ECLI:CZ:US:2023:3.US.352.23.1
sp. zn. III. ÚS 352/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jakuba Jelena, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Tabachem, advokátem se sídlem Hlavní náměstí 29, Krnov, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 24. 11. 2022 č. j. 219 C 6/2022-86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě, po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel se domáhal proti žalovaným náhrady škody ve výši 6 655 Kč (4 437 Kč požadoval po žalovaných zaplatit společně a nerozdílně, 2 218 Kč pouze po jednom žalovaném) včetně příslušenství, způsobené tím, že žalovaní za poslední dva roky třikrát podali podnět k Městskému úřadu v Krnově, odbor výstavby a životního prostředí, na žalobce a jeho bratra za údajné porušování stavebně-právních předpisů, přičemž stížnosti z 20. 7. 2020 a 22. 5. 2021 podali žalovaní společně a třetí stížnost podal pouze žalovaný. Po provedených kontrolách stavebním úřadem nebyla shledána žádná porušení stavebně-právních předpisů. Okresní soud v Bruntále výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu, podle které jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 4 437 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, dále zamítl žalobu, podle které je první žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 2 218 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
3. Stěžovatel se ústavní stížnosti domáhá odpovědi, zda lze nárokovat náhradu škody, byť v bagatelní výši, za vynaložené náklady právního zastoupení vzniklé v kontrolních řízeních vedených správními úřady (zde stavebního úřadu) z titulu (podnětu) nepodložených a nepravdivých stížností fyzických osob (v řízení před obecným soudem v pozici žalovaných), přičemž v posuzovaném případě obecný soud odmítl zjišťovat a zkoumat otázkou nepravdivosti obsahu stížností fyzických osob a neshledal tak odpovědnost za škodu těchto fyzických osob.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. V nyní projednávané věci byl veden spor o částku ve výši 6 655 Kč, tedy o bagatelní částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani odvolání. S ohledem na výši žalované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje (usnesení ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13). Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je totiž veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně, v rozporu s principem minimalizace zásahů, vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
6. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu