ECLI:CZ:US:2023:3.US.3564.22.1
sp. zn. III. ÚS 3564/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GINESTRE, s. r. o., se sídlem Dušní 906/8, Praha 1, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 26 Cdo 2466/2022-88, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 23 Co 434/2021-67, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení známy.
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 14 C 139/2021-36, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti Společenství vlastníků jednotek domu čp. X, P. (dále jen "žalovaný") provést práce spočívající v napojení kotle v provedení C, Remeha Quinta Pro 45 o výkonu 35,7 kWh, umístěného v kotelně domu čp. 1X, k. ú. S. na plynoměr vedený na žalovaného.
4. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil jako věcně správné podle §219 o. s. ř.
5. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto ústavní stížností rovněž napadeným usnesením Nejvyššího soudu.
6. Stěžovatelka s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž - stručně řečeno - namítá nesprávné posouzení přípustnosti dovolání. Má za to, že obecné soudy pochybily, pokud dospěly k závěru, že žalovaný nemá povinnost zajistit, aby všichni vlastníci bytových či nebytových jednotek, a tedy i stěžovatelka, platili za spotřebu plynu dle podílu na společných částech předmětné nemovitosti. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že připustily, aby se placení spotřeby plynu odvíjelo od hodnoty naměřené samostatným plynoměrem v rámci dané jednotky. Obdobně jako v předchozím řízení uvádí, že obecné soudy vycházely z nesprávných skutkových zjištění, když vyložily bod F. Prohlášení vlastníka tak, že stanoví povinnost spoluvlastníků přispívat na náklady na správu domu a pozemku podle velikosti podílů spoluvlastníka na společných částech domu, nicméně úhradu ostatních nákladů odvíjí od naměřených hodnot médií jednotlivých spoluvlastníků, tedy podle faktické spotřeby.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li proto soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
9. Již ze samotné argumentace stěžovatelky je zřejmé, že nesouhlasí s provedeným výkladem podústavního práva a učiněnými skutkovými zjištěními ze strany obecných soudů, a to navzdory tomu, že formálně svou argumentaci zaštiťuje obecným odkazem na základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Ústavní soud v tomto ohledu připomíná, že zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů, do níž Ústavní soud zasahuje jen v extrémních případech dosahujících ústavní relevance, o kterýžto případ zde ovšem zjevně nejde.
10. Z napadených rozhodnutí je navíc zřejmé, že se obecné soudy výhradami stěžovatelky zabývaly opakovaně, neboť je předkládala v průběhu celého předchozího řízení, přičemž své závěry řádně odůvodnily. Ústavní soud tak neshledal žádné porušení základních práv, které by jej mohlo vést k závěru o vyhovění ústavní stížnosti. Ani koncepce dovolacího řízení, jehož součástí zpravidla nemohou být námitky ke skutkovým závěrům rozhodnutí nižších soudů, se z tohoto důvodu nedostává do rozporu s ústavním pořádkem, neboť jsou zde dvě soudní instance (prvostupňový a odvolací soud), v jejichž rámci jsou řešeny argumenty účastníků ke skutkovým otázkám a závěrům (v tomto případě tedy k výkladu prohlášení vlastníků, z nějž dle obecných soudů vyplývá, že náklady na spotřebu médií - plynu - mají být rozúčtovány dle velikosti podílů jen v případě vytápění společných částí nemovitosti, a tedy nikoliv v případě vytápění nebytových či bytových jednotek ve vlastnictví jednotlivého spoluvlastníka).
11. Lze zopakovat, že Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy; v posuzovaném případě v řízení o stěžovatelkou podaném dovolání či odvolání, anebo dokonce ve stejném rozsahu, jako učinil obvodní soud v řízení o žalobě na splnění povinnosti provedení prací. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že dotčené soudní řízení jako celek nevykazuje ústavněprávní deficit a Ústavní soud nemíní nikterak přehodnocovat skutkové závěry obecných soudů, neboť argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti lze v souhrnu pokládat za pouhou polemiku s nimi, čímž se však Ústavní soud, který není "další soudní instancí", nemá důvod zabývat.
12. Pro Ústavní soud je současně podstatné, že obecné soudy řádně a srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se řídily při posuzování stěžovatelčina návrhu, přičemž z napadených rozhodnutí je dostatečně patrné, proč stěžovatelce nebylo v nyní posuzované věci vyhověno. Opakovat přitom, co bylo správně a přesvědčivě uvedeno již obecnými soudy, považuje zdejší soud za nadbytečné, a proto pro stručnost toliko odkazuje na odůvodnění stěžovaných rozhodnutí.
13. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu