obecné soudy pak nemohou stavět údajný zájem dítěte na styku s prarodičem nad oprávněný zájem dítěte na zachování fungující nukleární rodiny. Rodiče mají v souladu se závěry znaleckého posudku a také v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu za to, že není v nejlepším zájmu dětí vystavovat je styku s osobou, se kterou mají rodiče negativní vztahy. Dopad rozhodnutí soudů o přiznání styku nezletilých s babičkou má (prý) likvidační dopad na nukleární rodinu nezletilých.
6. Stěžovatelé mají dále za to, že závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se závěry znalkyň. Pokud by soudy k posouzení věci přistupovaly citlivě a řádně, se zohledněním věku nezletilých, dosavadních styků s nezletilými a s ohledem na jejich nejlepší zájem, muselo by jim být i bez výslovného vyjádření znalkyně zcela zřejmé, že v případě ani ne tříletého dítěte (tj. nezletilé E.) nelze rozhodně doporučit šestihodinový neasistovaný styk s osobou, kterou toto dítě vůbec nezná a nikdy se s ní osobně nesetkalo. Není pak rozhodně v zájmu nezletilé E., aby byla ve svých necelých třech letech vystavována psychické zátěži spočívající v pobytu u pro ni zcela cizí osoby navíc bez přítomnosti svých rodičů (ta s ohledem na vypjaté vztahy mezi stěžovateli a babičkou rozhodně není žádoucí). Dále oba soudy vycházely pouze z domnělého skutkového stavu ohledně bydliště babičky, kdy nezkoumaly, zda je toto prostředí vhodné pro nezletilé děti. Obecné soudy pak nezkoumaly ani vztah nezletilých k partnerovi babičky, se kterým babička žije a ani vztah této osoby k nezletilým dcerám stěžovatelů. Po stěžovatelích je tedy vyžadováno, aby své dcery svěřili babičce, s níž mají konfliktní vztahy, a nadto dále strpěli, aby jejich děti po dobu dvou dnů v měsíci pobývaly ve společnosti muže, kterého děti neznají a nemají k němu žádný vztah.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejich práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces výkladu a používání podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti a o stanovení rozsahu styku s nimi. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených shledáno jako porušení základních práv stěžovatelů a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozhodnutí. Po přezkumu napadených rozsudků pak nelze než konstatovat, že na postupu městského soudu ani obvodního soudu a na jejich závěrech týkající se styku nezletilých s babičkou, Ústavní soud neshledal žádné (natožpak extrémní) vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů (sub 4) jsou jasné, a rozumné. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)]. To se v posuzované věci nestalo.
11. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ihned, jak to bylo možné, nerozhodoval samostatně o akcesorickém návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu