ECLI:CZ:US:2023:2.US.652.23.1
sp. zn. II. ÚS 652/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla K. (jedná se o pseudonym), t. č. v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě, zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem, sídlem Navrátilova 675/3, Praha 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2022 sp. zn. 6 Nt 658/2022 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023 sp. zn. 10 To 104/2022, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily řadu jeho základních práv zaručených v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel byl v roce 2016 rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové a poté rozsudkem Vrchního soudu v Praze uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění, kterého se měl dopustit nejméně dvakrát na svém nezletilém vnukovi. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 7 let a ochrannému psychiatricko-sexuologickému léčení. Dovolání i ústavní stížnost proti oběma rozhodnutím nebyly úspěšné. Stěžovatel poté postupně podal dva návrhy na obnovu řízení, ani jednomu nebylo vyhověno, přičemž v obou případech byla zamítavá rozhodnutí obecných soudů potvrzena Ústavním soudem (druhého návrhu se týkalo usnesení ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 571/21).
3. V přezkoumávané věci jde o další, tedy již třetí návrh na obnovu řízení. V něm stěžovatel ve stručnosti tvrdil, že jedním z důkazů použitých proti němu v původním řízení byl vzorek zbytku sekretu nalezeného na koberci v bytě jeho dcery (tj. matky vnuka). Analýza v něm prokázala přítomnost spermatu, nepodařilo se z něj však izolovat DNA profil potřebné kvality. Obecné soudy sperma spojily s aktivitou stěžovatele, v bytě totiž mělo dojít k jednomu ze znásilnění. Podle odůvodnění rozhodnutí ve věci samé nemohlo jít o sperma bývalého druha dcery (a také otce vnuka), neboť podle jeho a dceřiny výpovědi spolu v rozhodném období sexuálně nežili a ani neobývali společnou domácnost. Toto tvrzení bylo ale podle stěžovatele lživé, později se totiž v jiném soudním řízení ukázalo, že dcera a její druh společné soužití v bytě zastírali, aby mohla dcera získat vyšší sociální dávky. Tím se zásadně změnila důkazní situace, protože nalezené sperma mohlo patřit druhovi. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze nicméně i třetí návrh na obnovu řízení zamítla. Podle nich informace o společném vedení domácnosti (včetně sexuálních kontaktů) dcery s druhem již byly stěžovatelem tvrzeny a obecnými soudy zohledněny při projednávání předchozího návrhu na obnovu řízení. Jedinou nyní novou skutečností je pravomocné odsouzení druha za křivé svědectví, kterého se dopustil ve snaze zakrýt zmíněnou trestnou činnost dcery týkající se zneužívání sociálních dávek. Tím se ale podle obecných soudů nijak nezměnila důkazní situace v původním řízení. Soužití druha a dcery v bytě by skutečně mohlo vést k závěru, že původcem nalezeného spermatu nemusí být se 100% jistotou stěžovatel. Odsouzení stěžovatele nicméně stálo rovněž na celé řadě jiných důkazů, které nijak zpochybněny nejsou, především lze odkázat na jasně vyznívající svědectví poškozeného (vnuka stěžovatele).
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
5. Stěžovatel s nadepsanými usneseními obecných soudů nesouhlasí. Tvrdí, že odsouzení dcery a jejího druha za trestnou činnost jasně prokázalo, že v původním řízení lživě vypovídali ohledně jejich společného soužití v bytě v době údajného spáchání znásilnění. Jestliže mohlo být sperma nalezené na koberci druha a nikoliv stěžovatele, došlo k očividnému posunu důkazní situace a důkazy již netvoří uzavřený kruh. Stěžovatel poté zejména namítá, že Krajský soud v Hradci Králové nepřipustil u třetího návrhu na obnovu řízení výslech dcery a druha s tím, že ti již odmítli vypovídat v druhém návrhu na obnovu řízení. Tím rezignoval na posouzení věrohodnosti svědků a porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, jelikož mu nedovolil svědky konfrontovat s jejich lživými výpověďmi.
6. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
7. Ústavní soud dále posoudil zbylý obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud v projednávaném případě takový zásah neshledal.
9. Jak plyne z výše poskytnuté rekapitulace, argumentace stěžovatele v aktuálním návrhu na obnovu řízení se do značné míry překrývá s předchozím (druhým) návrhem. Důraz je opět kladen na lživá svědectví jeho dcery a jejího druha o společném soužití a z něj plynoucího možného zpochybnění stěžovatele jako původce spermatu nalezeného na koberci v bytě dcery. Nová není ani námitka nepřipuštění výslechu dcery a druha, důvody pro nevyslechnutí obou svědků předestřel nalézací soud v druhém zamítnutí návrhu na obnovu. Ústavnost všech kroků obecných soudů v druhém návrhu na obnovu řízení již přitom Ústavní soud podrobně přezkoumal v citovaném usnesení sp. zn. I. ÚS 571/21. Ústavní soud nenalezl důvod ke změně v usnesení obsažené argumentace a v tomto směru na něj bez dalšího postačí odkázat. Pro úplnost je třeba dodat, že zmíněná jediná nová skutečnost v aktuálním zřízení - tj. pravomocné odsouzení druha pro křivou výpověď - na celé situaci nic nemění, neboť sdílení domácnosti druha s dcerou bylo vzato za prokázané právě již v předchozím "kole" posuzování připuštění obnovy řízení.
10. S ohledem na uvedené, Ústavní soud uzavírá, že nemá proti skutkovým a právním závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu