ECLI:CZ:US:2023:3.US.2040.22.2
sp. zn. III. ÚS 2040/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mareše, zastoupeného Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou, sídlem Mozartova 679/21, Liberec, proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022, č. j. 7 Cmo 252/2021-583, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
V řízení o ústavní stížnosti se pokračuje.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva, zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") určil usnesením ze dne 21. 7. 2021, č. j. 38 Cm 83/2019-549, že dodatek č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu společnosti BESL Jablonec spol. s r.o. (dále jen "společnost"), uzavřené dne 17. 2. 2010 mezi Petrem Křížem a stěžovatelem, je neplatný (výrok I.). Dále krajský soud určil, že stěžovatel je povinen zaplatit Soni Křížové (dále také "navrhovatelka") náhradu nákladů řízení ve výši 603 280 Kč, a dále náhradu nákladů řízení státu ve výši 20 140,45 Kč (výroky II. a III.).
3. Rozhodoval tak o shora specifikovaném návrhu navrhovatelky, když tato tvrdila, že byla manželkou Petra Kříže, zemřelého dne 12. 6. 2011, a že na základě jeho závěti je jeho jedinou dědičkou. Zemřelý manžel navrhovatelky byl společníkem v uvedené obchodní společnosti a z tohoto titulu se rozhodl převést svůj padesátiprocentní obchodní podíl na této společnosti na stěžovatele (syna navrhovatelky), a to za dohodnutou cenu ve výši 5 mil. Kč. Dne 7. 6. 2011 (tzn. 5 dní před smrtí, kdy již byl ve vážném zdravotním stavu) ovšem Petr Kříž podepsal dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010, jímž byla změněna cena za převod předmětného padesátiprocentního podílu z částky 5 000 000 Kč na částku 340 000 Kč. Podle navrhovatelky je však dodatek k této smlouvě o převodu obchodního podílu absolutně neplatný, neboť k jeho uzavření došlo v rozporu s dobrými mravy a současně absentuje její souhlas jako manželky společníka. Navrhovatelce se pak sice podle krajského soudu nepodařilo prokázat, že by její posléze zesnulý manžel nebyl uvedeného podpisu dodatku ze zdravotního hlediska schopen, nicméně vzhledem k navrhovatelkou uplatněné námitce relativní neplatnosti je třeba uzavřít, že dodatek ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 7. 6. 2011 je relativně neplatným právním jednáním pro absenci souhlasu navrhovatelky jako manželky Petra Kříže.
4. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozhodnutí krajského soudu tak, že návrh navrhovatelky na určení neplatnosti dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ve společnosti ze dne 17. 2. 2010, uzavřené mezi Petrem Křížem a stěžovatelem, se zamítá (výrok I.). Výrokem II. a III. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.
5. Krajský soud totiž podle vrchního soudu právo navrhovatelky na určení neplatnosti právního jednání zaměňuje s právem navrhovatelky dovolat se jednostranným právním jednáním relativní neplatnosti podle pro věc rozhodného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "zákon č. 40/1964 Sb."). Uvedené pochybení krajského soudu jej potom vedlo k nesprávnému závěru, že pro posouzení běhu promlčecí lhůty je rozhodné, kdy bylo předmětné právo navrhovatelky uplatněno u soudu, a nikoliv to, kdy její dovolání se relativní neplatnosti došlo stěžovateli. Přitom je třeba vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího soudu [v této souvislosti odkázal vrchní soud příkladmo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2453/2012 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná pod https://www.nsoud.cz), podle níž postačuje, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního jednání mimosoudně]. Už z toho nutno podle vrchního soudu dovodit, že účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, došlo-li její uplatnění ostatním účastníkům právního jednání, které má být relativně neplatné. Sporný dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu byl přitom podepsán dne 7. 6. 2011, o čemž navrhovatelka věděla, ovšem její právní jednání spočívající v dovolání se účinků relativní neplatnosti bylo stěžovateli jako účastníkovi doručeno až dne 9. 2. 2015, tedy zjevně po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.
6. Ústavní soud dotazem u krajského soudu zjistil, že Soňa Křížová (navrhovatelka) podala dovolání navazující na shora citované rozhodnutí vrchního soudu. Za situace, kdy souběžně s řízením o ústavní stížnosti bylo podáno dovolání, postupoval Ústavní soud podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl usnesením sp. zn. III. ÚS 2040/22 ze dne 31. 8. 2022 o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti do doby, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o dovolání navrhovatelky.
7. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 27 Cdo 2823/2022 bylo dovolání navrhovatelky odmítnuto a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Důvod pro přerušení řízení o ústavní stížnosti tudíž odpadl. Ústavní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, tedy že v řízení o ústavní stížnosti se pokračuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu