ECLI:CZ:US:2023:4.US.129.23.1
sp. zn. IV. ÚS 129/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2022 č. j. 35 UL 43/2022-5, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 11 P 50/2015 domáhal podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, určení lhůty k provedení dvou procesních úkonů. Stěžovatel důvodnost svého návrhu na určení lhůty spatřoval ve skutečnosti, že obvodní soud sice rozhodl o jeho návrhu podaném podle §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") na opravu usnesení ze dne 25. 2. 2019 č. j. 11 P 50/2015-1617, a to usnesením ze dne 28. 5. 2019 č. j. 11 P 50/2015-1790, avšak nezákonným postupem podle §165 o. s. ř., takže toto usnesení je nicotné, vadné, nezákonné a má být "odklizeno", a dále v tom, že týmž usnesením bylo rozhodováno o jeho návrhu na výkon rozhodnutí o úpravě styku za 27. 10. až 29. 10. 2017, avšak takový návrh nepodal, neboť se domáhal pouze výkonu rozhodnutí za zmařený styk ve dni 29. 10. 2017.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením návrh stěžovatele zamítl (I. výrok) a rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že návrh na určení lhůty shledal nedůvodným, dospěv k závěru, že k průtahům u požadovaných procesních úkonů nedochází, protože o návrzích bylo již pravomocně rozhodnuto.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu a tvrdí, že se při svém procesním postupu dopustil vybočení ze zákonných pravidel, která řízení před soudem upravují. Městský soud podle něj nesprávně až svévolně právně věc hodnotil. Odůvodnění jeho rozhodnutí je učiněno bez znalosti spisu, opírající se pouze o vyjádření obvodního soudu učiněné soudkyní, která ani původní věc nerozhodovala, čerpající informace pouze z usnesení, napadaných jako vadných, tedy úřednickým postupem, pouze "mechanicky" přejal popis stavu řízení prvoinstančním soudem a sám ničeho dalšího nezkoumal a neověřoval.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
7. V posuzované věci Ústavní soud takový zásah nezjistil. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud konstatuje, že městský soud napadeným usnesením, ani postupem při jeho vydání, neporušil stěžovatelova základní práva. Z předložených podkladů je zřejmé, že stěžovatel u městského soudu poukazoval na údajné průtahy v řízení a chyby v usnesení obvodního soudu, z nich je přitom patrné, že oprava se měla týkat právě odůvodnění usnesení a návrhy tudíž měly základ v §165 o. s. ř. Závěr městského soudu, že obvodní soud není v prodlení s požadovanými úkony, je ústavně souladný.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu