ECLI:CZ:US:2023:3.US.2240.22.1
sp. zn. III. ÚS 2240/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Renáty Kunstové, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022 č. j. 20 Cdo 244/2022-104, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 70 Co 293/2021-76 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne ze dne 23. 6. 2021 č. j. 15 EXE 1737/2018-63, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z přiložených listin, v daném případě je exekučním titulem usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 2. 2018 č. j. 0 Nc 10002/2018-26, dle kterého byli povinní (stěžovatelka a její syn) povinni zdržet se veškerých jednání spočívajících v zamezování příjezdu oprávněné k budově č. p. X1, zapsané na LV č. X2 vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - západ, obec Š., katastrální území Masečín (dále jen k "nemovitost"), a to do doby, než bude ukončeno dědické řízení po zemřelé Jaroslavě Plasové. Na návrh povinných soud usnesením ze dne 4. 1. 2019 č. j. 15 EXE 1737/2018-38 (dále jen "usnesení") exekuci částečně zastavil podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., co do povinnosti zdržet se veškerých jednání spočívajících v zamezování příjezdu oprávněné k nemovitosti, přičemž ohledně nákladů exekuce a nákladů oprávněné zůstala exekuce v platnosti, a to v souladu s §55a exekučního řádu.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 ústavní stížností napadeným usnesením zastavil řízení o návrhu stěžovatelky ze dne 26. 3. 2021 na zastavení exekuce, neboť o věci již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 4. 1. 2019, přičemž stěžovatelka neuvedla v návrhu žádná nová skutková tvrzení. Odvolací soud usnesení nalézacího soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl, neboť návrh stěžovatelky byl podán opožděně a především z návrhu nevyplynuly rozhodné skutečnosti pro zastavení exekuce. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky odmítl.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v návrhu na zastavení exekuce poukazovala na to, že nebylo prokázáno, že by to měla být právě ona, kdo se měl dopustit porušení povinností uložených předmětným exekučním titulem, neboť stěžovatelka nebyla vlastníkem, ani nebyla oprávněna nakládat s auty, která měla být zaparkována na příjezdové cestě a bránit oprávněné v přístupu do nemovitosti. Podle stěžovatelky měl především odvolací soud přistoupit k meritornímu projednání předmětného návrhu na zastavení exekuce, kdy za situace, že se stěžovatelka domáhala zastavení exekuce z důvodů podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., mělo být ze strany odvolacího soudu postupováno podle §269 odst. 2 o. s. ř., jež uvádí, že v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že nebyly splněny předpoklady pro vedení exekuce a v rámci exekučního řízení pak byly výlučně vymáhány pokuty, jež byly stěžovatelce uloženy za údajné porušení jejích povinností vyplývajících z exekučního titulu.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
6. Namítá-li stěžovatelka, že soud rozhodl o zamítnutí návrhu jako povinné na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., bez nařízení jednání, Ústavní soud poukazuje na to, že z občanského soudního řádu vyplývá, že obecně není povinností soudu nařídit k rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí jednání, byť se v §269 odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Z napadených rozhodnutí se podává, že oba soudy se námitkami stěžovatelky řádně zabývaly a přesvědčivě vysvětlily, proč v předmětné věci nebylo nutné při rozhodování o návrhu povinných na zastavení exekuce nařizovat jednání, případně provádět dokazování.
7. Stěžovatelčina námitka týkající se neoprávněnosti vedené exekuce není důvodná, neboť v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, neboť jeho obsahem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet.
8. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu