ECLI:CZ:US:2023:3.US.112.23.1
sp. zn. III. ÚS 112/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Gabriely Zadražilové, zastoupené Mgr. Markétou Špalkovou, advokátkou, sídlem Hnězdenská 585/14, Praha 8 - Troja, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022 č. j. 20 Co 303/2022-254 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. května 2022 č. j. 27 C 44/2019-196, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že je stěžovatelka povinna zaplatit žalobkyni 31 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí ve věci samé potvrdil. Ve věci šlo o spor ze smlouvy o dílo mezi stěžovatelkou jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že dílo (malířské práce) žalobkyně ve smyslu §2605 občanského zákoníku nedokončila a ve smyslu §2604 občanského zákoníku neprovedla. V den, kdy mělo být dílo stěžovatelce předáno, tak od smlouvy odstoupila, což soudy údajně pominuly.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že vyčerpala všechny opravné prostředky, které jí právní řád poskytuje. Vzhledem k tomu, jakož i ke skutečnosti, že městský soud stěžovatelku poučil, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání za podmínek §237 občanského soudního řádu, se Ústavní soud stěžovatelky dotázal, zda dovolání podala, případně s jakým výsledkem. V reakci na tuto výzvu stěžovatelka sdělila, že dovolání nepodala z důvodu výluky přípustnosti dovolání dle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť rozsudkem městského soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 31 000 Kč.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V souladu s uvedeným jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti podat (a vyčerpat) dovolání v případech, kdy není ex lege nepřípustné. Naopak v případech, kdy dovolání ze zákona nepřípustné je (a rozhodnutí o odmítnutí dovolání tak nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu), stěžovatelé jeho podáním riskují zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Postavení stěžovatelů do jisté míry usnadňují odvolací soudy, které účastníky o přípustnosti dovolání poučují. Ačkoli sice samotné poučení přípustnost dovolání založit nemůže, pokud se účastníci poučením o tom, že dovolání je přípustné, řídí, nejde jim to z pohledu Ústavního soudu k tíži ani v případě, že Nejvyšší soud následně rozhodne o tom, že dovolání bylo ex lege nepřípustné. Jinými slovy, pokud po skončení řízení před Nejvyšším soudem stěžovatelé podají ústavní stížnost, lhůtu pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud v těchto případech odvíjí od doručení rozhodnutí o dovolání i ve vztahu k napadeným rozhodnutím obecných soudů nižšího stupně (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 457/17 ze dne 12. 5. 2017).
Ústavní soud přitom ve své judikatuře vychází z toho, že přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 občanského soudního řádu). I z toho důvodu je z hlediska naplnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zásadně zapotřebí, aby stěžovatel, který je poučen o tom, že dovolání proti rozhodnutí, v němž spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, je přípustné, dovolání podal, i kdyby sám nebyl přesvědčen o správnosti tohoto poučení (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 166/20 ze dne 10. 11. 2020).
Stěžovatele, kteří jsou si jisti tím, že navzdory poučení je dovolání v dané věci ze zákona nepřípustné, samozřejmě nelze nutit, aby jen kvůli chybnému poučení podávali neefektivní opravný prostředek (jak již bylo řečeno, poučení přípustnost dovolání založit nemůže). Pokud ovšem stěžovatelé navzdory poučení dovolání nepodají, vystavují se tím riziku, že Ústavní soud jejich názor o nepřípustnosti dovolání sdílet nebude a ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítne. Je tedy v zájmu stěžovatelů, aby Ústavnímu soudu v těchto případech předložili přesvědčivou argumentaci, proč považují názor odvolacího soudu za nesprávný.
Navzdory výzvě, kterou Ústavní soud stěžovatelce zaslal, taková argumentace v posuzované věci předložena nebyla. Stěžovatelka pouze uvedla, že dovolání je nepřípustné pro bagatelnost souzené částky podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ovšem nijak se nevypořádala se skutečností, že majetkový census dle daného ustanovení neplatí absolutně, jelikož se nevztahuje na vztahy ze spotřebitelských smluv a na pracovněprávní vztahy. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se přitom jeví, že smlouva o dílo mezi žalobkyní a stěžovatelkou byla spotřebitelskou smlouvou, neboť stěžovatelka jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, resp. samostatného výkonu svého povolání, a dílo objednávala pro svoji osobní potřebu, a naopak žalobkyně byla v postavení podnikatele (§420 občanského zákoníku). Na tom nic nemění, že živnostenské oprávnění pro tento konkrétní obor žalobkyně získala až v mezidobí mezi uzavřením smlouvy a zpracováním díla. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1922/20 ze dne 8. 9. 2020 (a v mnoha dalších) ostatně Ústavní soud uvedl, že v §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu užitý pojem "vztahy ze spotřebitelských smluv" je široký a je třeba vykládat jej ve prospěch účastníků tak, aby jim pokud možno byl umožněn přístup k dovolacímu soudu.
Za daných okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2023
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka