ECLI:CZ:US:2023:2.US.2904.23.1
sp. zn. II. ÚS 2904/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1382/2023-56 ze dne 25. 7. 2023, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 165/2022-34 ze dne 25. 10. 2022 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 7/2022-21 ze dne 2. 6. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Blanketní ústavní stížností ze dne 8. 11. 2023 se stěžovatel domáhá přezkoumání v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo "opět účelově a zákeřně" porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel odmítl všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je nezbytné zkoumat, zda konkrétní návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v soudem určené lhůtě. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost trpící řadou formálních a obsahových nedostatků, mj. stěžovatel není v řízení před zdejším soudem v rozporu se zákonem o Ústavním soudu zastoupen advokátem.
3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatel na Ústavní soud obrátil již mnohokrát. Ústavní stížnosti podané ze strany stěžovatele trpí stejnými vadami. Svůj postup volí opakovaně, třebaže byl Ústavním soudem mnohokrát patřičným způsobem poučen, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (včetně nutnosti být v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti) i jaké jsou následky v případě neodstranění vytčených vad. K odstranění nedostatků ústavní stížnosti byl opakovaně řádně vyzván.
4. Stěžovatel však i v posuzovaném případě zvolil postup, který nerespektuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil nezbytná opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Jak však již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
6. Za dané procesní situace lze považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud proto rozhodl k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka