ECLI:CZ:US:2023:3.US.1011.23.1
sp. zn. III. ÚS 1011/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Kijovou, advokátkou, sídlem Komenského nám. 1342/7, Třebíč, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2023 č. j. 37 Co 306/2022-528, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) M. K., 2) nezletilé L. K., 3) nezletilého K. K. a 4) nezletilé V. S. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva a práva vedlejších účastníků řízení 2), 3) a 4) zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s právy vedlejších účastníků 2) až 4) podle čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále též "Úmluva"). Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. srpna 2019 byli nezletilí L., K. a V. S. svěřeni do péče vedlejší účastnice 1) (dále též "matka") a běžný styk stěžovatele (otce nezletilých) s nezletilými byl stanoven na každý sudý týden od pátku od 15 hodin do neděle do 19 hodin a každý lichý týden od středy od 15 hodin do čtvrtka do 19 hodin. Dne 7. května 2021 podala matka návrh na novou úpravu styku otce s nezletilými, spočívající v posunutí času předávání dětí otci, a později svůj návrh rozšířila o zrušení styku stanoveného od středy do čtvrtka. Otec podal 12. července 2021 návrh na svěření dvou mladších nezletilých do střídavé péče rodičů.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. července 2022 č. j. 10 P 213/2018-476 byl stěžovatelův návrh na změnu péče zamítnut a běžný styk stěžovatele s nezletilými byl stanoven na každý sudý týden od pátku od 16 hodin do neděle do 19.30 hodin a byl upraven styk o prázdninách. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí odkazem na znalecký posudek, vyjádření nezletilých a jejich opatrovníka, konfliktní vztah rodičů a silnou sourozeneckou vazbu mezi nezletilými.
4. O odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu rozhodl Krajský soud v Brně tak, že rozsudek ve výroku týkajícím se zamítnutí stěžovatelova návrhu na svěření mladších nezletilých do střídavé péče potvrdil (výrok I napadeného rozhodnutí) a výrok ohledně úpravy stěžovatelova styku s nezletilými a povinnosti stěžovatele a matky uhradit náklady řízení změnil tak, že se styk stěžovatele s nezletilými neupravuje a stěžovatel a matka jsou povinni zaplatit náklady řízení (výrok II napadeného rozhodnutí). V odůvodnění poukázal krajský soud na skutečnost, že nejstarší L. měla od počátku výhrady k soudně upravenému styku se stěžovatelem a že se postupně zhoršil i postoj mladších nezletilých, s nimiž styk neprobíhá od prosince 2021. Konstatoval, že vztahy mezi rodiči se spíše zhoršují a že mediace ani četná psychoterapeutická sezení nevedla ke zlepšení komunikace. Krajský soud zdůraznil vhodnost a prospěšnost kontaktu nezletilých se stěžovatelem. Jelikož však veškeré zatímní úpravy styku selhaly, dospěl k závěru, že autoritativní rozhodnutí a jeho výkon by vedly jen k další eskalaci konfliktu a v konečném důsledku ke zhoršení vztahu mezi stěžovatelem a nezletilými.
II. Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, kterými důkazy provedenými okresním soudem se krajský soud zabýval, a že nezopakoval důkazy učiněné okresním soudem. Tvrdí, že skutková zjištění krajského soudu nemají oporu v provedeném dokazování a skutkový stav je v extrémním nesouladu i s těmi selektivně vybranými důkazy, které byly provedeny.
6. Ze skutečnosti, že se krajský soud rozhodl neupravit styk stěžovatele s nezletilými i přesto, že znalkyně ve znaleckém posudku doporučila co nejčetnější a pravidelný kontakt, stěžovatel dovozuje, že se krajský soud tomuto posudku nevěnoval a že rozhodl v přímém rozporu s jeho závěry. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že se nezabýval tím, zda je v zájmu nezletilých dětí, aby se s ním nevídaly a ztratily k němu vztah. Konstatuje, že ani matka nenavrhovala, aby styk nebyl vůbec upraven. Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že neshromáždil veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu nezletilých.
7. Stěžovatel odkazuje na záznam pohovoru s nezletilými u opatrovníka dne 2. ledna 2023 a je toho názoru, že z jejich vyjádření plyne, že se s ním stýkat chtějí, jen jim nevyhovoval způsob, jakým styk dosud probíhal. Stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že nezletilé na pohovor doprovodila matka a v době jeho konání s ním neměli více než dva roky kontakt. S odkazem na §867 odst. 1 občanského zákoníku vytýká stěžovatel krajskému soudu, že za situace, kdy byla pochybnost o objektivitě zjištěného postoje dvou mladších nezletilých ke styku s ním, nepřistoupil k jejich výslechu.
8. Stěžovatel tvrdí, že je mu napadeným rozhodnutím zamezeno v jakémkoliv kontaktu s nezletilými a že napadené rozhodnutí znemožňuje budoucí zlepšení rodinných vztahů. Ze znaleckého posudku a vyjádření dvou mladších nezletilých podle stěžovatele plyne, že není v jejich zájmu styk neupravovat. Stěžovatel namítá, že je povinností soudu rozhodnout při úpravě péče také o styku s druhým rodičem.
9. Stěžovatel navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jeho výkonem by mu bylo znemožněno stýkat se se svými nezletilými dětmi.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. V ústavní stížnosti namítá stěžovatel jak porušení svých práv, tak i práv nezletilých. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě před Ústavním soudem pouze tehdy, nehrozí-li mezi nimi střet zájmů. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není rodič oprávněn za své dítě jednat a ústavní stížnost takto podanou je třeba odmítnout jako podanou někým k tomu zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3046/14 ze dne 27. února 2015). Za nezletilé může za těchto okolností podat ústavní stížnost opatrovník z předchozího řízení.
11. Ústavní soud se tedy ústavní stížností zabýval v rozsahu podání stěžovatele namítajícího porušení jeho ústavně zaručených práv. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče a úprava styku toho z rodičů, kterému dítě do péče nebylo svěřeno, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy), který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Jak uvedl Ústavní soud např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014, rozhodování v citlivých rodinně právních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko jednoduše řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy.
14. První část námitek stěžovatele se týká jeho nesouhlasu s postupem krajského soudu při dokazování a zjišťování skutkového stavu. Zejména mu vytýká, že neupravením styku rozhodl v rozporu se závěry znaleckého posudku vypracovaného v rámci řízení u okresního soudu, resp. že se tímto posudkem nezabýval. S touto námitkou však Ústavní soud nesouhlasí, neboť z bodu 6 napadeného rozhodnutí plyne, že krajský soud znalecký posudek nijak neopomenul, ani se neodchýlil od hodnocení jeho závěrů okresním soudem. Krajský soud stručně rekapituloval znalecká zjištění tak, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí, mají zájem na výchově nezletilých a že je v zájmu nezletilých mít se stěžovatelem pravidelný a co možná nejširší styk. Současně však podle krajského soudu z posudku plyne, že každá úprava styku bude selhávat, pokud rodiče nezískají náhled na své defektní přístupy a nenapraví vzájemnou komunikaci.
15. Z vyžádaného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že krajský soud si k podanému odvolání vyžádal stanovisko opatrovníka nezletilých, stanovisko matky, zprávu opatrovníka o pohovoru s nezletilými dětmi a při jednání dne 24. ledna 2023 vyslechl nejstarší nezletilou L.
16. Ze stanoviska opatrovníka ze dne 21. září 2022 vyplývá, že si je vědom závěrů a doporučení vycházejících ze znaleckého zkoumání, nicméně tato doporučení jsou podle něj v současné rodinné situaci prakticky nevykonatelná vzhledem k postojům nezletilých dětí. Podle názoru opatrovníka jsou nezletilí, kteří jsou v péči matky, ovlivňováni jejím chováním a negativním postojem ke stěžovateli. Zároveň však opatrovník vznáší otázku, zda je v zájmu nezletilých dětí, aby nadále podstupovaly terapie, jejichž výsledek je nejistý, a byly tak nuceny neustále sdělovat svůj negativní postoj ke stěžovateli, který opakováním "zhmotňují" a do budoucna bude mnohem těžší jej změnit. Opatrovník zastává stanovisko, že je v zájmu nezletilých, aby již byli z celého konfliktu vyňati a dále nepodstupovali neustálé pohovory či nařízený kontakt se stěžovatelem. Podle opatrovníka je jakákoliv úprava styku nevykonatelná, pokud sami nezletilí nebudou chtít. Navrhl proto, aby styk dětí se stěžovatelem upravován nebyl, byla z nich sejmuta povinnost kontaktu s ním a mohly naopak zažít dobrovolný kontakt po vzájemné dohodě v jakkoliv širokém rozsahu.
17. Ze záznamu opatrovníka o pohovoru s nezletilými 2. ledna 2023 vyplývá, že L. se se stěžovatelem spíše vídat nechce, minulé občasné návštěvy považovala za výslech, bylo jí to nepříjemné. V. S. mimo jiné sdělila, že jí není u stěžovatele příjemně a že k němu chce jít, když se sama rozhodne. K. se vyjádřil mimo jiné tak, že kontakt se stěžovatelem udržovat nechce, ledaže by stěžovatel v klidu zavolal nebo napsal, což on neudělá. Nezletilá L. při jednání u krajského soudu dne 24. ledna 2023 uvedla, že ona i mladší nezletilí si přejí, aby styk se stěžovatelem probíhal podle jejich úvahy a přání a aby na ně nikdo netlačil.
18. Z protokolu o jednání u krajského soudu plyne, že stěžovatel vzal na vědomí zprávu opatrovníka o pohovoru s nezletilými a nevznesl žádné další návrhy na doplnění dokazování. Opatrovník v závěrečném návrhu zdůraznil potřebu ochrany nezletilých před dlouhodobým konfliktem rodičů, kteří jej nejsou schopni řešit ani s ohledem na zájem vlastních dětí, a navrhl, aby styk se stěžovatelem nebyl upravován.
19. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že oba mladší nezletilí nevyloučili styk s ním v případě, že se ze strany stěžovatele změní způsob průběhu jejich společných setkání. Zároveň však všichni tři nezletilí kriticky popsali minulá setkání s ním a důvody, proč nechtějí, aby byli nuceni v takových návštěvách pokračovat. Jejich postoj je dlouhodobý a vyplývá jak ze záznamu pohovoru s opatrovníkem, tak ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení před okresním soudem. Všichni tři nezletilí jsou ve věku, kdy jsou schopni formulovat svá přání a představy o styku se stěžovatelem, a je proto třeba k nim přihlédnout, zejména pokud korespondují se závěry zjištěnými dokazováním a jsou podpořeny i stanoviskem opatrovníka. Ústavní soud proto nepřisvědčil námitce stěžovatele o pochybách ohledně objektivity vyjádření nezletilých, které měly krajský soud vést k provedení výslechu i dvou mladších nezletilých. Návrh na jejich výslech ostatně stěžovatel při jednání u krajského soudu nevznesl, neměl námitek ani ke zprávě opatrovníka ohledně pohovorů s nezletilými (srov. protokol z jednání ze dne 24. ledna 2023) a nenavrhoval provedení dalších důkazů. Ani sami nezletilí nebo jejich opatrovník nenamítli porušení svých participačních práv (viz bod 10 a 11 tohoto usnesení).
20. Druhá část námitek směřuje proti rozhodnutí krajského soudu neupravovat styk stěžovatele s nezletilými. Podle své ustálené judikatury Ústavní soud zdůrazňuje, že při úpravě styku je potřeba vycházet z toho, že právem obou rodičů je pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje právo dítěte na péči obou rodičů. Je-li tedy dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, mělo by mu být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Odchylky od takového rovnoměrného uspořádání musí být vždy odůvodněny ochranou jiného, dostatečně legitimního zájmu, nejčastěji nejlepšího zájmu dítěte, přičemž v řízení musí být prokázány konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá (srov. nález sp. zn. III. 2298/15 ze dne 15. března 2016, nález sp. zn. I. ÚS 153/16 ze dne 26. července 2016 nebo nález sp. zn. IV. ÚS 1286/18 ze dne 31. srpna 2018).
21. V posuzované věci nevycházel krajský soud pouze z přání nezletilých a návrhu opatrovníka, ale zhodnotil konkrétní okolnosti projednávaného případu, zejména skutečnost, že styk nezletilých se stěžovatelem prakticky od prosince 2021 neprobíhal, předchozí setkání byla problematická a vztahy mezi rodiči jsou vyhrocené. Neupravení styku neznamená, že by se stěžovatel s nezletilými nesměl stýkat, jak tvrdí v ústavní stížnosti. Krajský soud ostatně ve shodě se znaleckým posudkem uvedl, že by bylo nanejvýš vhodné a prospěšné, aby s ním nezletilí navázali normální styk a stěžovatel měl možnost podílet se na jejich výchově a dalším vývoji. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, krajský soud neupravil styk zejména s ohledem na skutečnost, že veškeré zatímní úpravy styku selhaly, a poslední možnost viděl v ponechání nápravy na plné odpovědnosti rodičů. S ohledem na věk nezletilých nelze očekávat, že by mohli být dalším soudním rozhodnutím ke styku donuceni. Okresní soud i opatrovník vyvinuli značné úsilí o obnovu vztahů, rodiče se zúčastnili většího počtu rodinných terapií, aniž by se situace změnila k lepšímu. Byť může stěžovatel subjektivně vnímat rozhodnutí o neupravení styku jako kapitulaci soudní moci, je třeba podotknout, že jsou životní situace, které nemohou být v konečném důsledku vyřešeny ani soudním rozhodnutím. Závěru krajského soudu, že autoritativní rozhodnutí o styku a pokusy o jeho výkon by vedly jen k další eskalaci konfliktu a v konečném důsledku ke zhoršení vztahu mezi stěžovatelem a nezletilými, tak za daných specifických skutkových okolností nelze z pohledu Ústavního soudu vytknout, že by neměl oporu v provedeném dokazování. V konečném důsledku může být styk založený na konsenzu všech zúčastněných daleko širší, než by byl ten nařízený soudním rozhodnutím.
22. Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Z výše uvedeného popisu řízení před krajským soudem dospěl Ústavní soud k závěru, že krajský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a objasnil, na základě jakých úvah se rozhodl neupravovat styk nezletilých se stěžovatelem. Krajský soud ústavně souladným způsobem odůvodnil svůj závěr, že za dané situace je na místě i s ohledem na věk a přání nezletilých jejich styk se stěžovatelem neupravovat.
23. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu