ECLI:CZ:US:2023:3.US.494.23.1
sp. zn. III. ÚS 494/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. P., zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 70 Co 352/2022-2002, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 6. 2022, č. j. 66 Nc 2544/2020-1924, 56 P a Nc 130, 132/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a ústavní principy zaručené čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 2, čl. 2, čl. 4, čl. 10, čl. 89 odst. 2, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraněˇ lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 2, čl. 5 odst. 2 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí proto uvést, že obecné soudy rozhodovaly o úpravě výchovných a vyživovacích poměrů ve vztahu k nezletilému synovi A., jehož otcem je M. Ž.
3. Jak se podává z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozhodl stěžovaným rozsudkem o návrhu otce tak, že svěřil nezletilého do střídavé péče rodičů s tím, že v péči matky bude nezletilý vždy každý sudý týden v kalendářním roce od pondělí od 9 hodin do středy bezprostředně následující do 17 hodin a od pátku od 9 hodin do pondělí bezprostředně následujícího do 9 hodin a dále v každém lichém kalendářním týdnu v kalendářním roce vždy od středy od 17 hodin do pátku bezprostředně následujícího do 9 hodin. V péči otce pak bude nezletilý každý lichý týden v kalendářním roce od pondělí od 9 hodin do středy bezprostředně následující do 17 hodin a od pátku od 9 hodin do pondělí bezprostředně následujícího do 9 hodin a dále každý sudý týden v kalendářním roce od středy od 17 hodin do pátku bezprostředně následujícího do 9 hodin. K předání a převzetí nezletilého určil vždy místo bydliště rodiče přebírajícího nezletilého do péče (výrok I.). Obvodní soud dále uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého měsíčně částkou 10 000 Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého počínaje od 1. 5. 2020 a dále počínaje právní mocí rozsudku stanovil otci povinnost přispívat na spořicí účet vedený na jméno nezletilého měsíčně částkou 3 000 Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem počínaje od právní moci rozsudku. Současně určil nedoplatek na výživném za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2022 v celkové výši 125 000 Kč s povinností otce zaplatit jej matce nejpozději do 31. 8. 2022 (výrok II.). Matce taktéž uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého měsíčně částkou 4 000 Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce nezletilého počínaje 1. 6. 2022 s tím, že matce na výživném nedoplatek nevznikl (výrok III.). Výrokem IV. obvodní soud zamítl návrh matky na úpravu styku nezletilého s otcem.
4. K odvolání matky, kterým se z důvodu ochrany nejlepších zájmů nezletilého domáhala jeho svěření do asymetrické střídavé péče rodičů s preferencí své péče, ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu změnil ve výroku I. tak, že doplnil harmonogram péče v době prázdnin a svátků. V ostatním (tj. v nastavení souměrné střídavé péče s krátkým intervalem střídání) pak tento výrok potvrdil. Městský soud dále v odvolání napadeném výroku II. o stanovení výživného otci nezletilého rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že výše výživného počínaje právní mocí tohoto rozsudku činí 7 000 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci předem k rukám matky, a že nedoplatek na výživném za období od 1. 5. 2020 do 30. 11. 2022 ve výši 105 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do 30. 6. 2023, jinak rozhodnutí obvodního soudu v tomto výroku potvrdil. V napadeném výroku III. o stanovení výživného matce nezletilého pak městský soud rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že výše výživného činí 2 000 Kč a výživné se stanoví od právní moci rozsudku, jinak tento výrok - stejně jako výrok IV. - potvrdil.
5. Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž namítá, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly její argumentací a svá rozhodnutí řádně a přesvědčivě neodůvodnily. Napadená rozhodnutí proto považuje za svévolná, neboť závěry, z nichž obecné soudy vycházejí, nemají oporu ve zjištěných skutečnostech a provedených, resp. předložených důkazech. Stěžovatelka je dále toho názoru, že napadená rozhodnutí odporují ustálené judikatuře Ústavního soudu, neboť nezohledňují konkrétní specifické okolnosti případu. Konkrétněji pak obecným soudům vytýká, že bagatelizovaly z jejího pohledu bezohledné jednání otce k zájmům nezletilého, resp. že se dostatečně nevypořádaly se znaleckými posudky, které preferovaly svěření nezletilého do její péče.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li proto obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, Ústavní soud na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, učiněnými v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jejímu nezletilému synovi, v nichž obecné soudy neshledaly předpoklady pro stanovení jí požadované formy péče.
9. Ústavní soud v této souvislosti předně považuje za nezbytné zdůraznit, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jak již bylo uvedeno, jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem zásadně nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. Stěžovatelka nicméně staví Ústavní soud povýtce právě do této pozice, tj. pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť své námitky obsažené v ústavní stížnosti, které mají spíše charakter nesouhlasných námitek vůči konkrétním důvodům, na nichž obecné soudy založily svá rozhodnutí, zčásti předkládala v obdobném znění již v řízení o jí podaném odvolání. Stěžovatelka tak s ústavní stížností fakticky nakládá jako s dalším procesním prostředkem, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétní úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, jak byla vymezena obecnými soudy, s jejichž právními závěry polemizuje i v řízení před Ústavním soudem.
10. Pokud tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se způsobem, jakým obecné soudy rozhodly o úpravě výchovných poměrů jejího nezletilého syna, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421); veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná též na http://nalus.usoud.cz]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
11. Ústavní soud ve své judikatuře za tímto účelem vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, což se v nyní posuzované věci též skutečně stalo, patří zejména: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 19 a 21, a tam citovanou judikaturu). V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak v případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů [srov. např. citovaný nález sp. zn. III. ÚS 1206/09; nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529) či nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629)].
12. Rovněž prizmatem těchto kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí, přičemž - navzdory odlišnému názoru stěžovatelky - dospěl k závěru, že obecné soudy při svém rozhodování pečlivě a důsledně vzaly do úvahy uvedené ústavní požadavky a kritéria a konfrontovaly je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo zdůrazněno, shledaly, že v nyní posuzovaném případě jsou dány důvody pro režim symetrické střídavé péče, s nimi dle názoru Ústavního soudu plně korespondují, resp. nelze je považovat za ústavněprávně excesivní, což teprve by bylo způsobilé založit potřebu kasačního zásahu Ústavního soudu.
13. Jak totiž vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, obvodní i městský soud při rozhodování kladly důraz především právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte).
14. Pro Ústavní soud je současně určující, že obecné soudy pečlivě a přesvědčivě rozvedly, jakými úvahami se řídily při posuzování návrhu otce i odvolání stěžovatelky, přičemž dostatečně objasnily, proč je ve vztahu k nezletilému žádoucí vytvořit režim symetrické střídavé péče. Lze tedy shrnout, že obecné soudy vzaly v potaz, že oba rodiče mají k synovi navázán silný citový vztah, který je nezletilým opětován (srov. rozsudek městského soudu, bod 17). Dále zjistily, že oba rodiče mají eminentní citově podmíněný zájem o nezletilého pečovat (srov. tamtéž, bod 18). Obecné soudy současně vycházely ze znaleckých posudků, z nichž vyplynulo, že oba rodiče jsou schopni péče o nezletilého a každý z nich má schopnost nezletilému poskytnout nenahraditelné kvality svého výchovného působení (srov. tamtéž, bod 19). Z napadených rozhodnutí rovněž vyplývá, že se obecné soudy vypořádaly s námitkou tvrzené znalecké preference výchovného prostředí matky, přičemž zohlednily a kvitovaly, že navzdory vzájemné konfliktní komunikaci jsou rodiče schopni se v podstatných věcech týkajících se jejich syna dohodnout (srov. tamtéž, body 19-20). Obecné soudy se vypořádaly rovněž s námitkou poukazující na krátký interval střídání péče, přičemž dostatečně vysvětlily, proč takto nastavený režim považují za souladný se zájmem nezletilého (srov. tamtéž, bod 22).
15. Na těchto závěrech odůvodňujících svěření nezletilého syna do střídavé péče nehodlá - a vzhledem ke svému shora popsanému postavení orgánu ochrany ústavnosti ani nemůže - zdejší soud cokoliv přehodnocovat, neboť na nich nespatřuje nic, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. V nyní posuzované věci totiž nebyla zjištěna jakákoliv okolnost (např. bylo vyvráceno stěžovatelčino tvrzení o otcově závislosti na drogách, resp. bylo vysvětleno, jaký náhled mají soudy na události spjaté s tvrzeným podáváním benzodiazepinů), která by měla a mohla vyloučit presumpci ve prospěch střídavé péče.
16. Ústavní soud závěrem apeluje na rodiče, aby syn rozpad jejich vztahu pociťoval co nejméně. Je totiž primárně na rodičích, aby dbali nejlepšího zájmu dětí, kterým jistě je, jako absolutní minimum, absence přenášení vzájemných neshod a jejich důsledků na děti.
17. Ústavní soud proto uzavřel, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu