ECLI:CZ:US:2023:3.US.1661.23.1
sp. zn. III. ÚS 1661/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti stěžovatelů R. F. a R. F., obou zastoupených JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 1, Jindřichův Hradec, proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, spočívajícím v protiprávním provedení domovní prohlídky dne 29. 11. 2022, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") vydal dne 10. 11. 2022 příkaz k domovní prohlídce č. j. 11 Nt 912/2022-4, na jehož základě měla být mimo jiné provedena prohlídka rodinného domu stěžovatelů. V dané trestní věci byla stěžovatelka podezřelá ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku. Ten měl spočívat, stručně řečeno, v tom, že se účastnila (s další podezřelou) prodeje štěňat s nepravdivými údaji o jejich původu. Prohlídka byla nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon.
2. Nařízenou prohlídku provedla dne 29. 11. 2022 Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"). Podle protokolu o provedení prohlídky byl proveden předchozí výslech stěžovatelky, která na výzvu policejního orgánu uvedla, že všechny hledané věci dobrovolně vydá. Stěžovatel i přes nesouhlas vydal policejnímu orgánu svůj mobilní telefon poté, kdy mohl zavolat svému právnímu zástupci. Seznam vydaných věcí obsahuje 53 položek, a to zejména listin, výpočetní techniky a vzorků DNA psů nacházejících se v nemovitosti.
3. Následně stěžovatelé podali podnět k přezkumu postupu policejního orgánu při domovní prohlídce. Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci jej neshledalo důvodným. Ačkoliv podezřelá osoba vydá hledané věci, musí policejní orgán (s ohledem na jejich povahu) na místě vyhodnotit a prověřit, zda došlo k vydání všech věcí. Proto nelze faktické provedení prohlídky považovat za protizákonné. Dále je nutné rozlišovat okamžik faktického vstupu policejního orgánu do nemovitosti a okamžik započetí prohledávání nemovitosti, který se zpravidla do protokolu neuvádí, neboť k zásahu do práv dotčených osob dochází již samotným vstupem. Porušení zákona nelze shledávat ani v tom, že nedošlo k výslechu druhé dotčené osoby (tedy stěžovatele), a to vzhledem k časové a organizační náročnosti daného úkonu. Navíc se jednalo o úkon neodkladný a neopakovatelný, před nímž se výslech nemusí provádět.
4. Stěžovatelé podali podnět k výkonu dohledu, který Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích shledalo nedůvodným. Podle jeho názoru zákon nestanoví, kolik osob má být vyslechnuto a nelze považovat za jeho porušení, byla-li vyslechnuta pouze stěžovatelka (jakožto podezřelá). K výslechu však policejní orgán nemusel vůbec přistupovat, neboť prohlídka byla úkonem neodkladným a neopakovatelným. Za okamžik zahájení domovní prohlídky je třeba považovat vstup policejního orgánu do budovy.
5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají toho, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem policejního orgánu došlo k porušení jejich ústavních práv vyplývajících z čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zakázal policejnímu orgánu pokračovat v tomto porušování jejich práv a přikázal mu obnovit stav před tímto porušením.
II.
Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé namítají, že v rozporu se zákonnou úpravou byl výslech stěžovatelky zahájen až po začátku domovní prohlídky. Stěžovatel nebyl vyslechnut vůbec, ač to zákon vyžaduje. Stěžovatelce se před jejím výslechem nedostalo potřebného poučení o možnosti odepřít podání vysvětlení. Protokol o výslechu stěžovatelky neobsahuje ani další zákonné náležitosti takového úkonu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž došlo k napadenému postupu. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud se ztotožnil s výše uvedenými závěry orgánů státního zastupitelství, podle nichž nedošlo k porušení práv stěžovatelů, vyplývajících z čl. 12 Listiny. Podle odst. 2 tohoto ustanovení platí, že "domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon". Porušení práv vyplývajících z tohoto článku Ústavní soud posuzuje zásadně materiálně, ke konstatování porušení ústavních práv nepřistupuje při jakémkoliv porušení zákona. Důvodem pro zásah Ústavního soudu mohou být pouze taková pochybení, která se reálně projeví v ústavně zakotvených právech dotčených osob. K žádnému takovému pochybení v dané věci nedošlo.
10. Ústavní soud se plně ztotožňuje se závěry orgánů státního zastupitelství, že čas uvedený na protokolu o provedení domovní prohlídky má označovat prvotní omezení zásahu do obydlí dotčených osob, nikoliv začátek samotného aktu "prohledávání". Z popisu událostí uvedeného stěžovateli v ústavní stížnosti nevyplývá, že by k prohlížení domu proti vůli stěžovatelů došlo dříve, než byla stěžovatelka vyslechnuta a poučena. Nadto je třeba souhlasit s tím, že zákon výslovně umožňuje neprovést takový výslech v situaci, že prohlídka je prováděna jako neodkladný a neopakovatelný úkon, jak tomu bylo v dané věci. Skutečnost, že policejní orgán přistoupil k výslechu stěžovatelky, neznamená, že by provedení prohlídky ztratilo na neopakovatelnosti a neodkladnosti. Učinit takové rozhodnutí bylo v diskreci policejního orgánu na místě.
11. Důvodem pro zásah Ústavního soudu nemůže být ani námitka nedostatečného poučení stěžovatelky před podáním vysvětlení. Takový úkon je od samotného provedení prohlídky nutné oddělit (na rozdíl od výslechu dotčené osoby před prohlídkou). Rozhodl-li se policejní orgán v průběhu domovní prohlídky požadovat od stěžovatelky, jakožto osoby podezřelé, podání vysvětlení, vztahují se na takový úkon všechny náležitosti stanovené pro podávání vysvětlení trestním řádem. Přezkoumat jejich (ne)dodržení je však úkolem orgánů činných v trestním řízení, neboť tento úkon nesouvisí se samotnou domovní prohlídkou. Ostatně ani důsledky domovní prohlídky v oblasti provádění a hodnocení důkazů nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat dříve, než celá trestní věc pravomocně skončí (viz např. bod 20 usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/). Totéž platí i pro formální náležitosti úpravy protokolu o provedení takového úkonu.
12. Porušení práv stěžovatelů nelze dovodit ani ze skutečnosti, že podle protokolu o provedení domovní prohlídky nebyl před jejím započetím vyslechnut stěžovatel. I u této námitky totiž především platí, že policejní orgán neměl vůbec povinnost stěžovatele vyslechnout. Z hlediska ochrany ústavních práv dotčených osob je rovněž relevantní, že provedení takového výslechu lze považovat za nadbytečné s ohledem na skutkové okolnosti dané věci. Byla-li totiž řádně předem poučena a vyslechnuta stěžovatelka, jakožto osoba podezřelá, a uvedla-li, že dobrovolně policejnímu orgánu vydá všechny hledané věci v jejím vlastnictví (resp. spoluvlastnictví se stěžovatelem), není podle Ústavního soudu zásadně nutné vyžadovat další zvláštní souhlas stěžovatele. Výjimkou by mohly být případy, kdy je například zjevné, že manželé žijí odděleně v různých částech nemovitosti, anebo jsou v odporujícím si procesním postavení (např. podezřelý a poškozený). Žádná taková zvláštní okolnost však v dané věci nebyla zjištěna. Ani z toho důvodu nelze tedy provedení prohlídky považovat za protiústavní.
13. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů, proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu