ECLI:CZ:US:2023:2.US.766.23.1
sp. zn. II. ÚS 766/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti M. P., zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022 č. j. 100 Co 284/2022-143 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. srpna 2022 č. j. 0 P 201/2021-118, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky.
Z ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Kolíně ústavní stížností napadeným rozsudkem upravil styk nezletilého s otcem tak, že je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každý lichý týden od čtvrtka po skončení vyučování do neděle do 18.00 hod., a dále ve vybraných termínech prázdnin a svátků. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelka (matka nezletilého) namítá, že krajský soud rozhodl v její nepřítomnosti, neboť ji na dálnici po cestě na jednání spolu s jejím právním zástupcem zastihla sněhová bouře, o čemž soud ihned informovala. Soud však počkal jen půl hodiny a následně rozhodl v její nepřítomnosti.
Dále stěžovatelka uvádí, že soudy dostatečně nevzaly v úvahu, že nezletilý trpí Aspergerovým syndromem, k otci chodit nechce a vadí mu především změna. Rozšířený styk zasahuje do školní docházky nezletilého, a tedy narušuje jeho zavedené chápání života. Nezletilý je zvyklý na přípravu na vyučování s matkou, naopak z otcova přístupu má obavy. Rozšíření styku se tak sice týkalo jen jednoho dne, má ale velké důsledky. Soudy podle stěžovatelky řádně nezjistily skutkový stav, nevyslechly sestru nezletilého ani L. B., nevyžádaly si zprávu ze základní školy a neprovedly důkaz znaleckým posudkem s ohledem na to, jak Aspergerův syndrom ovlivňuje možnost nezletilého stýkat se s otcem jinak, než jak je obvyklé. Soudy se také neřídily zákonným požadavkem, aby nezletilý byl informován o možných důsledcích vyhovění svému názoru i důsledcích soudních rozhodnutí, a nezjistily, jak bude rozšíření styku vnímat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který stojí mimo soustavu soudů a není další, "superrevizní" instancí v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
V posuzované věci soudy oproti dosud zavedenému režimu rozšířily styk otce s nezletilým v zásadě o jeden den za dva týdny. Jakkoli stěžovatelka vysvětluje, že i tato změna zasahuje do zaběhlých pořádků nezletilého, jde o změnu minimální, k níž bylo přistoupeno právě při vědomí a za přihlédnutí ke zdravotnímu stavu nezletilého. Skutkový stav byl tedy zjištěn v dostatečném rozsahu. Změna rozsahu styku je také v souladu s názorem dětského terapeuta, jehož nezletilý navštěvuje a jehož roli v přípravě nezletilého na změnu styku s otcem soudy akcentovaly. Z napadených rozsudků je zřejmé, že právě Aspergerův syndrom nezletilého byl pro soudy zcela zásadním kritériem. S námitkami stěžovatelky se tedy nelze ztotožnit.
Jde-li o to, že stěžovatelka zmeškala jednání před odvolacím soudem, tak stěžovatelka nezpochybňuje, že byla k jednání řádně a včas předvolána. Je na každém účastníkovi, aby za takové situace zajistil svou přítomnost na jednání. Stěžovatelka jednání nestihla z důvodu dopravní situace, a to ačkoli odvolací soud vyhověl její původní žádosti a jednání o 30 minut pozdržel. Pokud soud již další vyčkávání odmítl, nelze v tom porušení čl. 38 odst. 2 Listiny spatřovat, a to tím spíše, pokud na daném jednání již neprobíhalo dokazování a soud toliko potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2023
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu