ECLI:CZ:US:2023:3.US.407.23.1
sp. zn. III. ÚS 407/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti R. Z., zastoupeného advokátem Mgr. Pavlem Kopou, sídlem Hlinky 57/142a, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 13 Co 180/2022-225, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 8 C 138/2021 se podává, že rozsudkem okresního soudu bylo k návrhu manželky stěžovatele rozhodnuto, že se manželství stěžovatele a jeho manželky rozvádí. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, k jehož projednání Krajský soud v Brně nařídil jednání na 20. 10. 2022. Z tohoto jednání se stěžovatel omluvil, omluvě nebylo vyhověno, nicméně následně se pro nemoc omluvil i stěžovatelův právní zástupce. Jednání tak bylo odročeno na 10. 11. 2022 a stěžovatel se opět omluvil a požádal o odročení, neboť se dle svých slov necítí dobře psychicky, což se projevilo i na jeho fyzickém stavu a imunitě, má vysoký tlak, padají mu předměty z ruky, podlamují se mu kolena a má chvíle, kdy se není schopen plně soustředit. Žádosti stěžovatele krajský soud nevyhověl a jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Na jednání došlo k výslechu dcery stěžovatele a ústavní stížností napadeným rozsudkem posléze krajský soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mu postupem odvolacího soudu bylo znemožněno zúčastnit se projednání jeho věci. Stěžovatel svou nemoc doložil potvrzením o pracovní neschopnosti, což Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1846/09 ze dne 24. 11. 2009 považoval za akceptovatelnou omluvu a důležitý důvod pro odročení jednání. Stěžovatel upozorňuje, že se z jednání omluvil tři dny před jeho konáním, doložil potvrzení o pracovní neschopnosti a k tomu podrobně popsal, jaké konkrétní obtíže mu v účasti brání. Odročení jednání by přitom nevedlo k neúměrným průtahům, neboť v době omluvy stěžovatele netrvalo odvolací řízení ani půl roku. Stěžovatel také považuje za důležité, že v jeho nepřítomnosti bylo provedeno dokazování výslechem svědka.
V doplnění podání ze dne 20. 2. 2023 stěžovatel uvedl, že jeho potíže gradují a dne 13. 2. 2023 mu byla diagnostikována středně těžká deprese. Tento stav se podle stěžovatele nevyvine ze dne na den a je tím potvrzeno, že své potíže nepředstíral a že šlo o potíže závažné a dlouhotrvající.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který stojí mimo soustavu soudů a není další instancí v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů.
V posuzované věci Ústavní soud takové vady neshledal. K právu stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti Ústavní soud předně uvádí, že v předmětné věci proběhlo hned několik ústních jednání, a to i za osobní přítomnosti stěžovatele, který byl soudem (prvního stupně) slyšen. Stěžovateli také nebylo ze strany soudu nijak bráněno, aby se účastnil jednání před odvolacím soudem dne 10. 11. 2022. Příčiny stěžovatelovy absence na tomto jednání byly na straně stěžovatele, nikoli na straně soudu.
Je pravda, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1846/09 shledal porušení čl. 38 odst. 2 Listiny za situace, kdy soud projednal věc v nepřítomnosti účastníka, který se omluvil pro nemoc a předložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Nelze nicméně přehlížet, že podstatou nálezu sp. zn. II. ÚS 1846/09 bylo to, že se odvolací soud řádně nezabýval odvoláním tehdejšího stěžovatele, který zároveň pro nemoc nemohl své námitky ani přednést před soudem osobně, a to ačkoli soud "neprodleně ihned po vystavení pracovní neschopnosti" požádal o odročení jednání.
Z nálezu sp. zn. II. ÚS 1846/09 tak nelze dovozovat, že by předložení potvrzení o pracovní neschopnosti muselo vždy automaticky vést k odročení nařízeného jednání. Naopak, Ústavní soud opakovaně uvedl, že soud není povinen nemoc jako důvod pro odročení akceptovat, a to ani tehdy, pokud je tento důvod doložen příslušnými lékařskými zprávami a potvrzeními, včetně potvrzení o pracovní neschopnosti (viz např. usnesení III. ÚS 2144/15 ze dne 13. 8. 2015). Jak Ústavní soud v právě zmíněném usnesení uvedl, "soudy rozhodující o důvodnosti žádosti účastníka řízení o odročení jednání jsou oprávněny posoudit nejen to, zda je účastníkem řízení tvrzený důležitý důvod pro odročení jednání v daném případě skutečně dán ... ale dokonce i to, zda je namístě nemoc účastníka řízení jako důležitý důvod pro odročení jednání, s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu, akceptovat".
V posuzované věci bylo potvrzení o pracovní neschopnosti stěžovatele měsíc staré (srov. věc řešenou nálezem sp. zn. II. ÚS 1846/09, v níž bylo toto potvrzení dodáno "neprodleně"), a tedy jen pramálo vypovídající o aktuálním zdravotním stavu stěžovatele, navíc stěžovatelovy zdravotní potíže, jak je soudu popsal, nutně jeho účast na jednání soudu nevylučovaly.
Nelze dále přehlížet, že bylo-li by stěžovatelově žádosti vyhověno, šlo by již o opakované odročení jednání před odvolacím soudem. Nejprve bylo jednání nařízeno na 20. 10. 2022 v 9.45, soud nicméně vyhověl žádosti právního zástupce stěžovatele a jednání odročil na stejný den na 14.45. Na to zareagoval právní zástupce stěžovatele novou žádostí o odročení s tím, že byl stěžovatelem informován, že se od 14. 9. 2022 nachází v pracovní neschopnosti. Této žádosti nebylo vyhověno, ovšem právní zástupce stěžovatele následně opět požádal o odročení jednání s tím, že se nakazil virem COVID-19, načež odvolací soud jednání odročil na 10. 11. 2022.
V této souvislosti není bez významu, že řízení, z něhož ústavní stížnost vzešla, trvalo již od dubna roku 2021, v době rozhodnutí odvolacího soudu tedy běželo více než rok a půl. Šlo přitom o rozvod manželství, tedy o věc se zásadním dopadem na právní postavení účastníků řízení. Bylo tedy nanejvýše žádoucí, aby věc byla včas uzavřena. Ostatně bývalá manželka stěžovatele v průběhu řízení opakovaně dávala najevo zájem na co nejrychlejším vyřízení věci, přičemž vyjadřovala obavy nad tím, že stěžovatel bude usilovat o to, aby řízení trvalo co nejdéle.
Pokud stěžovatel, jak uvádí v doplnění ústavní stížnosti, trpí zdravotními problémy dlouhodobějšího rázu, nelze s rozhodnutím ve věci rozvodu manželství vyčkávat do chvíle, než se stěžovatel kompletně uzdraví, zvláště když tyto problémy mohou trvat po dlouhou dobu. Za této situace odvolací soud do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasáhl, pokud jednání neodročil a o této skutečnosti stěžovatele informoval, aby se mohl rozhodnout, zda se jednání účastní, či je přenechá v rukou svého právního zástupce, který stěžovatelova práva před odvolacím soudem řádně hájil.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2023
Ludvík David v. r.
předseda senátu