ECLI:CZ:US:2023:2.US.3004.23.1
sp. zn. II. ÚS 3004/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Kawasumi Joo, zastoupeného JUDr. Vítem Makariem, Ph.D., advokátem se sídlem Jugoslávská 29, Praha 2 - Vinohrady, proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 č. j. MC05 101121/2023 ze dne 24. 5. 2023, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, stavebního úřadu (dále jen "stavební úřad") vyplývá, že stěžovatel je spoluvlastníkem domu, jež se nachází v městské památkové zóně Smíchov. V nedaleké blízkosti stojí mj. i Schieszlova vila. Dne 24. 10. 2023 se stěžovatel dozvěděl, že tato vila se bude bourat a na jejím místě bude stát nový třípodlažní dům. Stavební úřad totiž napadeným rozhodnutím povolil a schválil změnu stavby. Stěžovatel se o tomto rozhodnutí nedozvěděl, neboť rozhodnutí bylo doručeno veřejnou vyhláškou. Dne 1. 11. 2023, tedy v zákonné lhůtě v souladu s §84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, proti napadenému rozhodnutí stavebního úřadu podal stěžovatel odvolání. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že o odvolání nebylo doposud rozhodnuto.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že doručování veřejnou vyhláškou bylo v rozporu se zákonem. Stavební úřad nezákonným způsobem záměrně rozšířil počet účastníků stavebního řízení nad 30, aby mohl doručovat právě veřejnou vyhláškou. Zároveň stěžovatel zdůraznil, že právě on do okruhu účastníků stavebního řízení zahrnut být měl. Tím, že stěžovatel nebyl do řízení zahrnut, mu byla odepřena možnost uplatňovat svá práva vyplývající z vlastnictví pozemků a stavby. Tímto postupem mu byla odňata možnost jednat před stavebním úřadem, a tedy dle jeho tvrzení došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel rovněž namítá, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno. Z ústavní stížnosti rovněž plyne, že podle stěžovatele rozhodnutí o odvolání provází průtahy. To se stěžovateli jeví jako problematické, neboť podle jeho tvrzení již došlo k zahájení změny stavby. Právě o průtahy v řízení a možnosti vzniku vážné a neodvratitelné újmy stěžovatel opírá přípustnost své ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proto překračuje vlastní zájmy stěžovatele. Navíc likvidace vily, která má historickou a kulturní hodnotu, je z pohledu památkové ochrany nepřípustná.
3. Stěžovatel svou ústavní stížnost spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí stavebního úřadu, který odůvodnil tím, že výkonem tohoto rozhodnutí mu vznikne nepřiměřeně velká újma, která je nevratná.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tato ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí stavebního úřadu odvolání ve smyslu §84 odst. 1 správního řádu, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí tedy nepředstavuje konečné rozhodnutí, nemůže se jím Ústavní soud v souladu s povahou ústavní stížnosti jakožto subsidiárního prostředku ochrany základních práv a svobod zabývat.
6. Za daných okolností se Ústavní soud ústavní stížností nemůže zabývat ani proto, že by se mohlo ze strany zdejšího soudu jednat o nepřípustný zásah do rozhodovací činnosti správních orgánů a soudů. S přihlédnutím k závěrům stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 totiž nemůže námitky stěžovatele vtělené do ústavní stížnosti posoudit dříve, než o nich rozhodne odvolací správní orgán, respektive správní soudy.
7. Přípustnost ústavní stížnosti nemůže založit ani tvrzené porušení práv stěžovatele vzniklé průtahy v řízení o stěžovatelově odvolání. I v tomto případě by se totiž ze strany Ústavního soudu jednalo o nepřípustný zásah do rozhodovací činností správních soudů, neboť zákon přináší stěžovateli jiné procesní prostředky nápravy, a to žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (srov. §79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního).
8. Ve věci stěžovatele se konečně nemůže uplatnit ani výjimka uvedená v §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle níž Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost (pro nevyčerpání všech prostředních prostředků k ochraně práva), dochází-li v řízení o opravném prostředku ke značným průtahům, které mohou stěžovateli způsobit vážnou a neodvratitelnou újmu. Podle názoru Ústavního soudu není v dané věci splněna podmínka existence průtahů, tím méně pak značných. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel odvolání proti napadenému rozhodnutí podal 1. 11. 2023, avšak již v ústavní stížnosti podané k Ústavnímu dne 13. 11. 2023 konstatuje, že dochází ke značným průtahům. V tak krátkém časovém horizontu ovšem k průtahům podle názoru Ústavního soudu nemůže dojít. Ústavní soud zároveň opakuje, že stěžovateli se na daném místě nabízí i jiné možnosti, jak se případné nečinnosti správního orgánů, která může potenciálně nastat, bránit. Na rozdíl od stěžovatele tedy Ústavní soud neshledal naplnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
9. Ze všech zde popsaných důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výroku tohoto usnesení již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí stavebního úřadu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2023
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka