ECLI:CZ:US:2023:3.US.1848.22.1
sp. zn. III. ÚS 1848/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. PRAGON s. r. o. se sídlem Praha 4, Imrychova 883/9, 2. HABEAS CORPUS, spolek, se sídlem Praha 9, Ocelkova 643/20, a 3. Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek, se sídlem Praha 9, Ocelkova 643/20, všech zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 344/23, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2022 č. j. 10 As 476/2021-113, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13, čl. 14 a čl. 53 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, navrhují zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a čl. 41 a čl. 47 Listiny základních práv EU.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu stěžovatelka 1. podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně, označenou jako žaloba proti zneužívání systému Rapid Alert System for Food and Feed (dále jen "RASFF"), v níž napadla označování outkovky pestré (Coriolus versicolor) za potravinu nového typu a její vedení v seznamu potravin nového typu a v Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF). Jako žalované stěžovatelka označila Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, ústřední inspektorát, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Inspektorát v Praze a Ministerstvo zemědělství.
3. Žaloba byla soudem vyhodnocena jako zásahová žaloba podle §82 s. ř. s. Žaloby proti jednotlivým žalovaným byly vyloučeny k samostatnému projednání a žaloba proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Inspektorátu v Praze (a rovněž žaloba proti Ministerstvu zemědělství) byla postoupena Městskému soudu v Praze. Ústavní stížností proti rozhodnutí městského soudu a Nejvyššího správního soudu ve věci žaloby proti Ministerstvu zemědělství se Ústavní soud již zabýval, přičemž ji usnesením ze dne 28. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 2850/22 odmítl. Usnesením ze dne 18. 10. 2021 č. j. 8 A 88/2021-46 městský soud žalobu stěžovatelky 1. odmítl pro opožděnost. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatelky zamítl.
4. Stěžovatelé nesouhlasí s výkladem objektivní a subjektivní lhůty k podání žaloby ve vztahu ke skutkovým okolnostem případu a s posouzením předmětného zásahu nikoliv jako trvajícího, ale jednorázového. Tím, že soudy žalobu stěžovatelky 1. věcně neprojednaly a neprovedly jí navržené důkazy, porušily její výše uvedená základní práva. Dále stěžovatelé namítají, že se stěžovateli 2. a 3. nejednaly správní soudy jako s osobami zúčastněnými na řízení.
5. Ústavní soud se již danou věcí zabýval a usnesením ze dne 5. 4. 2022 ji pod sp. zn. II. ÚS 423/22 odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný. I přesto, že Ústavní soud již v dané věci rozhodoval, nejedná se o překážku věci rozhodnuté podle §35 zákona o Ústavním soudu, neboť předcházející ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením, přičemž pouze meritorní přezkum zakládá překážku rei iudicatae.
6. Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v §12 s. ř. s., přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. Ústavní soud tak není primárně povolán k interpretaci těchto právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy, a fungoval jako další "superrevizní" instituce.
7. Ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo městského soudu.
8. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud srozumitelně a s odkazem na ustálenou judikaturu objasnil, z jakých důvodů se ztotožnil se závěrem městského soudu, že žalobou byl napaden jednorázový zásah s trvajícími účinky. Posuzovanou věc městský soud přirovnal k věci řešené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2015 č. j. 7 As 107/2014-53, ve které soud posuzoval provedení nebo neprovedení zápisu údajů o právních vztazích a jiných údajů do katastru nemovitostí záznamem, přičemž dospěl k závěru, že tyto zápisy nejsou trvajícím zásahem. Městský soud uvedl, že zápis provedený v katastru nemovitostí je v obecné rovině posuzování jeho jednorázové povahy podobný zápisu údajů v katalogu a systému RASFF, jelikož jde o jednorázově učiněný úkon (zásah) s účinky do doby, než je tento zápis případně odstraněn (vymazán).
9. Nejvyšší správní soud konstatoval, že marně uplynula dvouletá objektivní lhůta pro podání žaloby. Ta začala běžet okamžikem, kdy k tvrzenému nezákonnému zásahu mělo dojít, tj. počínaje listopadem 2013, pokud jde o zveřejnění složky outkovky pestré (Coriolus versicolor) v katalogu, resp. od 6. 1. 2014, kdy došlo k vložení outkovky pestré (Coriolus versicolor) do systému RASFF.
10. Nejvyšší správní soud se dále vyjádřil k námitce stěžovatelky 1., že se stěžovateli 2. a 3. nejednal jako s osobami zúčastněnými na řízení. S odkazem na svou judikaturu dospěl k závěru, že v případě odmítnutí žaloby pro opožděnost městský soud neměl povinnost jednat či jakkoli řešit existenci osob zúčastněných na řízení. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti se stěžovateli 2. a 3. nejednal jako s osobami, které stěžovatelka 1. označila jako osoby zúčastněné na řízení.
11. Ústavní soud uzavírá, že v postupu Nejvyššího správního soudu nelze spatřovat žádné prvky svévole. S námitkami stěžovatelky 1. se řádně a úplně vypořádal, při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotil přiléhavě a v souladu s relevantními zákonnými ustanoveními. Ústavní soud neshledal, že by v důsledku napadeného rozhodnutí došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.
12. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé 2. a 3. nebyli a ani nemohli být účastníky řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, Ústavní soud jejich ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaným někým zjevně neoprávněným odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu