ECLI:CZ:US:2023:3.US.1209.23.1
sp. zn. III. ÚS 1209/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ing. Lukáše Baffiho, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, sídlem Hajnova 40, Kladno, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. února 2023 č. j. 227 C 206/2022-65, za účasti Okresního soudu v Kladně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti CAR POINT s. r. o., sídlem Masarykova 570, Domažlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) se podanou žalobou po stěžovateli (žalovaném) domáhala zaplacení částky ve výši 9 177,15 Kč s příslušenstvím z důvodu částečně neuhrazené opravy vozidla.
3. Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 24. 2. 2023 č. j. 227 C 206/2022-65 žalobě vyhověl a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici řízení shora uvedenou částku (výrok I.); výrokem II. (ve znění opravného usnesení ze dne 20. 3. 2023 č. j. 227 C 206/2022-70) uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici řízení náklady řízení ve výši 9 455,35 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel si u vedlejší účastnice řízení objednal opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě způsobené klientem UNIQA pojišťovna, a. s. (dále jen "pojišťovna"). Vedlejší účastnice řízení vyúčtovala stěžovateli za provedenou opravu celkem částku ve výši 58 244,15 Kč, avšak pojišťovna uhradila toliko 49 067 Kč. Zbývající částku za výměnu skla pojišťovna odmítla uhradit, neboť nešlo o opravu související s pojistnou událostí. Okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí řízení a vedlejší účastnice řízení má za provedení díla nárok na zaplacení plné ceny [§2586 a §2587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.")]. Odkázal rovněž na §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), podle něhož má pojištěný (viník dopravní nehody) právo, aby za něj pojistitel (pojišťovna) uhradil vyjmenované nároky poškozenému, tedy nikoliv zhotoviteli díla.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva. Okresnímu soudu vytýká, že při rozhodování postupoval svévolně, když se vůbec nevypořádal s obranou stěžovatele, která byla postavena na tom, že podle dohody stěžovatele s vedlejší účastnicí řízení měly být provedeny pouze ty opravy, které budou schváleny likvidátorem pojišťovny. Nemožnost přezkumu soudního rozhodnutí v odvolacím řízení s důvodu bagatelnosti neznamená, že by soud nebyl povinen se s námitkami a obranou stěžovatele vypořádat. Okresní soud pouze stroze a bez uvedení důvodů zamítl provedení stěžovatelem navržených důkazů (např. výslechy likvidátora pojistné události, přijímacího technika nebo servisního poradce). Stěžovatel si je vědom toho, že soud nemusí provést všechny navrhované důkazy, vždy však uvést důvody pro jejich neprovedení. Z rozhodnutí není ani patrné, jak ke svým závěrům dospěl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), resp. proti rozsudku okresního soudu není řádný opravný prostředek přípustný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí okresního soudu, jímž mu byla uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici řízení částku ve výši 9 177,15 Kč. V prvé řadě nelze přehlédnout, že stěžovateli uloženou povinnost k plnění je třeba považovat za bagatelní. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, kterými zákonodárce pro civilní řízení bagatelnost vymezuje. Nepřipouští-li občanský soudní řád v současné době podat odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance plnil Ústavní soud. V bagatelních věcech Ústavní soud a priori shledává ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou [srov. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], leda by byla napadená rozhodnutí stižena elementárními vadami řízení, jako např. úplnou absencí odůvodnění, svévolnou interpretací právních předpisů či jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci je totiž Ústavní soud veden úvahou, že bagatelní částky již s ohledem na svou výši zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele a jeho majetkové poměry.
8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89) právní hranice bagatelnosti (jak směrem nahoru, tak pod hranici stanovenou zákonodárcem) nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci. Pokud se tedy věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou, je možné - za splnění níže uvedených judikaturních výjimek - připustit bagatelní věc k meritornímu přezkumu před Ústavním soudem. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (zpravidla půjde o zcela klíčové principy spravedlivého procesu, popř. absenci jejich uplatnění vůbec, viz výše). Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Takový případ nastane zejména tehdy, nebyla-li daná otázka dosud Ústavním soudem vyřešena a je zřejmé, že jeho rozhodnutí může mít vliv na posouzení velkého množství případů (s alespoň nepřímým ústavněprávním dopadem) projednávaných před obecnými soudy.
9. I pokud by Ústavní soud nepovažoval rozhodnutí okresního soudu za bagatelní (i napadeným rozsudkem uložená povinnost k zaplacení totiž může představovat významný zásah do majetkové sféry účastníka řízení), nelze přehlédnout, že stěžovatel především žádnou závažnou újmu na svých majetkových právech netvrdí.
10. Stěžovatel "pouze" namítal, že okresní soud neprovedl jím navrhované důkazy, přičemž jejich neprovedení nezdůvodnil (mělo jít o tzv. opomenuté důkazy). Z odůvodnění rozsudku, jakož i z k ústavní stížnosti přiloženého protokolu z jednání ze dne 24. 2. 2023 se podává, že okresní soud stěžovatelem navržené provedení důkazů zamítl pro nadbytečnost. Byť si lze představit obšírnější zdůvodnění tohoto postupu, jakož i samotného rozhodnutí okresního soudu, Ústavní soud neshledává, že by vznikl prostor pro jeho zásah. Zde je třeba především připomenout, že je to obecný soud, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit a zda je určitý důkazní prostředek způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost. Závěr okresního soudu byl přitom postaven na jasných a dostatečných skutkových zjištěních (smluvní vztah vznikl mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí řízení; objednaná oprava včetně výměny čelního skla byla řádně provedena a vedlejší účastnice řízení má proto nárok na její zaplacení). Stěžovatel pak sám podepsal prohlášení (žádost o vystavení krycího dopisu ve prospěch vedlejší účastnice řízení) obsahující doložku, že rozdíl mezi fakturovanou částkou a vypočteným plněním nepůjde ani k tíži vedlejší účastnice řízení, ani pojišťovny. Domnívá-li se stěžovatel, že mu byla způsobena újma, mohl se se svým eventuálním nárokem obrátit přímo na viníka dopravní nehody.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu