ECLI:CZ:US:2023:3.US.1710.23.1
sp. zn. III. ÚS 1710/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Mašinské, zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2023 č. j. 28 Co 312/2021-209 ve vztahu k výrokům týkajícím se finančního zadostiučinění a nákladů řízení v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. června 2021 č. j. 47 C 186/2020-90, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a 3 a v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobou domáhala omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč za nesprávný úřední postup ve formě dlouhodobého, systematického a plošného zveřejňování citlivých osobních údajů stěžovatelky v Centrálním registru oznámení z důvodu jejího působení jako veřejného funkcionáře (uvolněné místostarostky obce T.). Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 25. 6. 2021 č. j. 47 C 186/2020-90 žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 26. 1. 2022 č. j. 28 Co 312/2021-133 rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. Rozsudek městského soudu stěžovatelka napadla dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 10. 2022 č. j. 30 Cdo 2198/2022-181 odmítl. Ústavní soud nálezem ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22 rozsudek městského soudu zrušil v části týkající se zaplacení náhrady nemajetkové újmy z důvodu porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Městský soud poté opětovně přezkoumal rozsudek obvodního soudu (již jen v rozsahu nároku na zaplacení částky 30 000 Kč) a ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 5. 4. 2023 č. j. 28 Cdo 312/2021-209 (v ústavní stížnosti nesprávně označený datem 5. 3. 2023) rozsudek obvodního soudu potvrdil.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem obecných soudů, že její nárok není důvodný z důvodu absence odpovědnostního titulu - nesprávného úředního postupu ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Interpretaci pojmu "nesprávný úřední postup" obecnými soudy považuje stěžovatelka za zavádějící a domnívá se, že tento pojem by měl rovněž zahrnovat případy, v nichž je postup v době vzniku újmy v souladu s pravidly, avšak je třeba jej mít objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný, dojde-li v jeho důsledku ke vzniku škody nebo nemajetkové újmy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud předesílá, že je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil.
6. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci, kdy Ústavní soud již měl o nastíněné problematice možnost v mnoha případech rozhodovat. Nejprve vydal dne 18. 10. 2022 senátní vyhovující nález sp. zn. IV. ÚS 579/22, na který poukazuje stěžovatelka v ústavní stížnosti, ten byl však dne 29. 11. 2022 překonán postupem podle §23 zákona o Ústavním soudu, tj. přijetím stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22, které je pro Ústavní soud i ostatní orgány veřejné moci závazný.
7. Závěry tohoto stanoviska lze ve stručnosti rekapitulovat tak, že nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17, od něhož stěžovatelka své nároky odvozuje, neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o střetu zájmů"), každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením. Samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v §2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 uvedeným způsobem, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v §14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá podle citovaného stanoviska právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny (a zákona č. 82/1998 Sb.) V podrobnostech postačí odkázat na odůvodnění stanoviska (dostupného jako ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
8. V souladu se závazným právním názorem pléna Ústavního soudu vyjádřeným ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 dospěl III. senát v nyní posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnul podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu