ECLI:CZ:US:2023:3.US.202.23.1
sp. zn. III. ÚS 202/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Jantuly, zastoupeného JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022 č. j. 20 Cdo 2798/2022-230, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta ústavní stížnost, v níž tvrdil, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil napadené usnesení Nejvyššího soudu.
2. Z ústavní stížnosti a přiloženého usnesení Nejvyššího soudu se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh povinných Miroslava a Marie Bártových na zastavení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného (stěžovatele) ve výši 153 995,81 Kč, vedené soudním exekutorem JUDr. Chaloupkem, pověřeným k tomu usnesením Okresního soudu ze dne 8. 2. 2019 č. j. 9 EXE 31/2019-11. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 10. 2021 č. j. 9 EXE 31/2019-160, by návrh povinných na zastavení exekuce zamítnut. Uvedené závěry byly potvrzeny Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, a to usnesením ze dne 23. 5. 2022 č. j. 30 Co 4/2022-200. Nejvyšší soud k dovolání povinných usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 10. 2021 č. j. 9 EXE 31/2019-160 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 23. 5. 2022 č. j. 30 Co 4/2022-200 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
4. V souladu s takto vyjádřenou subsidiaritou ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
5. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť jak vyplývá z výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení obou soudů nižších instancí a věc vrátil Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení podle §243e odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Řízení před obecnými soudy v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu dále pokračuje a stěžovatel má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.
6. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2023
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj