ECLI:CZ:US:2023:3.US.340.23.1
sp. zn. III. ÚS 340/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem se sídlem Sokolská třída 21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 11. 2022 č. j. 3 Tdo 945/2022-950, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022 č. j. 6 To 50/2022-832 a rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 3. 1. 2022 č. j. 102 T 75/2021-618, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 2 odst. 3, čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z přiložených listin, výše citovaným rozsudkem okresního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění dle ustanovení §345, odst. 1, 3, písm. b) tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, dále trest propadnutí věci, a to notebooku zn. Dell Inspiration, v. č. 3957732290, černé barvy s napájecím kabelem. Dále byla zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 11. 6. 2021 sp. zn. 11 ZT 23/2021 pro přečin křivého obvinění. Odvolací soud podané odvolání dle §256 trestního řádu zamítl. O následném dovolání Nejvyšší soud rozhodl tak, že usnesení odvolacího soudu částečně zrušil ve výroku o propadnutí věci, přičemž byla dál zrušena rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v ostatním zůstalo napadené rozhodnutí beze změny.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů nevycházely z jejího duševního stavu v době spáchání tvrzeného protiprávního jednání. Ze závěrů znaleckého vyšetření vyplývá, že stěžovatelka je osobností paranoidní, emočně nestabilní, což je kvalifikováno jako smíšená porucha osobnosti, paranoidní s impulsivními rysy, přičemž není možno s ohledem na tuto skutečnost vyloučit rozvoj směřující k poruše s bludy. Tedy v době páchání tvrzené trestné činnosti byla ovlivňována touto smíšenou poruchou osobnosti, která se může vyvinout až v systematizovaný blud, a to často s velmi logickým systémem.
4. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) nelze domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.
5. Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, kdo hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda obecné soudy při svém rozhodování respektovaly podmínky předvídané ústavním pořádkem a postupovaly při hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu, přičemž své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, a především logicky, vysvětlily. Není proto úkolem Ústavního soudu, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. Podle stěžovatelky soudy nedostatečně posuzovaly, zda byla v době páchání protiprávního jednání v příčetném stavu. Tuto námitku uplatnila stěžovatelka již v řízení u odvolacího i dovolacího soudu, které ji přesvědčivě vypořádaly. Ze znaleckého závěru vyplývá, že v době spáchání činu stěžovatelka bludy netrpěla a že v důsledku poruchy osobnosti byly její rozpoznávací schopnosti sníženy pouze lehce. O vyloučení trestní odpovědnosti stěžovatelky z důvodu namítané nepříčetnosti proto nelze uvažovat.
7. V nyní posuzované věci podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí soudů obsahují dostatečná, konkrétní a logická odůvodnění, která přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatelky a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudků. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na spravedlivé řízení porušeno nebylo.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu