ECLI:CZ:US:2023:3.US.3560.22.1
sp. zn. III. ÚS 3560/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti D. I. B., zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem Stanislava Kostky Neumanna 2052, Varnsdorf, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. října 2022 č. j. MV-159636-3/SO-2022 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. srpna 2022 č. j. MV-48884-8/VS-2022, za účasti ministra vnitra a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 12. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí správního řízení
2. Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") ze dne 15. 8. 2022 č. j. MV-48884-8/VS-2022 byla podle §51 odst. 3 správního řádu zamítnuta žádost stěžovatele o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo si podle §22 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), vyžádalo k uvedené žádosti stěžovatele stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky. Na základě těchto stanovisek, která obsahují utajované informace, vyšlo najevo, že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Ministerstvo uvedlo, že v souladu s nálezem ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.) a nálezem ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) ve vazbě na konkrétní situaci stěžovatele přezkoumalo důvod, pro který příslušný bezpečnostní sbor vydal k jeho osobě negativní stanovisko, za použití principu proporcionality jej posoudilo, a učinilo závěr, že tento důvod je přiměřený a dostačující pro zamítnutí žádosti ve věci udělení státního občanství České republiky. Vzhledem k tomu, že tato stanoviska nejsou součástí spisového materiálu, stěžovatel s nimi nemohl být seznámen. Podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky nebylo možné žádosti vyhovět a byla zamítnuta z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.
3. O rozkladu stěžovatele rozhodl ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27. 10. 2022 č. j. MV-159636-3/SO-2022 tak, že je podle §152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl. V tomto rozhodnutí konstatoval, že podmínku pro udělení státního občanství České republiky stanovenou v §14 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky není možné zaměňovat za podmínku podle §13 odst. 2 tohoto zákona, jejíž nesplnění bylo důvodem zamítnutí žádosti. Kladnému vyřízení žádosti bránila překážka podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky. Ministr vnitra poukázal i na některé závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu. Obsáhle se vyjádřil k důvodům, pro které stěžovatel nemohl být blíže obeznámen s obsahem vyžádaných stanovisek bezpečnostních sborů, a v tomto ohledu připomněl závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/16, kterým byl zamítnut návrh na zrušení uvedeného zákonného ustanovení.
III.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že každé správní rozhodnutí musí být vydáno v souladu s aktuálními okolnostmi případu, a to ke dni jeho vydání. V posuzované věci ale nemůže zjistit, jaké informace byly nebo aktuálně jsou o něm shromažďovány zpravodajskými službami. Stěžovatel upozorňuje, že splňuje podmínku bezúhonnosti podle §14 odst. 3 písm. a) zákona o státním občanství České republiky a kromě několika přestupků v oblasti dopravy nikdy neměl žádný jiný střet se zákonem. Hledí-li se na něj podle zákona jako na trestně bezúhonného, pak je třeba postup podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky považovat za překročení kompetencí vymezených tímto zákonem a ve svém důsledku také prolomení dělby moci v právním státě. Ústavní soud by měl přezkoumat dodržení stanoveného postupu ministerstva v řízení o jeho žádosti o udělení státního občanství a posoudit, zda informace obsažené ve stanovisku jsou svou povahou způsobilé odůvodnit vydání negativního rozhodnutí.
IV.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal spisy vedené u ministerstva pod sp. zn. MV-48884-8/VS-2022 (k řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky) a sp. zn. MV-159636-3/SO-2022 (k řízení o rozkladu), včetně všech stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky, ze kterých ministerstvo při svém rozhodování vycházelo. Současně vyzval ministerstvo k vyjádření se k ústavní stížnosti.
6. Ministerstvo ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2023 uvedlo, že v řízení o žádosti stěžovatele o udělení státního občanství České republiky postupoval odbor všeobecné správy (i ministr vnitra v řízení o rozkladu) v intencích §13 odst. 2 a §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky, při respektování konstantní judikatury Ústavního soudu. Ve vazbě na konkrétní situaci byl přezkoumán důvod, pro který bylo k osobě stěžovatele vydáno negativní stanovisko bezpečnostního sboru, a za použití principu proporcionality byl tento důvod posouzen se závěrem uvedeným ve výroku rozhodnutí odboru všeobecné správy. Tento závěr byl potvrzen ministrem vnitra na základě aktualizovaných podkladů bezpečnostních sborů vyžádaných pro účely řízení o rozkladu. Bezpečnostní riziko je stále dáno, pročež ministr vnitra rozklad zamítl. Ústavní stížnost by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zaslal vyjádření ministerstva stěžovateli, který nevyužil možnosti na ně ve stanovené lhůtě reagovat.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
VI.
Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadenými rozhodnutími a příslušnými správními spisy, včetně utajovaných stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. V posuzované věci byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení státního občanství České republiky z důvodu podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky, podle něhož státní občanství České republiky nelze udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Jestliže uvedený důvod zamítnutí vyplyne ze stanovisek Policie České republiky nebo zpravodajské služby České republiky, které obsahují utajované informace, podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky, se v odůvodnění rozhodnutí pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se podle tohoto ustanovení nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Popsaná právní úprava byla shledána v souladu s ústavním pořádkem (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16).
12. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle §26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka sice neodporuje ústavnímu pořádku [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)], netýká se však pravomoci Ústavního soudu rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být i rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, resp. navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud povinen přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání negativního rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky (podrobně nález ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 22/20). Toto posouzení se odehrává při plném respektování vzájemného vztahu mezi zájmem na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
13. Přikládá-li stěžovatel podmínce podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky význam odpovídající jiným podmínkám uvedeným v tomto zákoně, včetně podmínky bezúhonnosti podle jeho §14 odst. 3 písm. a), jde o výklad, který nemůže obstát. Jak vyplývá již z jazykového vyjádření, každá z těchto podmínek má odlišný význam a sleduje odlišný účel. Takovýto výklad zjevně neobstojí z hlediska v tomto usnesení odkazovaných nálezů Ústavního soudu.
14. Ústavní soud dále zjistil, že utajované stanovisko příslušného bezpečnostního sboru, které bylo podkladem napadených rozhodnutí, odůvodňuje zamítnutí žádosti stěžovatele o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nešlo o postup mající prvky libovůle či porušení jiného atributu právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Žádost stěžovatele byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stěžovatel nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, a takovéto právo mu neplyne ani z podústavního práva (§12 zákona o státním občanství České republiky).
15. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle čl. 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu