ECLI:CZ:US:2023:2.US.733.23.1
sp. zn. II. ÚS 733/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Blanky Forejtkové, zastoupené Mgr. Jakubem Olivou, advokátem, sídlem tř. Kosmonautů 1221/2a, Olomouc, směřující proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 11. 2022 č. j. 31 EXE 200/2018-447 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 3. 1. 2023 č. j. 59 Co 250/2022-481, za účasti Okresního soudu v Kroměříži a Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily její základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, proti stěžovatelce je od roku 2017 vedeno exekuční řízení k uspokojení peněžité pohledávky. V lednu 2021 stěžovatelka navrhla zastavení exekuce, důvodem měl být rozpor exekuce s dobrými mravy. Konkrétně stěžovatelka namítala, že (ve stručnosti) je samoživitelkou se zdravotními problémy, nemůže sehnat dostatečně placené zaměstnání a exekutor chce prodat nemovitost, ve které s dcerou bydlí. Exekutor návrhu nevyhověl a postoupil jej soudu k rozhodnutí. Okresní soud v Kroměříži napadeným usnesením řízení v části zastavil, neboť o obdobném návrhu stěžovatelky již rozhodl v roce 2019 (překážka věci pravomocně rozhodnuté). Dále odmítl zastavení exekuce pro nemajetnost a špatnou sociální situaci stěžovatelky, což podrobně zdůvodnil (mj. stěžovatelka vlastní nemovitost v hodnotě přes 2 miliony Kč, může si jako vysokoškolsky vzdělaná osoba získat odpovídající zaměstnání atd.). Stěžovatelka se proti rozhodnutí odvolala, odvolací soud jej však jako věcně správné potvrdil.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatelka s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí. Namítá, že trpí zdravotními problémy, stará se o rovněž zdravotně znevýhodněnou dceru. Kvůli těmto překážkám není schopna přes veškerou snahu najít zaměstnání, které by ji umožňovalo závazky splácet. Exekuce proti ní neslouží k uspokojení věřitelů, ale vnímá ji jako trest, navíc v pro ni citlivém životním období, což je v rozporu s lidskou důstojností.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud však posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud v projednávaném případě takový zásah neshledal.
8. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti sestává toliko ze subjektivního podání její údajně bezvýchodné situace, která je podle ní způsobena především postupy soudních orgánů v předchozích soudních řízení. Stěžovatelka však žádné konkrétní pochybení v tomto směru nepředkládá, ostatně Ústavní soud by samozřejmě beztak neměl pravomoc přezkoumávat ústavní stížností nenapadená soudní rozhodnutí. Ve vztahu k aktuální věci není ani úkolem Ústavního soudu posuzovat, zda si je stěžovatelka jako osoba produktivního věku s inženýrským titulem schopna sehnat práci, která by ji umožnila splacení dluhu ve výši několika desítek tisíc Kč. Úvahy obecných soudů dovozující pozitivní odpověď na tuto otázku lze těžko hodnotit jako útoky porušující lidskou důstojnost. Obdobně se nejeví v rozporu se základními právy závěr, že stěžovatelka není nemajetná, jestliže vlastní několikamiliónovou nemovitost.
9. Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že stěžovatelka se může v tíživé situaci skutečně nacházet, výkon exekuce logicky ještě nikomu život neusnadnil. Subjektivně pociťovaná újma však neznamená, že postup k této újmě třeba i přispívající nutně porušuje základní práva povinné. V přezkoumávaném případě proto nemá Ústavní soud proti skutkovým a právním závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad a ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu