ECLI:CZ:US:2023:4.US.1211.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1211/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele H. D., zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem, sídlem Joštova 138/4, Brno, proti příkazu k zatčení vydanému Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 14. října 2021 sp. zn. 40 Nt 1557/2021, evropskému zatýkacímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 15. října 2021 sp. zn. 40 Nt 1557/2021, proti oznámení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2023 č. j. 1 KZV 90/2018-405 a jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nepodání návrhu na zrušení příkazu k zatčení a evropského zatýkacího rozkazu a v jejich výkonu, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu (dále jen "příkaz") a evropského zatýkacího rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jimi a jejich trváním došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatel tvrdí, že k porušení uvedených základních práv došlo nepodáním návrhu státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství"). V petitu ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení okresního soudu, aby mu přikázal zrušit příkaz a evropský zatýkací rozkaz, aby přikázal krajskému státnímu zastupitelství podat k okresnímu soudu návrh na zrušení příkazu a evropského zatýkacího rozkazu, a posléze navrhuje zrušení výkonu příkazu a evropského zatýkacího rozkazu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Ústí nad Labem, ze dne 22. 7. 2019 č. j. NPC-1485-126/TČ-2017-2200E3 (dále jen "usnesení policejního orgánu") bylo podle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájeno trestní stíhání stěžovatele a spoluobviněných R. B. a E. S. pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se - ve stručnosti uvedeno - měli dopustit tím, že se jako členové organizované skupiny působící na území České republiky a Nizozemského království bez příslušných povolení podíleli na výrobě a obchodu s psychotropní látkou metamfetamin a činili tak s vědomím, že jde o nezákonné nakládání s takovou látkou. Okresní soud vydal s poukazem na §69 odst. 1 trestního řádu na návrh státního zástupce krajského státního zastupitelství příkaz k zatčení stěžovatele. Dále podle §193 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vydal na návrh státního zástupce krajského státního zastupitelství evropský zatýkací rozkaz na stěžovatele. Okresní soud konstatoval, že u stěžovatele jsou dány důvody vazby podle §67 písm. a) a b) trestního řádu, neboť proti němu bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání, za tento zvlášť závažný zločin mu hrozí trest odnětí svobody v délce 10 let až 18 let a má vazby na Albánskou republiku a Nizozemské království, proto hrozí, že bude pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným a bude se skrývat [§67 písm. a) trestního řádu], a mohl by působit na spoluobviněné či další osoby [§67 písm. b) trestního řádu].
3. Státní zástupce krajského státního zastupitelství napadeným oznámením stěžovatele vyrozuměl, že přezkoumal jeho návrh i aktuální spisový materiál, přičemž neshledal důvody pro podání návrhu na zrušení příkazu k zadržení a evropského zatýkacího rozkazu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že vydáním příkazu a evropského zatýkacího rozkazu, nepodáním návrhu státního zástupce krajského státního zastupitelství na zrušení příkazu a evropského zatýkacího rozkazu a trváním výkonu příkazu a evropského zatýkacího rozkazu došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle stěžovatele příkaz a evropský zatýkací rozkaz vycházejí z usnesení policejního orgánu, v němž nebyla vymezena objektivní ani subjektivní stránka trestného činu, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Stěžovatel dále poukazuje, že nejsou splněny podmínky pro vydání příkazu podle §69 odst. 1 trestního řádu, zejména proto, že jej lze předvolat k výslechu. Jeho adresa v Albánské republice je orgánům činným v trestním řízení známá.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
5. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval z hlediska procesních předpokladů jeho přijatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na svou judikaturu posuzující ústavní stížnosti proti příkazu k zatčení, resp. evropskému zatýkacímu rozkazu či mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu, podle níž jsou takové ústavní stížnosti odmítány jako nepřípustné podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, tedy bez věcného přezkumu (srov. např. usnesení ze dne 18. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 3327/09, ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 3453/13, ze dne 25. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1109/20 a ze dne 16. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1551/21; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud při posuzování ústavních stížností směřujících proti příkazu k zadržení, příkazu k zatčení i zatýkacímu rozkazu zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti orgánů činných v trestním řízení nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých procesních práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domáhat v probíhajícím trestním řízení, přičemž ústavního rozměru by mohl dosáhnout až faktický zásah do osobní svobody stěžovatele. Opodstatněnost svých úvah opírá o stanovisko, které vychází se zásady zdrženlivosti zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a nalézá svůj výraz v principu subsidiarity ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení proto v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. Navíc se taková ingerence nejeví ani jako žádoucí, neboť by se Ústavní soud stával přezkumným orgánem jednotlivých úkonů v trestním řízení vedeném českými orgány, vůči nimž zákonodárce nepokládal za potřebné připustit ani opravné prostředky.
6. Vstoupil-li by Ústavní soud do posuzované věci již nyní, porušil by formální i materiální princip subsidiarity ovládající řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatele je proto nepřípustná pro její předčasnost.
7. Sama skutečnost, že okresní soud vydal příkaz a evropský zatýkací rozkaz, nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Obdobný závěr je třeba aplikovat také ve vztahu k vyrozumění krajského státního zastupitelství.
8. Na uvedených závěrech nic nemění ani okolnost, že stěžovatel napadá též postupy orgánů činných v trestním řízení, které označuje za jiné zásahy orgánů veřejné moci (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 747/23).
9. Jde-li o vyrozumění krajského státního zastupitelství, stěžovatel nedoložil Ústavnímu soudu uplatnění podnětu k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, ani výsledek jeho posouzení, toliko mezi přílohy ústavní stížnosti zařadil předcházející vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 12. 2022 č. j. 1 VZT 587/2022-16, což představuje další důvod pro odmítnutí jeho návrhu jako nepřípustného.
10. Se zřetelem k těmto skutečnostem není třeba se blíže zabývat skutečností, že stěžovatel ve vztahu k příkazu a evropskému zatýkacímu rozkazu dovozuje, že vyvolávají trvající neústavní zásah, a tím i v podstatě nepřetržité stavení lhůty k podání ústavní stížnosti. Tento přístup Ústavní soud neakceptoval např. v usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1934/11, kdy ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Uplatnění rozhodovacích důvodů tohoto usnesení v nyní posuzované věci by založilo další důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj