ECLI:CZ:US:2023:3.US.2216.22.1
sp. zn. III. ÚS 2216/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Radka Poláka, zastoupeného JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem se sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2022 č. j. 1 Ads 30/2022-42, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022 č. j. 33 Ad 21/2020-49 a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 8. 2020 č. j. RN-750 125 3749-315-IV, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci zaručené čl. 30 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 16. 4. 2020 č. j. X invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 815 Kč měsíčně, a to ode dne 6. 5. 2020. Podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Blansko ze dne 29. 1. 2020, která žalobce uznala invalidním pouze v prvním stupni invalidity, neboť jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení v námitkovém řízení rozhodnutí vydané v I. stupni změnila tak, že stěžovateli invalidní důchod odňala. Podkladem byl lékařský posudek o invaliditě ze dne 28. 7. 2020, podle kterého již nejde o invaliditu prvního stupně, protože pracovní schopnost žalobce klesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %.
3. Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení žalobu ke Krajskému soudu v Brně. V řízení před krajským soudem vypracovala posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Brně, posudek ze dne 6. 4. 2021. Posudková komise se ztotožnila se závěry posudku lékaře z námitkového řízení ze dne 28. 7. 2020 a potvrdila, že dnem zániku invalidity je 29. 1. 2020. Krajský soud při jednání provedl důkaz předmětným posudkem, přičemž přítomný zástupce stěžovatele a zástupkyně České správy sociálního zabezpečení neměli k posudku žádné připomínky. Krajský soud neshledal žádné nedostatky posudku z pohledu jeho úplnosti a přesvědčivosti, a proto žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud pak v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl i stěžovatelovu kasační stížnost.
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
5. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v průběhu jednoho roku byla stěžovateli snížena invalidita z II. na I. stupeň, následně mu byla zcela odejmuta a poté znovu přiznána v I. stupni. Stěžovatel jednání správních orgánů považuje za rozporné s principem právní jistoty. Stěžovatel též rozporuje kvalitu posudků, které byly podkladem pro napadená rozhodnutí. Má za to, že neměl být zkoumán odborníkem z ortopedie, nýbrž z neurologie. Stěžovatel upozorňuje, že podle judikatury Ústavního soudu musí soudy při hodnocení lékařských posudků klást důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Stěžovatel namítá, že správní soudy v posuzované věci téměř automaticky převzaly závěry posudku ze dne 6. 4. 2021, aniž by je kriticky zhodnotily ve světle stěžovatelem předloženého znaleckého posudku. Stěžovatel má za to, že posudek posudkové komise ze dne 6. 4. 2021 je neúplný a nedostatečně odůvodněný. Připomíná, že posudková komise zkoumala jeho zdravotní stav zpět ke dni 29. 1. 2020, což považuje za iracionální postup. Stěžovatel rovněž brojí proti odůvodnění v záhlaví uvedeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení; má za to, že správní orgán se dopustil excesu, když do rozhodnutí uvedl informace, které nesouvisí s posouzením zdravotního stavu. Závěrem stěžovatel upozorňuje, že svévolným postupem správních orgánů bylo výrazně zasaženo do jeho životní situace.
6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze pokračuje v polemice se závěry posudku posudkové komise ze dne 6. 4. 2021. V tomto ohledu je třeba předně upozornit, že krajský soud posudek provedl k důkazu při jednání, přičemž zástupce stěžovatele k důkazu neměl žádných připomínek. V rozhodnutí pak řádně vyhodnotil úplnost a přesvědčivost provedeného posudku. Nejvyšší správní soud pak veškeré stěžovatelovy námitky obsažené v ústavní stížnosti vypořádal v části III. C. napadeného rozsudku. Ústavní soud závěry obecných soudů shledává udržitelnými, na ústavní rovině žádné pochybení neshledal.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že dotčená základní práva stěžovatele napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu