ECLI:CZ:US:2023:3.US.3032.23.1
sp. zn. III. ÚS 3032/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudce Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) M. F., a 2) nezl. E. F., zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, LL. M., advokátkou, sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, č. j. 24 Cdo 2247/2023-3196, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 39 Co 282/2022-2841, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2022, č. j. 10 P 20/2015-2555, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2022, č. j. 10 P 20/2015-2566, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 39 Co 6/2023-2865, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2022, č. j. 10 P 20/2015-114/kus, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022, č. j. 39 Co 444/2022-120, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2022, č. j. 10 P 20/2015-23, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jejich práv, zaručených v čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 19 odst. 1, čl. 24 a čl. 37 Úmluvy o právech dítěte.
2. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí na tomto místě nutná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy. Postačí proto uvést, že předmětem řízení byla úprava výchovných a vyživovacích poměrů ve vztahu k nezletilé stěžovatelce E. F.
3. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcí samou, musel posoudit splnění procesních podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti opožděná a včasná je pouze ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, č. j. 24 Cdo 2247/2023-3196, kterým bylo odmítnuto dovolání podané M. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 39 Co 282/2022-2841. Tímto rozsudkem Městský soud v Praze rozhodl o odvolání M. F. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2022, č. j. 10 P 20/2015-2555, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2022, č. j. 10 P 20/2015-2566. Zbývající napadená rozhodnutí se týkají návrhů stěžovatelky M. F. na nařízení předběžných opatření, týkajících se jejího styku s nezletilou dcerou E. F.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Rozhodnutí obecných soudů, která se týkala nařízení předběžných opatření, však byla vydána již v době od října 2022 do 11. 1. 2023 a ústavní stížnost, podaná dne 15. 11. 2023, je proto zjevně opožděná.
5. Ohledně právě zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 39 Co 282/2022-2841, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2022, č. j. 10 P 20/2015-2555, Ústavní soud uvádí, že proti těmto rozhodnutím nebylo dovolání ex lege přípustné, o čemž byla stěžovatelka M. F. řádně poučena. V tomto řízení bylo proto posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval, právě odvolání k Městskému soudu v Praze. Rozhodnutí Městského soudu v Praze o tomto odvolání bylo vydáno dne 16. 11. 2022 a je proto zjevné, že rovněž v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po dvouměsíční lhůtě stanovené pro její podání (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud dále uvádí, že podala-li stěžovatelka M. F. ústavní stížnost i za svoji nezletilou dceru E., jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. V řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, byla totiž E. F. zastoupena kolizním opatrovníkem, a M. F. proto není oprávněna za této procesní situace podat za svoji dceru ústavní stížnost.
7. Ústavní soud se proto zabýval obsahem pouze části ústavní stížnosti, brojící proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu.
8. Nejvyšší soud tímto usnesením odmítl dovolání stěžovatelky M. F. jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí ve věci péče soudu o nezletilé upravené v hlavě páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a nejedná se o žádnou z taxativně vyjmenovaných výjimek. Dále se z něj podává, že v části, kterou matka podala dovolání za nezletilou E. F., byla důvodem pro jeho odmítnutí také skutečnost, že nezletilá je v řízení zastoupena kolizní opatrovnicí a nikoliv matkou jako zákonnou zástupkyní, a dovolání tak bylo podáno osobou neoprávněnou.
9. Ústavní soud konstatuje, že tyto právní závěry Nejvyššího soudu plynou z kogentní zákonné úpravy, kterou nelze považovat za ústavně excesivní. Stěžovatelka M. F. o ní byla Městským soudem v Praze řádně poučena a Ústavní soud proto shrnuje, že v postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu neshledal nic, co by mohlo vést k uplatnění jeho kasační pravomoci. Jeho právní závěr se opíral o příslušná zákonná ustanovení a byl náležitě odůvodněn. Tato část ústavní stížnosti je proto zjevně neopodstatněná.
10. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zčásti opožděný, zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 1 písm. b), c) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu