ECLI:CZ:US:2023:3.US.201.22.1
sp. zn. III. ÚS 201/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Kociána, zastoupeného Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem, advokátem se sídlem Jiráskova 495, Rajhrad, proti usnesením vyhlášených na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných u Krajského soudu v Brně dne 24. 11. 2021 pod č. j. KSBR 52 INS 12451/2019-B-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Krajského soudu v Brně, konkrétně usnesení o nepřiznání hlasovacího práva stěžovateli, usnesení o potvrzení volby věřitele č. 1 (obchodní společnosti TARCU 2190 s. r. o.), jako zástupce věřitelů, a věřitele č. 7 (obchodní společnost GasNet s. r. o.), jako náhradníka zástupce věřitelů, a usnesení o vzetí na vědomí odvolání Mgr. Marka Sochora z funkce insolvenčního správce za současného potvrzení usnesení schůze věřitelů o ustanovení Ing. Davida Papouška, Ph.D. insolvenčním správcem dlužníka Radka Vrzala. Jakkoliv stěžovatel v petitu a textu ústavní stížnosti označuje usnesení nesprávně jako "B-41", na základě obsahu ústavní stížnosti a zaslaných příloh lze dovodit, že se jedná pouze o chybu v psaní, nikoliv o jiné usnesení (s týmž datem).
2. Z ústavní stížnosti, napadených usnesení a dostupného spisového materiálu se podává, že předmětem ústavní stížnosti jsou usnesení insolvenčního soudu přijatá na schůzi věřitelů a přezkumném jednání, které se konalo dne 24. 11. 2021. Na schůzi věřitelů byla postupně přijata tři (napadená) usnesení:
- Usnesení o nepřiznání hlasovacích práv stěžovateli na předmětné schůzi věřitelů soud odůvodnil tím, že podle obsahu přihlášky pohledávky stěžovatele se má jednat o pohledávku ze směnky vystavené dne 28. 1. 2019 na částku 187 500 000 Kč splatné dne 25. 1. 2023, tedy o pohledávku ve značném rozsahu. V té době byl již dlužník v úpadku, proto není podle soudu vyloučena neúčinnost tohoto právního úkonu (též jedna z námitek insolvenčního správce). Tuto pohledávku sice dlužník jako jedinou uznal, avšak od zahájení insolvenčního řízení do doby zjištění úpadku se o pohledávce nezmínil a neuvedl ji ani v seznamu závazků. Nadto soud zmínil pochybnosti, zda se nejedná o účelově vytvořenou pohledávku úpadce a není vyloučeno ani antidatování směnky. Věřitel je přitom podle zjištění soudu společníkem obchodní korporace Garant Investition Plus s. r. o., ve které je dlužník jednatelem, a osobně vyplácel rovněž za dlužníka drobné pohledávky věřitelů; nejedná se tudíž o vztah cizích osob z obchodního styku. Vzhledem k tomu, že stěžovateli nebylo přiznáno hlasovací právo, na dalších usneseních schůze věřitelů již nemohl participovat - je však vhodné zmínit, že stěžovatel se jednání soudu neúčastnil, soud nevyhověl jeho žádosti o odročení a dodal, že účast věřitelů není na jednání nutná, když navíc stěžovatel může vznik pohledávky objasnit insolvenčnímu správci i po skončení přezkumného jednání a tento může vzít popření pohledávky zpět, pokud změní náhled na danou věc.
- Usnesení o volbě věřitelského výboru - volby věřitele č. 1 (obchodní společnosti TARCU 2190 s. r. o.), jako zástupce věřitelů, a věřitele č. 7 (obchodní společnost GasNet s. r. o.), jako náhradníka zástupce věřitelů.
- Usnesení o odvolání Mgr. Marka Sochora z funkce insolvenčního správce za současného potvrzení usnesení schůze věřitelů o ustanovení Ing. Davida Papouška, Ph.D., insolvenčním správcem dlužníka Radka Vrzala.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti postupu insolvenčního soudu, který tím, že rozhodl o nepřiznání hlasovacích práv, mu znemožnil jakkoliv ovlivnit další průběh schůze věřitelů, resp. hlasovat o (ne)přijetí usnesení č. 2 a 3. Výrazně negativně tak zasáhl do jeho základních práv garantovaných Listinou. Svou další argumentaci opírá o citaci částí nálezů Ústavního soudu, přičemž obsahem směřují jeho námitky proti postupu soudu při rozhodnutí o jeho hlasovacích právech (usnesení č. 1). Namítá, že soud usnesení nedostatečně odůvodnil a tím jej učinil nepřezkoumatelným. Ústavní stížnost však již neobsahuje konkrétní námitky, které by měly prokazovat negativní dopad přijetí dalších dvou usnesení na schůzi věřitelů, ačkoliv stěžovatel poukazuje na závěry stanoviska pléna Ústavního soudu stran přípustnosti ústavní stížnosti. Jediným argumentem v tomto směru je bod 27 stížnosti, kdy podle stěžovatele "v důsledku usnesení č. 1 bylo následně zabráněno hlasovat o návrzích, o kterých bylo rozhodnuto usnesením č. 2 a usnesením č. 3, na základě čehož bylo zasaženo do stěžovatelova ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví".
4. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li proto soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
6. Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 41/15 ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963) musí být při úvahách soudu zvažován význam rozhodnutí z hlediska řízení jako celku (jeho výsledku) a efektivnost a nezbytnost jeho případného zrušení k tomu, aby byla dotčenému účastníkovi efektivně poskytnuta ochrana jeho základních práv a svobod. Tyto závěry dopadají i na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti, jestliže směřuje proti usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele na schůzi věřitelů [§51 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Do postavení dotčeného věřitele v insolvenčním řízení by se tak jeho případná nezákonnost mohla promítnout pouze v případě, pokud by na jeho základě (na základě z něj vyplývajícího rozdělení hlasů mezi jednotlivé věřitele) bylo přijato jiné usnesení, z něhož by mu plynula určitá povinnost nebo omezení jeho práv. Pokud by chtěl dotčený věřitel dosáhnout efektivní ochrany svého práva, musel by svou ústavní stížnost směřovat proti usnesením, která navazují na rozhodnutí o hlasovacím právu, tedy například usnesení, kterým byla potvrzena volba věřitelského výboru, protože jen v takovém případě by se mohl domoci provedení volby nové.
7. Ústavní soud byl při úvaze, zda stížnost stěžovatele posoudit jako přípustnou, veden primárně zjištěním, že stěžovatel s poukazem na stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 41/15 namítal, že k porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo přijetím usnesení navazujících na usnesení o nepřiznání hlasovacího práva. Tím však přiléhavost argumentace stěžovatele skončila a následné námitky opět směřují proti přijetí usnesení o nepřiznání hlasovacího práva, zejména v rámci namítané absence odůvodnění takového postupu soudu. Ústavní soud však po posouzení všech předložených listin dospěl k závěru, že takové námitky nemohou obstát. Stěžovatel netvrdil, jaký konkrétní negativní dopad do jeho sféry mělo mít rozhodnutí schůze věřitelů o volbě věřitelského výboru a odvolání insolvenčního správce. Své argumenty a námitky však měl směřovat právě proti těmto usnesením. Insolvenční soud nadto usnesení o nepřiznání hlasovacího práva odůvodnil způsobem, který neodporuje zákonu ani právu stěžovatele na spravedlivý proces.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu