ECLI:CZ:US:2023:3.US.755.23.1
sp. zn. III. ÚS 755/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Lukáše Lva Červinky, zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023 č. j. 16 Co 428/2022-156, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel se žalobou domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 76 250 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního a na to navazujícího soudního řízení, které trvalo od 1. 9. 2017 do 21. 1. 2021 a jehož předmětem bylo poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 10. 2022 č. j. 76 C 37/2021-107 uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 44 550 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 31 700 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV.). Městský soud výše citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se žaloba o zaplacení částky 44 550 Kč s příslušenstvím zamítá a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí městského soudu, který dospěl k závěru, že nárok je promlčen, přičemž si stěžovatel promlčení nároku přivodil sám. Námitka promlčení je dle stěžovatele v rozporu s dobrými mravy.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5.Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení §202 odst. 2 či §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].
6. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či. Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Dále lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu. [viz nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Žádná z výše uvedených situací v projednávané věci nenastala.
7. V nyní projednávané věci jde o částku 44 550 Kč, přičemž stěžovatel namítá porušení procesního základního práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle čl. 11 odst. 1 Listiny), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu, navíc stěžovatel porušení čl. 11 odst. 1 Listiny ani nenamítá.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti vede polemiku s právními závěry obecných soudů; ze strany obecných soudů se však jedná o výklad a aplikaci podústavního práva (§6 zákona č. 82/1998 Sb.), argumentace stěžovatele tak postrádá ústavněprávní rozměr.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 25. dubna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu