ECLI:CZ:US:2023:3.US.1179.23.1
sp. zn. III. ÚS 1179/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené advokátem Mgr. Otakarem Janebou, advokátem se sídlem U Železné lávky 568/10, Praha 1, proti výroku III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2022 č. j. 6 C 128/2019-277 a proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023 č. j. 18 Co 57/2023-333, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených nákladových výroků rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se domáhala peněžité náhrady za vytrpěné bolesti (částka 217 029,40 Kč) a za ztížení společenského uplatnění (částka 837 768 Kč) v souvislosti s nesprávným postupem žalované spočívajícím v nesprávně stanovené diagnóze, které vedly k odstranění levé ledviny stěžovatelky. Obvodní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce na bolestném částku ve výši 217 029,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 15. 5. 2017 do zaplacení (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na ztížení společenského uplatnění částku ve výši 837 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 15. 5. 2017 do zaplacení (výrok II.), žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 137 214 Kč (výrok III.) a konečně rozhodl o povinnost žalované a vedlejší účastnice zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet soudu náklady znalečného ve výši 32 374 Kč (výrok IV.). Ohledně nákladů na právní zastoupení žalobkyně vyšel soud z odměny advokáta určené postupem podle §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen "vyhláška č. 177/1996 Sb."), z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč (2 x 50 000 Kč /bolestné + ztížení společenského uplatnění/), a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, a stanovil odměnu za každý úkon právní služby ve výši 5 100 Kč. Dále přiznal paušální náhradu hotových výdajů za každý z úkonů po 300 Kč podle §13 citované vyhlášky a DPH. Celkem stěžovatelce přiznal náklady řízení ve výši 137 214 Kč. Městský soud ve výše citovaném rozsudku nákladový výrok III. obvodního soudu potvrdil.
3. Stěžovatelka namítá, že již v době podání žalobního návrhu byla známa výše plnění, resp. peněžité náhrady za vytrpěnou bolest a za ztížení společenského uplatnění, neboť soudu předložila znalecký posudek, ze kterého toto plynulo. Z výše uvedených důvodů nesouhlasí s aplikací usnesení Nejvyššího soudu na danou situaci.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť tuto otázku nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou civilních soudů. Je-li napadený nákladový výrok odůvodněn ústavně konformním způsobem, Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým obecné soudy na věc aplikovaly podústavní právo, a tím zasahovat do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů; není věcí ústavního soudnictví, aby pro účely stanovení odměn advokátů zasahovalo do systematicky a logicky uceleného podřazení konkrétních typů věcí určité tarifní hodnotě, jak je stanoveno v advokátním tarifu a konkretizováno ustálenou judikaturou obecných soudů.
6. Obecné soudy v napadených usneseních aplikovaly judikaturu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v citovaném usnesení dovodil, že ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v řízeních o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví je přiléhavé aplikovat ustanovení §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Stěžovatelka v dané věci opomíjí fakt, že v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, neboť určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií.
7. Vzhledem k výše řečenému Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy svými rozhodnutími o nákladech řízení, které vycházely z platného znění advokátního tarifu, do práv stěžovatelky nijak nezasáhly.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu