ECLI:CZ:US:2023:3.US.1775.22.1
sp. zn. III. ÚS 1775/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. B. S., zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022 č. j. 17 Co 40/2022-2202 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 9. 2021 č. j. 0 Nc 17002/2017-2099, za účasti 1/Městského soudu v Praze a 2/ Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a 1) J. S.a 2) nezl. D. B. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Nezletilému vedlejšímu účastníkovi řízení D. B. S., se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 1775/22 jmenuje městská část Praha 6.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 4. 7. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva"), právo na ochranu soukromého života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Evropské úmluvy a právo na péči o děti zaručené čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. Stěžovatel dále namítá porušení čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti, připojených soudních rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 0 Nc 17002/2017 Ústavní soud zjistil především následující skutečnosti.
3. Stěžovatel je otcem nezletilého D. B. S. Stěžovatel a vedlejší účastnice ukončili svůj vztah v srpnu 2016, kdy vedlejší účastnice po opakovaných partnerských neshodách opustila i se synem společnou domácnost. Styk otce s nezletilým probíhal od ukončení společné domácnosti rodičů zpočátku na základě domluvy rodičů, cca 4 dny za týden a půl, kdy stěžovatel chodil s nezletilým na procházky a rodiče spolu a s nezletilým absolvovali plavecký kurz. Následně se situace mezi rodiči vyhrotila a stěžovatel začal trávit čas s nezletilým sám v rozsahu dvou až tří hodin v kuse, od srpna 2017 začal nezletilý u stěžovatele přespávat. Od dubna roku 2018 probíhal styk stěžovatele s nezletilým dle mediační dohody v šesti týdenním cyklu s tím, že v 1. a 3. týdnu byl nezletilý po celou dobu v péči vedlejší účastnice; v 2. a 4. týdnu byl nezletilý u stěžovatele ve středu od 15:00 do 19:00 hodin a od pátku od 9:00 hodin do neděle 19:00 hodin a ve zbývajícím čase byl v péči vedlejší účastnice; v 5. týdnu byl nezletilý u stěžovatele od středy od 10:00 hodin do čtvrtka do 19:00 hodin a ve zbývajícím čase v péči vedlejší účastnice; a v 6. týdnu byl nezletilý u stěžovatele v pondělí od 15:00 do 19:00 hodin, ve středu od 15:00 hodin do 19:00 hodin a od pátku od 9:00 hodin do neděle do 19:00 hodin, ve zbývajícím čase byl v péči vedlejší účastnice.
4. Obvodní soud pro Prahu 6 v záhlaví uvedeným rozsudkem svěřil nezletilého pro dobu před a po rozvodu manželství do péče vedlejší účastnice (výrok I. odstavec první), určil stěžovateli výživné a rozhodl o nedoplatku na výživném a způsobu jeho zaplacení (výrok I. odstavec druhý, třetí a čtvrtý a výrok II.). Dále stanovil styk stěžovatele s nezletilým od středy lichého týdne od 13:30 hod, kdy jej vyzvedne v předškolním, resp. školním zařízení do následujícího pondělí sudého týdne do 8:00 hod, kdy jej předá do předškolního, resp. školního zařízení (výrok III. odstavec první), upravil rozsah styku v době školních prázdnin (výrok III. odstavec druhý) a rozhodl o místě předání, resp. převzetí nezletilého (výrok III. odstavec třetí).
5. Ohledně formy péče o nezletilého dospěl nalézací soud k závěru, že v posuzovaném případě není pro nezletilého střídavá péče obou rodičů nejvhodnější formou péče. Svůj závěr odůvodnil tím, že dle znaleckého zkoumání ačkoliv se stěžovatel velmi věnuje nezletilému po stránce zájmové činnosti, a v tomto ohledu je také trpělivý, jeho praktická péče o nezletilého je slabě průměrná, neboť projevuje nízkou míru rodičovského praktického náhledu; v potaz vzal nalézací soud i jazykovou bariéru stěžovatele a z toho pramenící obtížnější komunikaci s institucemi, které nezletilý navštěvuje, a skutečnost, že stěžovatel oproti vedlejší účastnici více prosazuje své subjektivní přesvědčení o tom, jak mají věci probíhat, kdy například několikrát přivezl nezletilého k předávání opožděně. Významným faktorem pro závěr nalézacího soudu ohledně péče byl vysoce konfliktní (animózní) vztah rodičů a jejich prakticky nulová komunikace. Nalézací soud rovněž poukázal na kritický postoj stěžovatele vůči vedlejší účastnici, přičemž ve vztahu k vedlejší účastnici shledal, že tato naopak vztah stěžovatele s nezletilým podporuje a je si vědoma jeho významu. Ve vztahu k rozhodnutí o "rozšířeném" styku nalézací soud konstatoval, že stěžovatel bude mít díky stanovenému rozsahu styku možnost osvojit si lépe své rodičovské kompetence a sladit povinnosti plynoucí z péče o nezletilého se svými pracovními povinnostmi, přičemž bude mít dostatek prostoru na to, aby se mohl podílet na výchově a vzdělávání nezletilého a podnikat s nezletilým zájmové a jiné aktivity.
6. Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu ve výroku I. odstavec první a ve výroku III. (výrok I.). Výrokem II. a III. odvolací soud změnil rozhodnutí nalézacího soudu stran výživného a odpovídající výše nedoplatku na výživném. Odvolací soud konstatoval, že nastavený systém péče se jeví být v nejlepším zájmu nezletilého; střídavé péči se přibližuje, ponechává však jako primárního pečovatele vedlejší účastnici, u níž má nezletilý dlouhodobě pevné zázemí a která projevuje větší schopnost postarat se o praktické aspekty života nezletilého a zajistit při jeho výchově pravidelnost a řád. Závěr o stěžovatelově nižší schopnosti zajistit vývoj a potřeby nezletilého odvolací soud odůvodnil tím, že stěžovatel se dosud soustředil téměř výlučně na volnočasové aktivity. Námitky stěžovatele proti v řízení před nalézacím soudem provedenému znaleckému posudku neshledal odvolací soud důvodnými. Konstatoval, že je na znalci, jakou odbornou metodu zvolí pro zpracování posudku, přičemž znalkyně při jednání dle odvolacího soudu vysvětlila, proč použila u každého z rodičů jiný test; dále není dle odvolacího soudu pravdou, že znalkyně popisuje stěžovatele výlučně negativně a matku výlučně pozitivně, a detailní popis osobnostních charakteristik stěžovatele nebyl pro rozhodnutí ve věci významný. K problematice špatné komunikace odvolací soud uvedl, že problémy jsou zcela zásadního rázu, neboť rodiče nejsou schopni bez přispění třetích subjektů řešit ani základní otázky péče o nezletilého a ke konfliktům mezi nimi dochází i při předávání nezletilého. Obavu stěžovatele, že vedlejší účastnice bude po svěření nezletilého do své péče dále omezovat jeho práva jako otce, považoval odvolací soud za nepodloženou. Závěrem odvolací soud konstatoval, že stěžovateli je dle rozhodnutí nalézacího soudu umožněno pečovat o nezletilého v míře, kterou požadoval, pouze se nejedná o péči, jež je nazvána péčí střídavou; na okraj odvolací soud poznamenal, že nalézací soud pouze zaměnil sudý týden za lichý.
7. Podle §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s §469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jakož i §892 odst. 3 a §943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálněprávní ochrany dětí.
8. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilý postavení vedlejšího účastníka a jeho zákonným zástupcem je otec, který je rovněž účastníkem řízení (stěžovatelem), a druhým zákonným zástupcem je matka, která je vedlejší účastnicí tohoto řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilému vedlejšímu účastníkovi kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu