ECLI:CZ:US:2023:3.US.328.23.1
sp. zn. III. ÚS 328/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jaroslava Fenyka jako soudce zpravodaje o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem se sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10, proti opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 6. 1. 2023, č. j. KRPS-251597-681/TČ-2014-010082, a proti opatření soudkyně Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 0 Nt 4501/2023, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství Praha-východ, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí v celém rozsahu, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel se zároveň domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného opatření soudkyně Okresního soudu Praha-východ.
II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje
2. Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se v dané trestní věci opakovaně omlouvá z vyšetřovacích úkonů, což odůvodňuje svým zdravotním stavem. Toto podkládá lékařskými zprávami. Vzhledem k obsahu lékařských zpráv, týkajících se především nutnosti klidového režimu a velkého množství užívané medikace, podala dne 2. 1. 2023 Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") návrh na udělení souhlasu se sdělením informací, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle §51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen "zákon o zdravotních službách"). Smyslem návrhu bylo především zjistit, zda je stěžovatel schopen chápat smysl trestního řízení a účastnit se na něm a zároveň, zda by výkon případného trestu mohl mít negativní následky na zdraví a život stěžovatele.
3. Na základě výše popsaného návrhu vydal Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") souhlas se sdělením informací, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti (dále jen "souhlas"). Souhlas se vztahuje na poskytnutí kompletní zdravotnické dokumentace stěžovatele od tří konkrétních lékařů, a to od MUDr. Ing. Svojmila Ebu Petránka, CSc., MBA z Fakultní nemocnici Bulovka, Neurologické oddělení a Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra; MUDr. Václava Masopusta, MBA, Ph.D., z Ústřední vojenské nemocnice - Vojenské fakultní nemocnice Praha, Neurochirurgické kliniky; a MUDr. Andreje Stančáka z Fakultní nemocnice v Motole, Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie. Souhlas taktéž povoluje Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky poskytnout především veškeré záznamy o službách, které byly stěžovateli poskytnuty a u kterých lékařů se stěžovatel léčil v období od 1. 1. 2019 do současnosti. Zároveň souhlas umožňuje výslech výše uvedených lékařů v postavení svědka. Na základě tohoto souhlasu vyzval vyšetřující policejní orgán Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra k poskytnutí předmětných informací.
III. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že policejní orgán ani okresní soud nerespektovaly lékařské tajemství, když dostatečně nepoměřily veřejný zájem s osobními právy stěžovatele; především právem na soukromí. Stěžovatel dále namítá, že účelu opatření mohlo být dosaženo jiným způsobem, který by byl šetrnější k právům stěžovatele. Zdravotnickému personálu dle stěžovatele nic nebrání v poskytnutí informací o jeho zdravotním stavu. Zároveň vyšetřující policejní orgán disponoval potřebnými informacemi již před vyžádáním souhlasu, tudíž jde o nadbytečný krok. Tímto tedy došlo k uplatnění státní moci mimo meze stanovené právními předpisy, čímž bylo porušeno stěžovatelovo právo zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny. Dalším vyhledáváním informací ze zdravotnické dokumentace tak dochází k ponižování lidské důstojnosti stěžovatele a nepřiměřeným zásahům do jeho práva na soukromí. Pokud jde o zpřístupnění informací o poskytnutých lékařských službách ze strany zdravotních pojišťoven, pak se stěžovatel domnívá, že takové informace nejsou relevantní pro trestní řízení.
5. Stěžovatel dále brojí proti nepřesnému vymezení nakládání se zdravotnickou dokumentací, jelikož ze souhlasu není patrné, kdo a za jakých okolností bude s lékařskou dokumentací pracovat, kde bude zpráva uložena a jak přesně bude se zprávou nakládáno v průběhu trestního řízení. Stěžovatel pokládá za nutné, aby byl policejní orgán o podmínkách manipulace přesně instruován a nedošlo tak k úniku informací ze zdravotnické dokumentace.
6. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel žádá o odklad vykonatelnosti souhlasu.
IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
9. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakovaně namítá, že souhlas byl udělen ve větším rozsahu, než bylo nutné pro účely trestního řízení. V tomto nelze dát stěžovateli za pravdu. Souhlas se nevztahuje na veškeré údaje o zdravotním stavu stěžovatele, ale na zdravotnickou dokumentaci čtyř konkrétních zdravotnických pracovišť, která svým odborným zaměřením odpovídají možným konkrétním zdravotním problémům, kterými má stěžovatel trpět, a pro něž existuje podle orgánů činných v trestním řízení důvodná pochybnost o schopnosti chápat smysl a účel trestního řízení a obava, že by mohlo být pokračováním trestního řízení ohroženo zdraví stěžovatele. Nelze tedy dovodit, že by souhlas pokrýval excesivní množství informací o zdravotním stavu, které by zjevně nesouvisely s otázkou, jejíž objasnění je pro další řádný postup trestního řízení nezbytný.
10. Jak vyplývá z odůvodnění souhlasu, je nutné zjistit veškeré skutečnosti, které by toto podezření mohly potvrdit nebo vyvrátit. K argumentu stěžovatele, týkajícího se restriktivního výkladu výjimky z povinnosti mlčenlivosti, Ústavní soud uvádí, že právě omezením souhlasu na čtyři konkrétní pracoviště bylo tohoto požadavku dosaženo. Jak již Ústavní soud judikoval např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 2499/14 ze dne 10. 3. 2015 (N 55/76 SbNU 761), který ostatně cituje i stěžovatel, musí být odůvodnění žádosti o vydání souhlasu i následné odůvodnění uděleného souhlasu ve vzájemném souladu. Zároveň souhlas musí obsahovat nezbytný rozsah poskytnutých informací. Poslední podmínkou legitimity souhlasu se zproštěním mlčenlivosti je zřetelné a přesné vyložení potřeby získání předmětných informací. To v nynější věci splněno bylo.
11. Stěžovatel v souvislosti s výše uvedenou námitkou také považuje za vhodnější využití jiných způsobů zjištění informací. Jako příklad takového mírnějšího zásahu uvádí poskytnutí povinné součinnosti orgánům činným v trestním řízení ve smyslu §8 trestního řádu. Taková námitka však nemůže před Ústavním soudem obstát. Ústavní soud se již opakovaně vyjádřil k poskytování povinné součinnosti lékaři nebo zdravotnickými zařízeními viz např. nález sp. zn. II. ÚS 2050/14 ze dne 10. 3. 2015 (N 53/76 SbNU 731).
12. Informace, které policejní orgán požadoval, jsou předmětem lékařského tajemství. Tudíž se jedná o informace, na něž se vztahuje mlčenlivost a osoby nebo instituce, které jsou mlčenlivostí vázány, jsou povinny vyhovět žádosti o jejich poskytnutí pouze se souhlasem soudu ve smyslu §8 odst. 5 trestního řádu. Povinnosti mlčenlivosti jsou také zbaveny, pokud by plnily svou povinnost překazit páchání trestného činu nebo povinnost trestnou činnost oznámit. Ani v jedné z těchto pozic však zdravotnický personál ani jednotlivá zařízení nebyly, tudíž povinnou součinnost by poskytnout nemohly. Pakliže by tak zdravotnický personál nebo zdravotnická zařízení učinily, porušily by své povinnosti plynoucí jim ze zákona o zdravotních službách.
13. Pokud jde o prolomení mlčenlivosti ve vztahu ke zdravotní pojišťovně, soud souhlas omezil pouze na určité časové období. Nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že poskytnutí informací ze strany pojišťovny nesouvisí s trestním řízením. Soud v odůvodnění souhlasu uvádí, že potřebuje zjistit jména ošetřujícího personálu stěžovatele, aby mohl vyhodnotit, které osoby bude nutné vyslechnout, a které ne.
14. Ústavní soud tedy shrnuje, že jak ve vztahu k poskytnutí zdravotnické dokumentace, tak ve vztahu k poskytnutí informací zdravotní pojišťovnou jsou naplněny všechny tři výše uvedené podmínky pro legitimizaci zásahu do ústavně zaručených práv jednotlivce.
15. Dále stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení disponovaly potřebnými údaji. Ani této námitce nelze přisvědčit. Z obsahu vyšetřovacího spisu orgány činné v trestním řízení byly schopny pouze identifikovat riziko vztahující se k pokračování v trestním řízení a zdravotnímu stavu stěžovatele. Je vhodné připomenout, že nepříznivý zdravotní stav osoby, proti níž se řízení vede, může být důvodem nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. f) či písm. g) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přerušení trestního stíhání podle §173 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního řádu atd. Tato okolnost je tedy významná z hlediska dalšího průběhu trestního řízení, a orgány činné v trestním řízení jsou proto povinny ji objasnit v rozsahu nutném pro rozhodnutí bez důvodné pochybnosti v souladu s §2 odst. 5 a odst. 6 trestního řádu, tedy nemohou při jejím objasnění vycházet toliko z informací, které jim dobrovolně stěžovatel předal, aniž by měly možnost komplexně zjistit jeho zdravotní stav.
16. Přisvědčit nelze ani námitce porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Aby mohlo být porušeno toto ustanovení ústavního pořádku, musely by orgány činné v trestním řízení uplatňovat své postavení mimo zákonné meze. V tomto případě však jak policejní orgán, tak okresní soud postupovaly v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že policejní orgán vyžádal od Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra zdravotnickou dokumentaci v rozsahu odpovídající udělenému souhlasu, taktéž nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že vyšetřující policejní orgán zjevně zneužil udělený souhlas. Ústavnímu soudu nenáleží posuzovat správnost vyhodnocení informací zakládajících důvodnou pochybnost o schopnosti stěžovatele účastnit se trestního řízení. Nicméně, vzhledem k zákonnosti postupu, který orgány činné v trestním řízení zvolily k získání předmětných informací, jejich postup nelze považovat za neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života.
17. K námitce stěžovatele týkající se nedostatečných pokynů pro policejní orgán co do nakládání se zdravotnickou dokumentací, především její zpřístupňování třetím osobám v rámci nahlížení do spisu, Ústavní soud uvádí, že takovýchto instrukcí není třeba, jelikož policejní orgán je vázán právními předpisy, které zajišťují neveřejnost spisů v trestním řízení. Trestní řád přikazuje v ustanovení §65 odst. 5 přijmout při nahlížení do spisu taková opatření, která zabrání zpřístupnění informací, na něž se vztahuje mlčenlivost dle zvláštního zákona. Nelze tedy presumovat, že policejní orgán této své povinnosti nedostojí a zdravotnickou dokumentaci zpřístupní všem osobám, jež mají právo nahlížet do spisu.
18. Vzhledem k neopodstatněnosti ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval stěžovatelovou žádostí o odklad vykonatelnosti, jelikož ve vztahu k závěrům, ke kterým dospěl, by takový odklad byl bezpředmětný.
19. Ústavní soud uzavírá, že neshledal žádné pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení, jež by dosahovalo takové intenzity, která by byla schopná zasáhnout rovinu základních lidských práv.
20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Ludvík David v. r.
předseda senátu