ECLI:CZ:US:2023:3.US.326.23.1
sp. zn. III. ÚS 326/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti města V., zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, sídlem Hlavní 241, Svinařov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2022 č. j. 116 A 9/2022-27, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a 1) Milana Bernarda a 2) Občanské demokratické strany, sídlem Truhlářská 1106/9, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základního práva zaručeného ústavním zákonem, zejména čl. 21, čl. 22, čl. 23, čl. 26 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i výkonu práva na samosprávu svobodně zvoleným zastupitelstvem zaručeného článkem 101 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Návrhem podaným u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") se první vedlejší účastník domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno usnesení zastupitelstva stěžovatele č. 70/3/2022 ze dne 23. 11. 2022, kterým byl vysloven zánik jeho mandátu jakožto člena zastupitelstva.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především namítá, že první vedlejší účastník v době sestavování kandidátních listin pro volby do zastupitelstva neměl a dosud nemá ve V. faktické bydliště, byť je zde k trvalému (formálnímu) pobytu zcela ryze účelově hlášen, a to od června 2022, tedy od doby, kdy byly sestavovány kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev obcí. Stěžovatel poukazuje na závěry nálezu ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 6/11 (N 85/61 SbNU 315), ve kterém Ústavní soud dovodil oprávnění obecního úřadu vyškrtnout osoby ze stálého seznamu voličů a jeho dodatku, jestliže podle poznatků obecního úřadu je jejich pobyt v obci toliko formální. Poté, co nově zvolené vedení města z podnětů občanů zjistilo, že první vedlejší účastník není osobou volitelnou ve smyslu platných právních předpisů, přistoupilo k vyslovení zániku jeho mandátu člena zastupitelstva, a to na zastupitelstvu města V. konaném dne 23. 11. 2022, kde starosta podrobně seznámil prvního vedlejšího účastníka i občany města s důvody vyslovení zániku mandátu zastupitele. K těmto důvodům stěžovatel uvádí, že to byli zejména obyvatelé města, kteří upozorňovali, že první vedlejší účastník i jeho spolustraník Mitko Pajkov (mezi nimiž je rodinný vztah, kdy pan Bernard je bratrem družky pana Pajkova), ve městě fakticky nebydlí, vyskytují se zde pouze rekreačně, o potřebách města jim není ničeho známo, na aktuální otázky týkající se města nedokáží relevantně reagovat, důležitými otázkami týkajícími se města a jeho obyvatel se opravdově nezabývají, jejich činnost se soustředí na pokusy kompromitovat koaliční většinu a veškeré návrhy ku prospěchu města či obyvatel, z jejich jednání je zřejmé, že jsou řízeni bývalou místostarostkou města Ing. Čadílkovou a v žádném případě nejsou vedeni zájmy města a jeho obyvatel. Stěžovatel zdůraznil, že ve světle výkladu zákonného ustanovení o zániku mandátu je zastupitelstvo povinno zánik mandátu vyslovit, protože pokud by bylo nečinné, vysloví jej ředitel krajského úřadu. Stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu, který usnesení stěžovatele o zániku mandátu zrušil, a má za to, že krajský soud tím, že prvnímu vedlejšímu účastníku napadeným rozhodnutím přiznal aktivní i pasivní volební právo, zasáhl do práv stěžovatele, jakož i jeho občanů na samosprávu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
6. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil.
7. Tak je tomu i v nyní posuzované věci, kdy Ústavní soud usnesením ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. II. ÚS 325/23 odmítl ústavní stížnost téhož stěžovatele proti usnesení krajského soudu, kterým bylo zrušeno usnesení zastupitelstva stěžovatele ze dne 23. 11. 2022 č. 71/3/2022, jímž byl vysloven zánik mandátu výše jmenovaného zastupitele Mitko Pajkova.
8. V nyní posuzované věci, stejně tak jako ve věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 325/23 odůvodnil krajský soud napadené usnesení tím, že skutečnosti týkající se faktického vztahu prvního vedlejšího účastníka i Mitko Pajkova k obci, které jim byly zastupitelstvem vytýkány, a v nichž shledalo zastupitelstvo důvod pro vyslovení zániku mandátu, existovaly již na samém počátku volebního procesu, a zůstaly nezměněné v době, kdy oba získali mandát člena zastupitelstva města zvolením, jakož i v době vyslovení zániku mandátu napadeným usnesením. Pokud tedy měly uvedené subjekty výhrady k volitelnosti těchto kandidátů, nic jim nebránilo, aby již v této fázi volebního procesu využily možnosti soudního přezkumu. K tomu soud dodal, že nejen z vyjádření k návrhu, ale rovněž ze samotného napadeného usnesení je zřejmé, že tito kandidáti - z pohledu stěžovatele - činili kroky k přihlášení se k trvalému pobytu ve městě krátce před termínem předložení kandidátní listiny zcela účelově a bez úzkého vztahu k městu, přičemž tato skutečnost mohla být současným zastupitelům v tehdejší pozici kandidátů za jednotlivé volební strany známa již v době podání kandidátní listiny. Ačkoli v této fázi voleb měli současní zastupitelé prostřednictvím subjektů aktivně legitimovaných podle §89 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), zákonnou možnost podat u soudu návrh na zrušení registrace kandidátní listiny druhé vedlejší účastnice, nebylo této možnosti soudního přezkumu využito. V další fázi soudního přezkumu voleb se k pasivní účasti dotčených kandidátů ve volbách do zastupitelstva obce mohli negativně vymezit s odkazem na skutečnosti existující v době volebního procesu nejen politické strany nebo nezávislí kandidáti anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, ale i všichni oprávnění voliči, a to návrhem na vydání soudního rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta ve lhůtě 10 dnů od vyhlášení výsledků voleb podle §90 s. ř. s. Protože žádná z uvedených možností přezkumu nebyla ve stanovené lhůtě využita, je třeba vycházet z toho, že první vedlejší účastník i Mitko Pajkov byli ve volbách do zastupitelstva města řádně zvoleni a s ohledem na výsledek voleb a právní jednání dalších zvolených členů zastupitelstva získali mandát zastupitele. Zastupitelstvo obce tedy nemůže odůvodnit své rozhodnutí o zániku mandátu člena zastupitelstva podle §55 odst. 3 písm. b) zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon"), skutečnostmi, které již existovaly v době volebního procesu, ale pouze okolnostmi, které nastaly později. V obou případech krajský soud zdůraznil, že impulsem pro rozhodnutí o zániku mandátu nebyla ztráta volitelnosti do zastupitelstva ve smyslu §5 odst. 1 volebního zákona, ale nesouhlas ostatních členů zastupitelstva s (ne)činností dotčených zastupitelů v zastupitelstvu. Plnění či neplnění povinností zastupitelů, které vyplývají z řady právních předpisů, však podle krajského soudu není a nemůže být důvodem pro rozhodnutí o zániku mandátu a stejně tak nemůže být předmětem přezkumu ve správním soudnictví.
9. Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by takto řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodněný závěr krajského soudu bylo možno označit za svévolný či extrémní, resp. excesivní, neboť má racionální základ a je logicky a srozumitelně odůvodněn, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. V tomto směru Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jehož závěry Ústavní soud neshledal vybočujícími z mezí ústavnosti, neboť krajský soud při svém rozhodování vycházel z platného práva v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy a při interpretaci podústavního práva šetřil jeho podstatu a smysl. Taktéž v usnesení sp. zn. II. ÚS 325/23 měl Ústavní soud závěry krajského soudu za ústavně souladné.
10. Ze shora popsaných příčin Ústavní soud v závěrech napadeného rozhodnutí porušení základních práv stěžovatele neshledal. Krajský soud se danou věcí řádně zabýval, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svého usnesení ústavně souladným způsobem odůvodnil, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěl.
11. Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu