ECLI:CZ:US:2023:3.US.2070.23.1
sp. zn. III. ÚS 2070/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. Y., zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6 - Hradčany, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 při nakládání s trestním příkazem ze dne 11. 4. 2023 č. j. 3 T 55/2023-75, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníka řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel napadá postup Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") při nakládání s trestním příkazem ze dne 11. 4. 2023 č. j. 3 T 55/2023-75 jako pravomocným a vykonatelným, kterým měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu spisu obvodního soudu sp. zn. 3 T 55/23 se podává, že dne 6. 4. 2023 napadl obvodnímu soudu návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") na potrestání stěžovatele pro spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Trestním příkazem obvodního soudu ze dne 11. 4. 2023 č. j. 3 T 55/2023 byl stěžovatel uznán vinným podle návrhu na potrestání a podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za užití §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1 a 2 téhož zákona s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. f) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), byl odsouzen k peněžitému trestu vyměřenému v sedmdesáti denních sazbách ve výši 600 Kč, tj. v celkové výměře 42 000 Kč. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku za užití §314e odst. 2 písm. d) tr. řádu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců. Trestní příkaz spolu s návrhem na potrestání byl stěžovateli doručen do vlastních rukou dne 29. 5. 2023 a nabyl právní moci dne 7. 6. 2023. Téhož dne bylo obvodnímu soudu doručeno elektronické podání - odpor proti trestnímu příkazu, návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání, k němuž byla připojena plná moc, kterou stěžovatel udělil dne 28. března 2023 advokátu Mgr. Michaelu Dubovi k zastupování v předmětné věci.
3. Dne 20. 6. 2023 obvodní soud obdržel žádost zástupce stěžovatele o nařízení hlavního líčení s tím, že trestní příkaz je neúčinný, neboť nebyl přeložen do jazyka, kterému by stěžovatel rozuměl a nebyl mu ani jako zranitelné osobě (cizinci) ustanoven obhájce. Na tuto žádost obvodní soud reagoval přípisem ze dne 22. 6. 2023, v němž zástupci stěžovatele sdělil, že ze spisu nevyplývá, že by si stěžovatel zvolil obhájce a proto byl trestní příkaz doručen přímo stěžovateli, přičemž se ze spisu jednoznačně podává, že stěžovatel nepožadoval písemný překlad dokumentů uvedených v §28 odst. 2 tr. řádu. Soud má proto za to, že trestní příkaz je pravomocný, takže nelze nařídit hlavní líčení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel považuje trestní příkaz za neúčinný, neboť nebyl v rozporu s §28 odst. 2 tr. řádu přeložen do jazyka, kterému by rozuměl, když na prohlášení stěžovatele o tom, že nepožaduje překlad dokumentů nelze brát zřetel. Poukazuje na to, že jeho výslech byl proveden bez přibraného tlumočníka, ačkoliv je cizí státní příslušník a neovládá český jazyk na patřičné úrovni. Podle jeho názoru tak byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Tvrdí, že úkony trestního řízení byly zahájeny s nedostatečným odstupem po té, co u něho byla zjištěna intoxikace alkoholem, takže se nebyl schopen řádně hájit. Nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení se pak projevil i stran účinků doručení trestního příkazu, neboť jeho textu nebyl stěžovatel schopen porozumět natolik, aby řádně vyhodnotil potřebu kontaktovat svého obhájce, kterého si zvolil již dříve. Má za to, že jako cizinec je tzv. zranitelnou osobou, které měl být ustanoven obhájce již v přípravném řízení. Odkazuje přitom na řadu nálezů Ústavního soudu [sp. zn. III. ÚS 3464/17 ze dne 12. 3. 2019 (N 38/93 SbNU 41), I. ÚS 1688/19 ze dne 3. 9. 2019 (N 157/96 SbNU 42), III. ÚS 3816/16 ze dne 21. 3. 2017 (N 49/84 SbNU 579), II. ÚS 498/21 ze dne 10. 5. 2021), týkající se neúčinného vzdání se práva na podání odporu vazebně stíhaných osob. Závěrem stěžovatel navrhl, aby byla odložena vykonatelnost trestního příkazu.
III.
Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka
5. Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení obvodní soud a vedlejšího účastníka řízení obvodní státní zastupitelství, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
6. Obvodní soud po podrobné rekapitulaci řízení poukázal na to, že ze spisu nevyplývalo, že by stěžovatel měl obhájce, proto trestní příkaz doručoval přímo stěžovateli. Ze spisu také jednoznačně vyplynulo, že stěžovatel nepožadoval písemný překlad dokumentů uvedených v §28 odst. 2 tr. řádu ani účast tlumočníka u výslechu. Z toho důvodu považoval za nepřiléhavý odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3816/16 i další odkazované nálezy. Pokud by soud nerespektoval volbu stěžovatele nepřekládat listiny do jeho rodného jazyka, v podstatě by ignoroval §28 odst. 2 tr. řádu. Podle názoru soudu nelze přisvědčit ani argumentaci stěžovatele, že měl jako údajně zranitelná osoba - cizinec, nárok na obhájce ex offo, neboť za takové situace by musel být každému cizinci ustanoven obhájce, a to i přes jeho odpor i tvrzení, že českému jazyku rozumí. Ve výsledku by tak bylo obviněným vnucováno právo, o něž nestojí, včetně povinnosti hradit náklady nutné obhajoby. Obvodní soud uvedl, že se pečlivě zabýval skutečností, zda stěžovatel rozumí českému jazyku, avšak ze spisu nenabyl dojmu, že tomu tak není. O tom svědčí i to, že vlastnoručně podepsal předmětné poučení o tom, že nepožaduje překlady a stejně tak podepsal i protokol o výslechu osoby podezřelé. Současně ověřil, že stěžovatel uvedl, že se na území České republiky zdržuje již pět let a má zde dlouhodobý pobyt, což také svědčí o tom, že se za tuto dobu již mohl českému jazyku naučit. Pokud stěžovatel argumentuje tím, že byl v době výslechu pod vlivem alkoholu, nic takového ze spisu nevyplývá, když protokol o jeho výslechu ze dne 27. 3. 2023 byl vyhotoven zhruba patnáct hodin poté, kdy byl stěžovatel pozitivně testován na přítomnost alkoholu v těle.
7. Obvodní státní zastupitelství ve svém vyjádření poukázalo na obsah spisu, z něhož vyplývá, že stěžovatel při svém výslechu vypovídal česky, uvedl, že v České republice žije již pět let a má zde dlouhodobý pobyt a je držitelem českého řidičského průkazu, což nasvědčuje tomu, že komunikace s českými úřady mu nečiní problémy. Ani z kamerového záznamu z dechové zkoušky stěžovatele na místě činu nevyplývalo, že by českému jazyku nerozuměl. Stěžovatel neprohlásil, že by neovládal český jazyk, naopak po řádném poučení výslovně uvedl, že nepožaduje písemný překlad dokumentů. Z jeho výpovědi ani z dalších okolností tedy nevyvstávaly pochybnosti o schopnosti stěžovatele porozumět českému jazyku natolik, aby se sám mohl rozhodnout, zda využije možnosti tlumočení a překladu listin. K jeho údajné neschopnosti zúčastnit se úkonů trestního řízení kvůli ovlivnění alkoholem obvodní státní zastupitelství poukázalo na to, že noc po zadržení v 18.50 hodin dne 26. 3. 2023 stěžovatel strávil na protialkoholní záchytné stanici. O přijetí, propuštění osoby z ošetření a délce pobytu na záchytné stanici rozhoduje výlučně lékař, který stěžovatele ze záchytné stanice propustil ráno dne 27. 3. 2023, neboť již odezněla jeho akutní intoxikace alkoholem. Stěžovatel tedy mohl být poté v 9.03 hodin vyslechnut. Obvodní státní zastupitelství odmítlo i argumentaci, že měl být stěžovateli ustanoven obhájce, neboť by tím šlo o nepřiměřené rozšíření důvodů nutné obhajoby.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti napadenému zásahu obvodního soudu byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž k tvrzenému zásahu došlo, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními zásadami (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
10. Ústavní soud zpravidla neposuzuje interpretaci a aplikaci podústavního práva provedenou soudy, nemá-li tato současně za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva tyto účinky, Ústavní soud definoval v řadě svých rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 74/02 (N 126/28 SbNU 85)]. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [srov. nález ze dne 18. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 2443/14 (N 59/76 SbNU 795)].
11. Stěžovatel považuje obvodním soudem vydaný trestní příkaz za neúčinný, neboť nebyl v rozporu s §28 odst. 2 tr. řádu přeložen do jazyka, kterému by rozuměl.
12. Ústavně zaručené právo na obhajobu [čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy] spolu s presumpcí neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) jsou základními podmínkami spravedlivého procesu (6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny), v němž má být rozhodnuto o vině obviněného [srov. nález ze dne 25. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 83/96 (N 87/6 SbNU 123)].
13. Právo na spravedlivý proces je realizováno i tím, že obviněnému je zajištěno právo na tlumočníka. Přibráním tlumočníka je realizováno právo obviněného na obhajobu, přičemž poskytnutá pomoc tlumočníka by měla být taková, aby umožnila obviněnému seznámit se s danou věcí a hájit se zejména tím, že bude schopen předložit soudu svoji verzi události (srov. Kamasinski proti Rakousku, rozsudek, 19. 12. 1989, č. 9783//82, §74). Podle čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má mít právo na bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. Obdobně čl. 37 odst. 4 Listiny stanoví, že ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Právo na pomoc tlumočníka má obviněný v každé fázi trestního řízení, tedy i v řízení přípravném, čemuž odpovídá znění §28 odst. 1 tr. řádu. Podle něj, pokud obviněný využije právo uvedené v §2 odst. 14 tr. řádu (prohlásí, že neovládá český jazyk) ustanoví tlumočníka orgán činný v trestním řízení, před kterým se řízení vede.
14. Jak Ústavní soud ověřil z vyžádaného soudního spisu, stěžovatel se v průběhu trestního řízení nedovolával ustanovení tlumočníka ani výslovně neprohlásil, že neovládá český jazyk. Nepožadoval ani písemný překlad dokumentů uvedených v §28 odst. 2 tr. řádu, včetně trestního příkazu. Řádné poučení stěžovatele coby cizího státního příslušníka ze dne 27. 3. 2023 je založeno na č. l. 4 a 7 soudního spisu a je podepsáno osobně osobou stěžovatele. Orgány činné v trestním řízení o tom, že by neovládal český jazyk, neměly důvod pochybovat za situace, kdy uvedl, že se na území České republiky zdržuje již pět let na adrese svého trvalého bydliště a má zde dlouhodobý pobyt. Lze přihlédnout i k tvrzení obvodního státního zastupitelství ve vyjádření k ústavní stížnosti, že z evidence vyplývá, že stěžovatelovo osobní vozidlo, s nímž havaroval, je evidované v českém registru vozidel, přičemž stěžovatel je držitelem českého řidičského průkazu, což také nasvědčuje tomu, že mu komunikace s českými úřady nečiní problém, a že ani z kamerového záznamu z dechové zkoušky stěžovatele na místě činu nevyplývalo, že by českému jazyku nerozuměl. Podle Ústavního soudu obvodní soud i obvodní státní zastupitelství ve svých vyjádřeních (na něž stěžovatel nijak nereagoval) přesvědčivě vysvětlily, proč je přiměřené vycházet z jeho tvrzení, že nepožaduje písemný překlad dokumentů uvedených v §28 odst. 2 tr. řádu. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány činné v trestním řízení v trestním řízení vedeném proti stěžovateli postupovaly v souladu s §2 odst. 14 a §28 odst. 1 a odst. 2 trestního řádu. Stěžovatelovu (až) následně v ústavní stížnosti tvrzenou námitku, že neovládá dostatečně český jazyk, pak považuje Ústavní soud za účelovou.
15. V popsaných okolnostech lze spatřovat odlišnost oproti v ústavní stížnosti odkazovanému nálezu sp. zn. III. ÚS 3464/17, na jehož podkladě bylo přijato stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 49/18 ze dne 29. 1. 2019 (ST 49/92 SbNU 377) a na nějž navazuje řada dalších rozhodnutí Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1688/19 a sp. zn. II. ÚS 498/21, s nimiž argumentuje stěžovatel), neboť je nepochybné, že trestní příkaz ani návrh na potrestání nebyl stěžovateli přeložen do jeho rodného jazyka z důvodu, že stěžovatel sám výslovně uvedl, že takový překlad nepožaduje a orgány činné v trestním řízení tento požadavek respektovaly, když neshledaly žádné okolnosti nasvědčující opačnému postupu. Věc projednávaná Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 498/21 se pak týkala řízení s osobou, která výslovně uvedla, že českému jazyku nerozumí, v nyní posuzované věci však obvodní soud neměl pochybnosti o tom, že stěžovatel českému jazyku rozumí.
16. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani argumentaci, že měl stěžovatel jako cizinec a tedy údajně zranitelná osoba nárok na obhájce ex offo. Jestliže by každému cizinci měl být ustanovován obhájce, přestože prohlásí, že česky rozumí a obhájce si nezvolí, šlo by o nepřiměřené rozšíření důvodů nutné obhajoby. Ostatně, jak bylo zjištěno ze soudního spisu, stěžovatel až v souvislosti s opožděně podaným odporem proti trestnímu příkazu předložil obvodnímu soudu plnou moc, kterou udělil v posuzované věci advokátu již dne 28. 3. 2023. Pokud tedy v době ještě před doručováním trestního příkazu již obhájce měl, nic nebránilo jemu či zvolenému obhájci, aby toto zastoupení dal obvodnímu státnímu zastupitelství či obvodnímu soudu na vědomí. Nic takového se však z obsahu spisu nepodává, takže obvodní soud nepochybil, doručil-li trestní příkaz přímo stěžovateli.
17. Poukazuje-li stěžovatel na svoji neschopnost řádně se hájit, když úkony trestního řízení byly zahájeny s nedostatečným odstupem po té, co u něho byla zjištěna intoxikace alkoholem, z obsahu soudního spisu a vyjádření obvodního státního zastupitelství vyplývá, že noc po dopravní nehodě dne 26. 3. 2023 stěžovatel strávil na protialkoholní záchytné stanici. O jeho propuštění rozhodl lékař poté, co ráno dne 27. 3. 2023 zjistil, že již odezněla jeho akutní intoxikace alkoholem. Pokud byl výslech stěžovatele zahájen téhož dne v 9.03 hodin, tedy téměř po patnácti hodinách od provedení dechové zkoušky s pozitivním výsledkem, nelze dospět k jinému závěru, než který zjistil lékař protialkoholní záchytné stanice v souladu s podmínkami stanovenými zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Ústavní soud proto nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatele o nedostatečném odstupu úkonů trestního řízení od zjištěné intoxikace alkoholem.
18. Stěžovatelova argumentace Ústavní soud nevede k závěru, že by postupem obvodního soudu byla porušena tvrzená základní práva stěžovatele zaručená Listinou a Úmluvou.
19. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Za této procesní situace Ústavní soud o návrhu na odklad vykonatelnosti trestního příkazu nerozhodoval, jelikož shledal postup podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu neúčelným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu