ECLI:CZ:US:2023:3.US.1423.22.1
sp. zn. III. ÚS 1423/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. B., zastoupeného Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem Zachova 4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2022 č. j. 25 Cdo 368/2022-381, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021 č. j. 25 Co 121/2021-354, a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 2. 2021 č. j. 12 C 375/2018-310, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel utrpěl újmu na zdraví dne 8. 10. 2015 při výbuchu ve výrobně polystyrénu v areálu žalované. Okresní soud v Mělníku výše citovaným rozsudkem zamítl stěžovateli žalobu o zaplacení částky 874 000 Kč (náhrada nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč a ušlý zisk ve výši 174 000 Kč) odpovídající škodě, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti se škodnou událostí způsobenou zvlášť nebezpečným provozem žalované, a nepřiznal mu náhradu nákladů řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť shodně shledal, že žalovaná unesla důkazní břemeno a prokázala liberační důvod spočívající v tom, že újmu způsobilo vlastní jednání stěžovatele. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudci odvolacího soudu nebyli nestranní, jelikož rozhodovali již o meritu věci v předchozím řízení. Dále namítá, že zásada volného hodnocení důkazů byla v daném případě do jisté míry projevem libovůle, poukazuje na opomenuté důkazy, nedostatky soudního přezkumu (zejména odvolacího soudu) a absenci náležitého odůvodnění rozsudku všemi soudy. Stěžovatel spatřuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.
4. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
5. K námitce podjatosti soudců senátu 25 Co odvolacího soudu Ústavní soud konstatuje, že byla vypořádána odvolacím soudem řádně, neboť námitku tohoto charakteru vyloučil již sám zákonodárce, když v §14 odst. 4 o. s. ř. stanovil, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
6. Námitka spočívající v opětovné výtce obecným soudům, že neprovedly obhajobou požadované důkazy a jejich neprovedení řádně nezdůvodnily, není opodstatněná. Nalézací soud dostál své povinnosti řádného odůvodnění neprovedení dokazování navrhovanými důkazy především v bodě 11. odůvodnění rozsudku. Navrhované důkazy neprovedl, neboť s ohledem na právní hodnocení, vyhodnotil, že těchto dalších důkazů k závěru soudu nebude potřeba. Ústavní soud konstatuje, že soudy nemají povinnost provádět všechny důkazní návrhy, které podle tvrzení účastníků mohou mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. V dané věci soudy vycházely ve svých závěrech z řádně provedených důkazů, kterými byl dostatečně skutkový stav věci zjištěn.
7. Ústavní soud nemá důvod zpochybňovat závěry obecných soudů, které se danou věcí podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
8. Závěrem ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny), jehož se stěžovatel dovolává, není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V projednávaném případě obecné soudy stanovené elementární požadavky spravedlnosti respektovaly.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 7. března 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu