ECLI:CZ:US:2023:3.US.1543.22.1
sp. zn. III. ÚS 1543/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022 č. j. 28 Cdo 719/2022-991, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 2021 č. j. 25 Co 107/2021-962 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. února 2021 č. j. 12 C 33/2020-628 ve znění opravného usnesení ze dne 17. března 2021 č. j. 12 C 33/2020-634, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a 1) Ing. Jana Boháče, 2) Radima Boháče a 3) Terezie Ratajové, zastoupených JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou, sídlem Balbínova 384, Příbram, jako vedlejších účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") sp. zn. 12 C 33/2020, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2021 č. j. 12 C 33/2020-628 ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2021 č. j. 12 C 33/2020-634 nahradil projev vůle stěžovatelky uzavřít s vedlejšími účastníky smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. X1 a parc. č. X2 v obci a katastrálním území Lupenice, zapsaných na listu vlastnictví č. X3 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"). Okresní soud konstatoval, že vydáním předmětných pozemků byl uspokojen nárok vedlejších účastníků ve výši 86 504,20 Kč, a to u prvního vedlejšího účastníka v rozsahu ideální 1/2 a u ostatních vedlejších účastníků v rozsahu ideální 1/4. Okresní soud žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že vedlejší účastníci mají právo na to, domáhat se žalobou vůči stěžovatelce uzavření smlouvy o vydání jimi zvolených pozemků, protože stěžovatelka při uspokojování jejich nároků ze zákona o půdě jednala liknavě, současně z provedeného dokazování vyplývá, že cena pozemků zvolených vedlejšími účastníky (celkem 86 504,20 Kč) nepřevyšuje jejich doposud neuspokojené nároky (které nyní celkově činí částku 8 304 364 Kč), a že vydání zvolených pozemků vedlejším účastníkům nebrání žádná zákonná překážka. Krajský soud v Hradci Králové "dále jen krajský soud" rozsudkem ze dne 14. 10. 2021 č. j. 25 Co 107/2021-962 rozsudek okresního potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem o liknavém přístupu stěžovatelky při uspokojování restitučního nároku vedlejších účastníků na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje své přesvědčení, že obecné soudy postupovaly příliš formalisticky, nezohlednily individuální okolnosti posuzované věci a nepřiměřeně (excesivně) zhodnotily přístup stěžovatelky k uspokojování restitučního nároku vedlejších účastníků jako liknavý a svévolný, zejména stěžovatelka nesouhlasí s tím, že obecné soudy své závěry postavily na tom, že stěžovatelka neakceptovala žádost vedlejších účastníků z roku 2019 o přecenění restitučního nároku. Stěžovatelka má vedlejšími účastníky předložený znalecký posudek zpracovaný prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D. za zjevně nesprávný a neúplný a upozorňuje, že do dnešního dne není jednoznačně stanoveno, zda požadavek vedlejších účastníků na přecenění jejich restitučního nároku ve výši stanovené znaleckým posudkem je požadavkem oprávněným. Stěžovatelka nechala v přiměřené lhůtě po žádosti o přecenění restitučního nároku zpracovat znalecký posudek u Ing. Pavla Pelce, který dospěl na rozdíl od znalkyně k zásadně odlišným znaleckým závěrům, není proto možné přičítat k tíži stěžovatelky, že odmítala přecenění restitučního nároku toliko na základě znaleckého posudku předloženého vedlejšími účastníky. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které není-li výše nároku oprávněné osoby jednoznačně stanovena (v daném případě rozdílné znalecké posudky, kdy mimo jiné znalkyně odmítá užití srážek v rozporu s judikaturou), pak nelze uzavřít, že na straně stěžovatelky se jedná o svévoli a liknavost. Stěžovatelka má za to, že v posuzovaném případě nebyly naplněny žádné výjimečné okolnosti svědčící o jejím svévolném či liknavém jednání, naopak vedlejší účastníci nebyli dlouhodobě aktivní, když kromě žádosti o přecenění v roce 2019 podložené nesprávným a neúplným znaleckým posudkem nečinili ničeho.
III.
Vyjádření vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky
4. K ústavní stížnosti se z vlastní iniciativy vyjádřili vedlejší účastníci, kteří podle svého tvrzení prokázali, že se od roku 2006 aktivně hlásili do veřejných nabídek, a jestliže soudy nižších stupňů za tohoto skutkového a právního stavu dospěly k závěru o dostatečné aktivitě vedlejších účastníků při uspokojování restitučního nároku, nelze na takovém hodnocení shledat nic zjevně nepřiměřeného. Naopak vedlejší účastníci se po stěžovatelce aktivně domáhali přecenění odňatých pozemků a sami předložili znalecký posudek vypracovaný prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D., který okresní soud shledal ve spojení s výpovědí znalkyně při jednání dne 13. 10. 2020 správným, úplným a vnitřně nerozporným. Krajský soud pak konstatoval, že za situace, kdy i ocenění pozemků podle stěžovatelkou předloženého znaleckého posudku zpracovaného Ing. Pavlem Pelcem násobně převyšuje jak cenu předmětných náhradních pozemků, tak zejména dosud neuspokojený restituční nárok vedlejších účastníků, pozbývá smyslu se zaobírat správností toho kterého posudku. Vedlejší účastníci upozorňují, že stěžovatelka opomíjí judikaturu dovolacího soudu, která je ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup stěžovatelky a jejího právního předchůdce, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách.
5. Stěžovatelka ve své replice uvádí, že není pravdou, že by byl znalecký posudek znalkyně shledán obecnými soudy bez dalšího za správný, jak tvrdí vedlejší účastníci. Je skutečností, že Okresní soud v Českých Budějovicích se v paralelně vedeném řízení pod sp. zn. 25 C 32/2020 ve svém rozsudku ztotožnil se závěry znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., a ke znaleckému posudku Ing. Pelce předloženém stěžovatelkou se rozhodl nepřihlížet, aniž by se vypořádal s rozpory mezi předloženými znaleckými posudky, toto pochybení nenapravil ani Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Co 1439/2021, který bez dalšího souhlasil s postupem okresního soudu v Českých Budějovicích. Obdobně postupovaly Okresní soud Brno - venkov v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 32/2020 a Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Co 125/2022, avšak ve vztahu k řízení, které je předmětem této ústavní stížnosti, znalecký posudek prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D. nebyl shledán žádným ze soudů správným. Okresní soud uvedl, že "znalkyně správně vycházela z toho, že pozemky, které byly právní předchůdkyni žalobců odňaty státem, je třeba převážně ocenit jako pozemky stavební (zastavitelné)", blíže se však k hodnocení znaleckého posudku znalkyně ve svém rozsudku nevyjádřil. Stěžovatelka trvá na tom, že znalecký posudek prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D. , na jejímž podkladě má provést přecenění restitučního nároku vedlejších účastníků, je nesprávný a neúplný, a územně plánovací dokumentace, již znalkyně užila jako podklad pro ocenění, byla v rozhodné době neplatná. Odkazují-li vedlejší účastníci na judikaturu Nejvyššího soudu, která říká, že jako liknavý a svévolný lze hodnotit postup stěžovatelky, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby nesprávným hodnocením jejího nároku, má stěžovatelka za to, že důvod, pro který odmítla přecenění restitučního nároku vedlejších účastníků v roce 2019, je nejen ospravedlnitelný, ale zcela opodstatněný a v souladu se zásadou péče řádného hospodáře.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpaly všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že při uspokojování restitučních nároků vedlejších účastníků nejednala liknavě, nebyla-li v řízení prokázána správnost znaleckého posudku, od něhož vedlejší účastnící přecenění svého restitučního nároku odvozovali.
9. Jak vyplývá ze shora uvedeného, stěžovatelka vede s vedlejšími účastníky řadu obdobných sporů, týkajících se přecenění jejich restitučních nároků, či vydání náhradních pozemků vedlejším účastníkům v rozsahu, s ním stěžovatelka nesouhlasí. Některá rozhodnutí vzešlá z těchto řízení již byla předmětem přezkumu Ústavního soudu. Platí to např. pro stěžovatelkou v replice zmíněný rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 14. 2. 2022 č. j. 8 C 32/2020-1028 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2022 č. j. 13 Co 125/2022-1104, s jejichž závěry ohledně správnosti téhož znaleckého posudku (na ocenění nevydaných pozemků), o který jde i v nyní projednávané věci (znalecký posudek prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D. č. 528/23/2019 ze dne 20. 9. 2019) stěžovatelka nesouhlasí, a které v mezidobí (po podání ústavní stížnosti) prošly přezkumem Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. 1. 2023 č. j. 28 Cdo 3854/2022-1167) i Ústavního soudu (usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 980/23).
10. V usnesení sp. zn. II. ÚS 980/23, kterým odmítl ústavní stížnost proti citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno - venkov, Ústavní soud uvedl, že stěžovatelka bez relevantního důvodu ztěžovala uspokojování restitučního nároku (týchž) vedlejších účastníků zejména nesprávným oceněním restitučního nároku. Při oceňování odňatých pozemků krajský soud v souladu s judikaturou akcentoval účel, pro nějž byly pozemky státem odňaty, aniž pro stavební ocenění odňatých pozemků rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace. Ústavní soud výslovně uvedl, že "v situaci, v níž (mezi účastníky řízení nesporná) hodnota převáděných náhradních zemědělských pozemků (277 006,90 Kč) při zohlednění výše, v níž byl restituční nárok vedlejších účastníků již uspokojen (858 793,73 Kč), nedosahuje ani částky, kterou odňaté pozemky oceňuje stěžovatelkou předkládaný znalecký posudek Ing. Pavla Pelce (2 196 604 Kč), rozhodnutí krajského soudu týkající se přesného ocenění restitučního nároku, včetně hodnocení znaleckých posudků, jimiž bylo prováděno dokazování či posouzení podmínek aplikace cenových srážek ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. v poměrech odňatých pozemků, zjevně nezávisí. Stěžovatelka opomíjí, že se soudy přesvědčivostí znaleckých posudků podrobně zabývaly a své rozhodnutí srozumitelně odůvodnily. Nejvyšší soud v napadeném usnesení shrnul kritéria posuzování znaleckých posudků, přičemž z odůvodnění rozsudků okresního soudu i krajského soudu je zřejmé, že i jimi se soudy zabývaly. Ve výsledku je tak stěžovatelčina argumentace polemikou s přesvědčivostí znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., která však byla v předchozích řízeních opakovaně neúspěšná ... Protože se soudy východisky i závěry o úplnosti a přesvědčivosti znaleckých posudků, jakož i jejich obhajitelnosti znalci a dalšími hledisky posouzení znaleckých posudků, dostatečně zabývaly, Ústavní soud nemá důvod jejich závěry přehodnocovat."
11. Tvrdí-li stěžovatelka, že v nyní posuzované věci obecné soudy neshledaly znalecký posudek předložený vedlejšími účastníky za správný, nelze než poukázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu, který v bodě 17 konstatoval, že znalkyně správně vycházela z toho, že pozemky, které byly právní předchůdkyni vedlejších účastníků odňaty státem, je třeba převážně ocenit jako pozemky stavební (zastavitelné), neboť se na ně vztahovala dokumentace, a to Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy VIII (Severní Libeň a Střížkov) s přilehlým územím Prahy- IX (Prosek a Vysočany) SrK000287, pro část území Prahy XVI (Smíchov) SRK000502, pro část území Prahy XVI (Smíchov) a Prahy XVII (Motoly) SRK000501 a pro část území Prahy XVII (Kosíře) SRK000557, žádná jiná územně plánovací dokumentace neexistuje. Okresní soud se vypořádal i s námitkou stěžovatelky, že tato územně plánovací dokumentace již nebyla platná, když nabyl účinnosti nový zákon o územním plánování a výstavbě obcí č. 84/1958 Sb. a od 1. 6. 1950 se předpokládal vznik nové závazné a platné územně plánovací dokumentace. Stěžovatelka podle okresního soudu neprokázala, že by fakticky k vydání nové územní dokumentaci k dotčenému území bylo přistoupeno, naopak soud uvedl, že je mu z jeho úřední činnosti i z podkladů předložených vedlejšími účastníky známo, že sama stěžovatelka uvedené podklady ve svých rozhodnutích užívá, což také vyplývá i z odpovědi Institutu plánování a rozvoje Hlavního města Prahy ze dne 3. 7. 2018, odpovědi SPÚ ze dne 13. 1. 2020, 28. 11. 2018 a ze znaleckých posudků Ing. Bureše v obdobných věcech. Byly-li tedy pozemky odňaty právní předchůdkyni vedlejších účastníků v souladu s výše uvedenými regulačními plány, které lze považovat za relevantní územně plánovací dokumentaci, byl okresní soud (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) toho názoru, že znalkyně jednotlivé pozemky ocenila dle svého charakteru. Okresní soud se zabýval i námitkou stěžovatelky o nepoužití cenových srážek znalkyní u dotčených pozemků, tyto námitky nepovažoval soud za relevantní, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by v daném případě měla být některá ze srážek platně uplatněna, nadto soud uvedl, že námitky stěžovatelky ohledně jednotlivých srážek znalkyně ve svém výslechu vysvětlila, a obstojí i ve světle ostatních listinných důkazů.
12. Uvedený závěr okresního soudu nelze interpretovat jinak, než že soud považuje závěry znalkyně za správné. Krajský soud s konstatováním, že ve věci byly předloženy dva znalecké posudky vydané různými znalci v téže věci na základě zadání té které procesní strany, dovodil, že za situace, kdy i v pořadí druhý znalecký posudek (předložený stěžovatelkou) násobně převyšuje jak cenu předmětných náhradních pozemků, tak zejména dosud neuspokojený restituční nárok žalobců, pozbývá smyslu se do hloubky zaobírat věcnou správností toho kterého znaleckého posudku. Krajský soud zdůraznil, že dosud neukončený restituční proces vedlejších účastníků byl započat již v roce 1992, a jakkoli je možné připustit, že se s ohledem na počet oprávněných osob a množství pozemků jedná z pohledu stěžovatelky o relativně složitý proces, nelze nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. V dané věci se vedlejší účastníci účastnili šesti veřejných nabídek, což prokazuje jejich aktivitu při uspokojování restitučního nároku, zcela zásadní překážku pro vydávání náhradních pozemků však představoval nesoulad procesních stran ohledně ceny nevydaných pozemků, když stěžovatelka nesouhlasila s žádostí vedlejších účastníků o přecenění hodnoty nevydaných pozemků (v roce 2019), načež stěžovatelka ve dvou případech odmítla přihlášku vedlejších účastníků do veřejné soutěže. V průběhu soudního řízení vyšlo najevo, že hodnota nevydaných pozemků nastavená vedlejšími účastníky nebyla zásadním způsobem nadnesená, jak se bránila stěžovatelka, o čemž vypovídá i znalecký posudek předložený samotnou stěžovatelkou. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že nebýt zatvrzelého nesouhlasu stěžovatelky s cenou nevydaných pozemků, nedošlo by s vysokou pravděpodobností k tak razantnímu prodlení při vyřizování restitučního nároku vedlejších účastníků.
13. Ústavní deficit neshledal Ústavní soud ani v napadeném usnesení dovolacího soudu. Ústavní soud konstatuje, že zásadně nepřezkoumává vlastní obsah procesního rozhodnutí dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání. Právní koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku je založena na principu zásadní přípustnosti dovolání proti všem pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, pokud jimi je skončeno odvolací řízení, nejde-li ovšem o výjimečné typy rozhodnutí vyjmenované v §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "o. s. ř."), vždy ovšem zároveň musí být splněny další podmínky vymezené taxativně v §237 téhož zákona. Jestliže Nejvyšší soud použije §237 o. s. ř. způsobem, který odpovídá judikaturním a doktrinálním standardům jeho výkladu v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, a své právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodní, nemá Ústavní soud prostor pro přehodnocení takových závěrů.
14. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu obsahuje zřetelné důvody, pro které je dovolání nepřípustné. Nejvyšší soud poukázal na svou judikaturu, podle které za přinejmenším liknavý až svévolný lze kvalifikovat i takový postup stěžovatelky, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků, a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Nejvyšší soud měl hodnotící závěry krajského soudu o liknavém a svévolném postupu stěžovatelky při uspokojování restitučního nároku vedlejších účastníků za nikterak nepřiměřené, vycházely-li ze zjištění, že v rozsahu evidované výše restitučního nároku se vedlejší účastníci až do roku 2012 účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků a později sami aktivně usilovali o přecenění svého restitučního nároku, k čemuž opatřili i potřebné podklady, včetně znaleckého posudku. Nevyhověla-li stěžovatelka jejich požadavku, setrvávajíc i nadále na jí provedené kvantifikaci nároku, ztěžovala výrazným způsobem uspokojení restitučního nároku formou účasti vedlejších účastníků ve veřejných nabídkách. Lpění stěžovatelky na zřejmě nesprávném ocenění nevydaných pozemků je přitom spojeno s jejím nesprávným náhledem na potřebu nevydané pozemky ocenit jako nestavební, kterýžto nebyl zcela reflektován ani znalcem, jenž vypracoval oponentní znalecký posudek k posudku znalkyně vyžádaného vedlejšími účastníky.
15. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se danou věcí podrobně zabývaly, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah dospěly k závěru o liknavém přístupu stěžovatelky při uspokojování restitučního nároku vedlejších účastníků. Napadená rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat, neboť obecné soudy při svém rozhodování vycházely z platného práva v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy a při interpretaci podústavního práva šetřily jeho podstatu a smysl, když vyšly z dostatečných skutkových zjištění a aplikovaly odpovídající zákonné normy i judikaturu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti toliko polemizuje s argumentací obecných soudů v rovině běžného zákona, nesouhlasí s jejich výkladem právních předpisů a nastiňuje vlastní právní názor, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas se právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
16. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu