ECLI:CZ:US:2023:3.US.580.23.1
sp. zn. III. ÚS 580/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. G., zastoupeného Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou se sídlem T. G. Masaryka 1838, Varnsdorf, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022 č. j. 39 Co 398/2022-217 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 08. 2022 č. j. 50 P 76/2021-132, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, rozsudkem ze dne 7. 9. 2020 č. j. 3 Nc 97/2020-35 Okresní soud v Benešově schválil dohodu rodičů, na základě které byly nezletilá V. G. a nezletilá V. G. svěřeny pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů do péče matky, rozhodl o výši výživného a o styku stěžovatele s nezletilými. Návrhem ze dne 22. 11. 2021 se otec domáhal svěření nezletilých do střídavé výchovy. Soud prvního stupně rozhodl tak, že návrh stěžovatele na svěření nezletilých do střídavé péče zamítl (výrok I.) a stanovil styk stěžovatele s nezletilými (výrok II.) - v lichém týdnu od čtvrtka od 12:30 hodin do následujícího pondělí do 7:00 hodin, včetně úpravy styku v době prázdnin. Odvolací soud výše citovaným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu o nesvěření nezletilých do střídavé péče a rozhodl o styku nezletilých se stěžovatelem - v každém sudém týdnu od čtvrtka od 12:30 hodin do následujícího pondělí do 7:00 hodin; styk uvedený v odstavci 2 výroku II. se neupravuje. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nezbytná, protože samotným účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že nalézací soud nastavil styk s nezletilými na sudý čtvrtek od 12:30 do 17:00 hodin, i přes vědomost o tom, že on tento den styk realizovat nemůže z pracovních důvodů. Odvolací soud situaci vyřešil tak, že stěžovateli tento den bez náhrady odebral, přičemž z pohledu stěžovatele jde o porušení zásady reformatio in peius. Dále stěžovatel napadá rozhodnutí obecných soudů, které zamítly jeho návrh na svěření nezletilých do střídavé péče. Jako řádný biologický rodič chce pečovat o své děti rovnou měrou, což je jeho právo, a zároveň jde o nezadatelné právo jeho dětí. Soudy sice konstatovaly důvody, pro které nepřistoupily k úpravě péče na střídavou, ale v zásadě je nikterak neaplikovaly na posuzovaný případ a blíže nerozvedly, proč tyto důvody podle nich tvoří překážku pro to, aby se mohl biologický otec, který má eminentní zájem pečovat o své vlastní děti, podílet rovnocenným způsobem na jejich výchově a péči o ně.
4. Ústavní soud se již vícekrát vyjádřil ve svých rozhodnutích k problematice střídavé péče. Ve stručnosti lze shrnout jeho postoj tak, že i když je střídavá péče obou rodičů o nezletilé dítě obecně vhodným řešením z hlediska nevyhnutelného zásahu do ústavně zaručených práv rodičů i jejich nezletilých dětí, nejde o řešení jediné, tím méně pak automatické. Prioritním měřítkem pro svěření dítěte do střídavé péče není ani (mnohdy subjektivní) přání jednoho z rodičů, ale nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Posouzení naplnění tohoto měřítka přísluší obecným soudům, které jsou povinny posuzovat věc individuálně s přihlédnutím k jejím konkrétním okolnostem a zvláštnostem. Jejich úkolem je ovšem zároveň na základě uplatnění zásady proporcionality nalézt řešení, které nebude nepřiměřeně omezovat ani právo žádného z rodičů zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny.
5. Jde-li o (ne)svěření dítěte do střídavé péče rodičů za situace, kdy již dříve soudy rozhodly o úpravě výchovných poměrů dítěte či kdy již dříve schválily dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností, je podstatné, zda se soudy posouzením možné nutnosti přehodnotit stávající výchovné poměry v důsledku změny okolností dostatečně zabývaly. Nezmění-li totiž soud úpravu výchovných poměrů tehdy, kdy nad zájmem dítěte na stabilním výchovném prostředí převáží významnost nastalé změny okolností, a označí-li bez dalšího změnu okolností za nepodstatnou, může dojít k porušení ústavně zaručených práv účastníků řízení, zejména práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva rodičů na péči o děti a jejich výchovu (jakož i tomu odpovídajícího práva dětí na rodičovskou výchovu a péči) podle čl. 32 odst. 4 Listiny.
6. V daném případě obecné soudy rozhodly, že nedošlo k zásadním změnám na straně zúčastněných, které by převážily nad zájmy nad dosavadním stabilním výchovným prostředí nezletilých. Otec se domáhal střídavé péče rodičů s ohledem na skutečnost, že je dcerám schopen poskytnout odpovídající výchovu, má stabilní zaměstnání, podporu nachází i u své přítelkyně. S dcerami má blízký a hezký vztah, chtěl by s nimi trávit více času.
7. Obecné soudy však argumentaci otce, jakož i jeho námitky obsažené v odvolání, neshledaly opodstatněnými, neboť v péči matky nebylo zjištěno žádné závadové jednání, pročež v daném případě nedošlo k žádné významné změně poměrů, která by ve prospěch změny výchovy svědčila a tuto opodstatňovala. Musí se totiž jednat o změnu závažnějšího charakteru, představující odlišný stav od stavu, který byl rozhodující při původním rozhodování, kdy ust. §909 o. z. a ust. §475 z. ř. s. nemohou sloužit k nepřípustné reparaci dřívějšího pravomocného soudního rozhodnutí, jímž jsou nejen účastníci, ale i soud vázáni (ust. §159a odst. 4 o. s. ř.).
8. Soudy dospěly k závěru, že nedošlo k takovým změnám na straně účastníků, které by odůvodnily změnu předchozího rozhodnutí o péči o nezletilé děti, když zájem dítěte musí být vždy předním hlediskem pro rozhodnutí o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahů mezi rodiči a dětmi. Změna výchovného prostředí by v předmětné věci nebyla podle názoru obou soudů v nejlepším zájmu nezletilých dětí. Nezletilé jsou ve věku, kdy mají bližší vztah k matce, zároveň však upravily širší styk otce s nezletilými než doposud, který může být považován za předstupeň pro případné budoucí nastavení střídavé péče obou rodičů.
9. Neupravení styku stěžovatele s nezletilými dle odstavce 2 výroku II. nelze v daném řízení považovat za porušení zásady reformatio in peius, neboť se jedná o civilní řízení ovládané zásadou oficiality, pročež se zde zásada reformatio in peius neuplatní.
10. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu jsou podrobně odůvodněna, soudy v nich přezkoumatelným způsobem vysvětlily své závěry po provedení dokazování v dostatečném rozsahu a z ústavněprávního hlediska jim tak není čeho vytknout.
11. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností.
12. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu